Cesko.wiki Nikita Sergejevič Chruščov
Author
Albert FloresNikita Sergejevič Chruščov byl sovětský politik a voják, který se stal třetím generálním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) a vůdcem Sovětského svazu v letech 1953 až 1964. Chruščov je známý svými pokusy o de-Stalinizaci a liberalizaci sovětského režimu. Narodil se roku 1894 v ruské vesnici, vyrůstal v chudých podmínkách a pracoval od dětství jako horník. V 1. světové válce bojoval na straně rudé armády a roku 1917 se připojil k bolševikům. Během občanské války působil jako politický komisař a prokázal svou oddanost straně. Po Stalinově smrti v roce 1953 se Chruščov postupně dostal k moci a začal provádět politicky-kulturologickou a ekonomickou reformu. Jeho nejvýznamnějším počinem bylo kritizování Stalinova režimu a rozsáhlé odstraňování jeho politických spojenců. Chruščov také zahájil proces destalinizace a odklon od teroru a represí. Chruščovova politika byla však kontroverzní a ne vždy úspěšná. Zejména jeho přístup k problémům v sovětské ekonomice a zahraniční politice vyvolal kritiku. Roku 1964 byl Chruščov sesazen z funkce a nahrazen Leonidem Brežněvem. Po odchodu z politiky žil Chruščov v relativním utajení. Zemřel roku 1971 a je pohřben na moskevském náměstí Rudého náměstí. Jeho politické dědictví je předmětem různých hodnocení a debat, přesto zůstává jedním z klíčových postav sovětského svazu ve 20. století.
Nikita Sergejevič Chruščov (: , také Chruščev, anglicky psán Khrushchev, 15. dubna 1894 Kalinovka, Ruské impérium - 11. září 1971 Moskva, Sovětský svaz) byl sovětský politik a státník, který v letech 1953 až 1964 zastával funkci prvního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (ÚV KSSS) a v letech 1958 až 1964 současně post předsedy rady ministrů (premiéra) Sovětského svazu (SSSR). Jeho vláda přinesla odhalení kultu osobnosti a částečnou destalinizaci SSSR, první a největší úspěchy sovětského kosmického programu a řadu relativně liberálních reforem v oblasti domácí politiky, také se ale podepsal na vyhrocení Studené války do tzv. Karibské krize, a nechal tvrdě potlačit maďarské povstání. Svými straníky byl odstaven od moci v roce 1964, kdy jej jako prvního tajemníka ÚV KSSS (a tedy faktického vůdce státu) nahradil Leonid Brežněv.
Narodil se ve vesnici Kalinovka poblíž městečka Chomutovka v Kurské gubernii, 11 km východně od dnešní rusko-ukrajinské hranice. V mládí pracoval jako kovodělník a během Ruské občanské války působil jako politický komisař (politruk) v armádě bolševiků. +more S pomocí Lazara Kaganoviče postupně stoupal v sovětské hierarchii. Podporoval Stalinovy čistky a schválil zatčení tisíců lidí. V roce 1939 jej Stalin poslal vládnout na Ukrajinu, kde pokračoval v čistkách. Během druhé světové války (v SSSR známé jako Velká vlastenecká válka) byl vysoce postaveným politrukem a působil jako prostředník mezi Stalinem a jeho generály. Byl přítomen v těžkých bojích při obraně Stalingradu, na což byl pak po celý život hrdý. Po válce se vrátil na Ukrajinu, později pak zpět do Moskvy jako jeden ze Stalinových blízkých poradců.
Zapojil se účinně do boje o moc, který vypukl po Stalinově smrti v roce 1953 a ještě téhož roku se prosadil jako jeho nástupce. I přes svou někdejší blízkou spolupráci se Stalinem pronesl 25. +more února 1956 na XX. sjezdu KSSS na uzavřeném jednání projev Kult osobnosti a jeho důsledky, v němž poodhalil a odsoudil diktátorské praktiky svého předchůdce. Jeho vlastní domácí politika, jejímž cílem bylo zlepšení životů obyčejných občanů, byla však často neefektivní, a to zejména v oblasti zemědělství. Spoléhal se na raketovou obranu a nařídil velké snížení rozpočtu konvenčních sil armády.
