Nicolas-Joseph Maison

Nicolas-Joseph Maison [nikola žozef mézon] (13. prosince 1771, Épinay u Saint-Denis - 13. února 1840, Paříž) byl francouzský generál, maršál Francie a státník - ministr zahraničí a války.

Život

Maison vstoupil roku 1792 do armády, roku 1796 se stal velitelem praporu, 1799 generálním pobočníkem ministra války Bernadotta a 1802 vojenským velitelem departementu Tanaro. +more Roku 1805 získal bývalý klášter Langwaden včetně rozsáhlých pozemků v Porýní. Ve válce roku 1806 proti Prusku bojoval jako brigádní generál, pronásledoval pod Bernadottem po bitvě u Jeny Blüchera do Lübecku, bojoval roku 1808 ve Španělsku pod generálem Victorem, vedl rozhodující útok ve vítězné bitvě u Espinosa de los Monteros (10. listopad 1808), ale při obsazování Madridu byl těžce raněn.

Roku 1812 jej Napoleon I. jmenoval po bitvě u Polocku divizním generálem a na bitevním poli na břehu Bereziny mu udělil titul barona. +more Na místě raněného Oudinota pověřen velením 2. sboru, kryl Maison ústup francouzské armády za Vislu, stejně tak velel zadnímu voji při ústupu od Kačavy a poté bojoval u Lipska, kde byl opět těžce raněn. Napoleon jej povýšil do hraběcího stavu a jmenoval velkodůstojníkem Čestné legie. Roku 1814 bránil Belgii proti postupujícím spojencům od severu.

Po abdikaci Napoleona se Maison podřídil Ludvíkovi XVIII. +more, který jej jmenoval rytířem Řádu svatého Ludvíka a krátce poté velitelem pařížské posádky. Po útěku Napoleona z Elby obdržel Maison velení královské armády shromažďující se v Paříži. Když však vojsko přešlo na stranu Napoleona, utekl Maison k Ludvíkovi XVIII. do Gentu. Po restauraci jej Ludvík XVIII. pověřil velením 1. divize. Byl jmenován členem tribunálu, který soudil maršála Neye, odmítl v něm však zasednout, za což byl odsunut na místo velitele 8. divize v Marseille. Roku 1817 byl jmenován markýzem a pairem a v komoře byl znám svou nezávislostí. Roku 1828 velel francouzské expedici do Řecka a přinutil Ibrahima Pašu k odplutí od břehu Peloponésu. Roku 1829 se vrátil do Francie a obdržel maršálskou hůl.

Při Červencové revoluci v roce 1830 se přiklonil k orleánské straně a od 2. listopadu 1830 vedl dva týdny ministerstvo zahraničí, pak byl jmenován vyslancem ve Vídni a roku 1833 v Sankt Petěrburgu. +more Od konce dubna 1835 do září 1836 byl francouzským ministrem války. Poté se zcela stáhl do soukromí a 13. února 1840 zemřel v Paříži.

Externí odkazy

Literatura

Richard Blatný, Napoleonská encyklopedie. Aquarius Praha 1995 * Philipp Bouhler, Napoleon. +more Orbis Praha 1944 * André Castelot, Napoleon Bonaparte. Melantrich Praha 1998 * Paul Johnson, Napoleon. Barrister and Principal Brno 2003 * Jiří Kovařík, Orlové Napoleonovy armády. Akcent Třebíč 2005 * Jiří Kovařík, Napoleonova tažení I. až V. Akcent Třebíč 2003-2005 * Jiří Kovařík, Bonaparte v Egyptě. Akcent Třebíč 2007 * Jiří Kovařík, 1809 - Orel proti orlu. Hart Praha 2002 * Jiří Kovařík, Napoleonovo ruské tažení 1812. Hart Praha 2001 * G. Lacour-Gayet, Napoleon. Fr. Borový Praha 1932 * Emil Ludwig, Napoleon. Melantrich Praha 1930 * Napoleon, sborník prací. Napoleonská společnost Praha 1932 * Jevgenij Tarle, Napoleon. Naše vojsko Praha 1950 * Stanislav Wintr, 26 maršálů Napoleona I. Svět křídel Cheb 2004.

Kategorie:Narození 1771 Kategorie:Úmrtí 1840 Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Francouzští válečníci Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu čestné legie Kategorie:Pohřbení na Père Lachaise Kategorie:Muži Kategorie:Narození 19. +more prosince Kategorie:Úmrtí 13. února Kategorie:Jména vepsaná pod Vítězným obloukem v Paříži Kategorie:Nositelé Řádu svatého Ludvíka.