Nicolás Guillén

Technology

12 hours ago

Author

Nicolás Cristóbal Guillén Batista (10. července 1902 Camagüey - 16. července 1989 Havana) byl kubánský básník, novinář, politický aktivista. Je považován za kubánského národního básníka. Melodičnost a obraznost i hluboký lidský obsah jeho veršů, angažovanost a revolučnost jej řadí k největším postavám latinskoamerické poezie 20. století. Z některých jeho textů v doprovodu hudby se na Kubě staly lidové písně.

Život a dílo

Narodil se jako nejstarší z šesti dětí. Oba rodiče byli rasově smíšeného původu. +more Otec byl novinář, účastník boje za nezávislost, kterého nechaly zavraždit vládní síly za protesty proti volebním podvodům.

Studium práv na Havanské univerzitě nedokončil, pracoval jako typograf a redaktor. Od roku 1920 byly jeho verše publikovány v různých časopisech. +more V roce 1930 vydal svoji první básnickou sbírku Motivy sonu (Motivos de son), která byla ovlivněna setkáním s afroamerickým básníkem Langstonem Hughsem a jeho hudbou. Guillén byl autorem milostné lyriky, sociální poezie i satirických epigramů, jeho tvorba vycházela z avantgardy i z folklórního stylu son. Na rozdíl od většiny kubánských intelektuálů orientovaných na evropské vzory zdůrazňoval africké kořeny kubánské kultury. Ve dvacátých letech se afrokubánská kultura začala projevovat nejen v hudbě, ale také v umění a literatuře. Guillénovy verše vycházely ze znalosti klasické literatury i vlastních zkušeností, které získal poslechem starých legend a písní. Byl vpravdě lidovým básníkem, který své verše často přednášel za doprovodu kytary. Hudbu pokládal za organickou součást poezie, jeho verše v sobě nesou melodiku kubánských rytmů stylu son.

Znal životní podmínky prostých lidí a odsuzoval sociální nespravedlnost i politický útlak. Jeho další sbírky Songoro Cosongo (1931) a West Indies, Ltd. +more (1934) už v sobě odrážejí jeho rostoucí politické uvědomění. Kromě psaní se věnoval i veřejné činnosti.

Poté, co byl v roce 1936 uvězněn za odpor proti diktátorskému režimu, vstoupil do komunistické strany. V roce 1937 se poprvé dostal do zahraničí jako delegát na kongres spisovatelů ve Španělsku a během pobytu psal reportáže o španělské občanské válce. +more Napsal básnickou knihu España (Španělsko), v níž odsoudil fašistický režim. Byla brzy přeložena do více než třiceti jazyků, ale v zemích s fašistickým režimem se jeho verše nesměly šířit pod trestem smrti. Po návratu na Kubu kandidoval za komunisty ve volbách roku 1940. Hodně cestoval, zejména po Jižní Americe, Číně a Evropě. V roce 1947 napsal své stěžejní dílo El son enter (Velký hlas) a postupně pracoval na sbírce Antilské elegie (1948-1957).

V roce 1953 mu byl znemožněn návrat do vlasti z pobytu v Chile a Za vlády Fulgencia Batisty žil pět let v exilu. Určitý čas byl hostem svazu československých spisovatelů na zámku v Dobříši. +more Na Kubu se vrátil po revoluci v roce 1959. Po nástupu Fidela Castra se stal předním režimním autorem, byl diplomatem a předsedou Svazu kubánských spisovatelů a umělců.

V roce 1954 mu byla udělena Stalinova cena míru, v roce 1976 získal cenu Christo Boteva v Bulharsku. Stále se věnoval tvorbě angažované poezie a v roce 1983 se stal vítězem národní kubánské ceny za literaturu.

Zemřel ve věku 87 let na Parkinsonovu chorobu. Byl pohřben v Havaně na hřbitově Kryštofa Kolumba.

V češtině vyšly výbory jeho poezie Písně a elegie (1958) a Antilské rytmy (1980). Silvestre Revueltas složil na Guillénova slova symfonii Sensamayá