Po svém sesazení byl penzionován a žil v ústraní, převážně na svém venkovském sídle poblíž Moskvy. Zemřel v roce 1971 v Moskvě na srdeční selhání.
Život
Před nástupem k moci
+morejpg|náhled|vlevo|upright=0. 7'>Chruščov a jeho první manželka Jefrosinia v roce 1916 Chruščov se narodil 15. dubna 1894 v Kalinovce, v chomutovském distriktu v Kurské gubernii, ve vesnici, která se dnes nachází v Kurské oblasti v Rusku poblíž dnešních hranic s Ukrajinou a blízko křižovatky dálkových silnic M-3 a A-142. Jeho rodiče, Sergej a Xenija Chruščovovi, byli chudí rolníci ruského původu a měli ještě o dva roky mladší dceru Irinu.
V roce 1908 se přestěhoval do Juzovky (od roku 1961 Doněck). Zde v oblasti Donbasu na východě Ukrajiny (tehdy Jekatěrinoslavská gubernie Ruského impéria) byl zaměstnán v řadě pozic, pracoval jako železničář, horník a také v cihelně. +more Mzdy byly na Donbase mnohem vyšší než na kurském venkově, takže Chruščov se ke své rodině v Kalinovce vrátil, až když měl dost peněz. Kalinovka byla rolnická vesnička; Chruščovova učitelka Lydia Ševčenková později uvedla, že nikdy tak chudou vesnici, jakou byla Kalinovka, neviděla.
Za ruské občanské války sloužil Chruščov jako politický komisař v Rudé armádě. Poté, co získal jisté vzdělání v donbaské pobočce dělnické fakulty, stal se roku 1924 profesionálním sovětským aparátníkem. +more Od roku 1927 se zúčastnil všech sjezdů komunistické strany. Ve třicátých letech ho Lazar Kaganovič doporučil na místo obvodního stranického tajemníka v Moskvě, kde posléze provedl očistu aparátu od „pravicových úchylkářů“. Za odměnu ho roku 1934 zvolili do ústředního výboru.
Na vrcholu stalinských represí byl ustaven prvním tajemníkem Komunistické strany (bolševiků) Ukrajiny, kde se stranický aparát v důsledku zatýkání prakticky rozpadl. Roku 1939 následovalo i členství v politbyru, čímž zaujal pevné místo mezi novou sovětskou byrokratickou elitou.
Po válce ho Stalin povolal nazpět do Moskvy, aby vyvážil rostoucí vliv Georgije Malenkova, a Chruščov zde vystoupil s myšlenkou revoluční přeměny venkova, a to výstavbou „agrokomplexů“, tj. venkovských továrenských sídel. +more Spíše si tím ale vysloužil kritiku.
První tajemník strany
+more85|Šéf_NKVD_Genrich_Jagoda_(uprostřed)_při_stavbě_Moskevský_průplav'>Moskevského průplavu, 1935. Chruščov vlevo za ním. Když Stalin 5. března 1953 zemřel, zinscenoval pád šéfa bezpečnosti Lavrentije Beriji a krátce nato se stal prvním tajemníkem strany. V této funkci pomalu posiloval svou moc na úkor předsedy rady ministrů Malenkova, až se mu ho roku 1955 podařilo odstavit a nahradit svým spojencem Nikolajem Bulganinem.
Konec stalinismu
Na XX. +more sjezdu Komunistické strany SSSR v roce 1956 přednesl projev O kultu osobnosti a jeho důsledcích, v němž kritizoval Stalinovy zločiny. Projev byl natolik převratný, že tehdy nebyl publikován. Dal také propustit miliony vězňů z gulagu, sovětské soustavy koncentračních táborů. Mnozí členové strany ho kvůli tomu odsoudili jako zrádce.
