Nevzad Hanım
Author
Albert FloresNevzad Hanım (turecky: Nimet Nevzad Hanım; Osmanská turečtina: نمت نوزاد خانم; rozená Nimet Bargu; 2. března 1902, Beşiktaş - 23. června 1992, Göksu) byla pátá manželka osmanského sultána Mehmeda VI.
Život
Narodila se 2. března 1902 jako Nimet Bargu v sídle sultánova tajemníka Hüseyina Beye ve Vişnezade v obci Beşiktaş patřící pod Istanbul. +more Byla členkou albánské rodiny Bargu. Její otec byl palácový zahradník Şaban Efendi Bargu a matka Hatice Hanım. Měla dvě mladší sestry, Emine Hayriye Nesrin Hanım (1905-1988) a Fatmu Tüzehra Nevzer Hanım (nar. 1906), a mladšího bratra Saliha Bey (nar. 1908).
Hüseyinova manželka Eda Hanım byla sestra jejího otce. Roku 1913 na žádost Edy Hanım uvedla do harému jí a její sestru Nesrin Demsan Hanım (švagrová Mihrengiz Kadınefendi, manželky sultána +more'>Mehmeda V. ) Nimet po vstupu do harému přijala jméno Nevzad.
Poté byla poslána do harému Şehzade Mehmeda Ziyaeddina, kde sloužila jako doprovod při studiích princezen a absolvovala stejná studia jako oni. Po nástupu Mehmeda na trůn, stala se roku 1918 kalfou a odešla do jeho paláce.
Dne 1. září 1921 byla v paláci Yıldız oddána za sultána Mehmeda. +more V době sňatku bylo Mehmedovy 61 let a Nevzad 19 let. Skutečnost že se s ní oženil, prohloubila již tak mrazivé a ne moc dobré vztahy mezi dětmi sultána Reşada a Mehmedovou vlastní rodnou. Spolu neměli žádné potomky.
Když byl roku 1922 sultán Mehmed sesazen, byla společně s jeho rodinou vězněna v paláci Feriye. Když v březnu 1924 odešla dynastie do exilu, Nevzda se rozhodla žít u své tety Fatmy Hanım. +more Na opakovanou žádost se v květnu 1924 připojila k dynastii v San Remu. Zde obývali sídlo Villa Magnolia. Po několika měsících odešla do San Rema i její sestra Nesrin.
Dne 16. května 1926 byla přítomna u smrti svého manžela. +more Syn sultánovy sestry Medihy Sultan Sami Bey, upozornil Nevzda na to, že mohlo dojít k vraždě sultána. Pochyboval však o tom že za jeho vraždou stojí právě Nevzad. Vyslechl ji a poté zapečetil její osobní majetek. Brzy po smrti manžela odešla se svou sestrou zpět do Istanbulu.
Roku 1928 se vdala za kapitána Ziya Beye Seferoğlu a přijala jméno Nimet Seferoğlu. Stejného roku porodila dceru Sıdıku Selçuk a roku 1931 syna Şabana Mustafu.
Roku 1937 publikovala její vzpomínky pod názvem Yıldız'dan San Remo'ya. O spolehlivosti vzpomínek se vedly vážné diskuse.
Zemřela 23. června 1992 ve svém sídle v Göksu a byla pohřbena na hřbitově Karacaahmet.
Vyznamenání
50px Řád dobročinnosti 1. třídy (4. září 1921)