Aby aspoň zmírnil bytovou krizi, nařídil stavět úsporné panelové domy, tzv. chruščovky, a podporoval lepší zásobování obyvatel. +more Spolu s dalšími začal opatrně uvolňovat tvrdý vojensko-policejní režim, což o něco později umožnilo obdobné uvolnění i v tehdejších sovětských satelitech. Neváhal však násilně potlačit maďarské povstání v roce 1956, v němž viděl nebezpečný kontrarevoluční precedens a hrozbu pro členy Varšavské smlouvy během právě probíhající studené války. V roce 1957 odvrátil první pokus o puč proti své osobě a spiklence kolem Molotova, Malenkova a Kaganoviče nechal vyloučit z nejvyšších pozic ve straně.
19. února 1954 byl Krym z iniciativy N. +more S. Chruščova vyňat z Ruské SFSR a na základě vyhlášky Nejvyššího sovětu SSSR (schválen zákon SSSR ze dne 26. dubna téhož roku) administrativně přičleněn k Ukrajinské SSR při příležitostí třístého výročí Perejaslavské rady - příklonu Ukrajiny k Ruské říši. Důvodem byly „blízké ekonomické a kulturní vztahy Krymské oblasti s Ukrajinskou SSR“.
Zahraniční politika
John F. +more Kennedy v roce 1961 V zahraniční politice prosazoval politiku „koexistence“ kapitalismu a komunismu, a dostal se tak do konfliktu s maoistickou Čínou. Přes nesporné zásluhy o zmírnění totalitního režimu v Sovětském svazu zůstal po celý život věrný schématům marxisticko-leninské ideologie. Pevně věřil v konečné vítězství komunismu a v „socialistické vymoženosti“, což ho dovádělo k výrokům typu „My vás (tj. Západ) pohřbíme“ a podpoře levicových povstalců po celém světě. Proslul bušením botou do stolu v OSN při své návštěvě USA v říjnu 1960. Za jeho éry nastala tzv. karibská krize, která vypukla v roce 1962 v důsledku rozmístění sovětských raket středního doletu na Kubě, kterým Chruščov odpověděl na umístění amerických raket v Turecku a Itálii, tedy v členských státech NATO. Byla také zbudována Berlínská zeď. Pokus o zvýšení zemědělské produkce (rozorání celin, ladem ležících stepí) skončil neúspěšně.
Otázka "darování" Krymu
V roce 1954 bojoval Nikita Chruščov o vedoucí pozici v SSSR s Georgijem Malenkovem. Chruščov v roce 1954 nebyl v pozici, kdy by sám mohl „darovat“ Krym Ukrajině. +more Předání Krymské oblasti USSR bylo provedeno v souladu s tehdejší sovětskou ústavou a schválilo ho prezídium Nejvyššího Sovětu SSSR, RSFSR a USSR. Zasedání prezídia Nejvyššího Sovětu SSSR, na kterém bylo o předání rozhodnuto, předsedal G. Malenkov a příslušný zákon podepsal Kliment Vorošilov. Rozhodnutí souvisí s výstavbou severokrymského vodního kanálu z nádrže na Dněpru a vhodnosti provádění a financování velkých vodních staveb v rámci jedné svazové republiky USSR. Navíc obecně se po smrti Stalina v SSSR se už nikdy nekoncentrovalo tolik moci v rukou jednoho člověka, natož aby mohl rozdělovat území sám svévolně v rámci svazových republik.
Příslušnost Krymu a Sevastopolu k Ukrajině byla potvrzena sovětskou ústavou z roku 1977 a Rusko jednoznačně uznalo hranice Ukrajiny i s Krymem mimo jiné v Bělověžské dohodě z roku 1991, Budapešťském memorandu z roku 1994 nebo například Smlouvě o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ruskou federací a Ukrajinou z roku 1997.
Politický pád
V říjnu 1964 jej zbavili moci přední zástupci sovětské nomenklatury, kteří se cítili ohroženi neustálými administrativními reformami a personálními přesuny za jeho vlády (touha po „stabilitě kádrů“). Po svém pádu byl obviněn z „voluntarismu“, „subjektivismu“ a „ukvapených řešení“. +more Za nového prvního tajemníka Leonida Brežněva veškeré pokusy o reformy ustrnuly až do poloviny osmdesátých let. Zbývajících 7 let života byl v domácím vězení na dače v Petrovo-Dalněm a zde sepisoval paměti.
Osobní život
Chruščov byl třikrát ženatý a měl pět dětí. Z prvního manželství měl dvě děti. +more Jeho první žena zemřela na tyfus při hladomoru v roce 1919, zatímco byl Chruščov v armádě. Syn Leonid sloužil v letectvu a v roce 1943 zahynul v boji. Z třetího manželství se svou ukrajinskou manželkou Ninou (rozenou Kucharčukovou), se kterou se seznámil v roce 1922 v Doněcku, měl tři děti. Syn Sergej se v roce 1991 odstěhoval do Spojených států a přednášel politologii na Brownově univerzitě ve městě Providence.
Národnost
Ačkoliv byl a je často pokládán za Ukrajince, Chruščov byl svým rodinným původem i místem narození Rus. Strávil však na Ukrajině léta dospívání a mládí a koncem 30. +more let zde působil jako tajemník komunistické strany. Netajil se svou náklonností k ukrajinské kultuře a s oblibou nosil ukrajinský kroj. Jeho obraz je ovlivněn i tím, že za jeho vlády byl Krym přičleněn k Ukrajinské SSR.
Návštěvy Československa
Nikita Sergejevič Chruščov čtyřikrát navštívil Československo, a to ve dnech 9. -17. +more června 1954, 30. května - 5. června 1961, 9. -16. července 1957 a 27. srpna - 5. září 1964.
Dílo
Vyznamenání
Odrazy v kultuře
V roce 1993 byl o něm v Rusku natočen životopisný hraný film Vlčí smečka, pojednávající o době, kdy končila jeho vláda, režii snímku provedl Igor Gostev. * Ve filmu Ztratili jsme Stalina jej zahrál Steve Buscemi.
Odkazy
Reference
Literatura
Johanna Granville, (První Domino)[url=http://books. google. +morecom/books. id=RkaWTipqnecC&printsec=frontcover&dq=%22johanna+granville%22&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=0&as_pt=ALLTYPES]The First Domino: International Decision Making During the Hungarian Crisis of 1956[/url], Texas A & M University Press, 2004. . * Johanna Granville, „Rádio Svobodná Evropa a maďarské revoluce z roku 1956“ [url=http://www. scribd. com/doc/13866301/RFE-and-the-Hungarian-Revolt-of-1956-by-Johanna-Granville]„Caught With Jam on Our Fingers“: Radio Free Europe and the Hungarian Revolution in 1956“[/url] Diplomatic History, vol. 29, no. 5 (2005): pp. 811-839.
Související články
Chruščov na avantgardní výstavě 1962 * Chruščovka * Chruščovovské tání
Externí odkazy
[url=http://dejiny. wz. +morecz/studena/osobnost/chrus/chrus. html]Podrobný životopis[/url] na webu Dějiny 20. století * [url=http://forum. valka. cz/viewtopic. php/t/13713]Životopisné informace a odkazy na fotografie[/url] na forum. valka. cz * [url=http://www. fronta. cz/kniha/chruscov-vzpominky]Recenze vzpomínek[/url] s důrazem na pasáže z války * [url=http://www. fordham. edu/halsall/mod/1956khrushchev-secret1. html]Anglický překlad projevu o kultu osobnosti[/url] * Záznam pořadu * Záznam pořadu * Záznam pořadu * Záznam pořadu * Záznam pořadu * [url=http://www. newstatesman. com/200010020025]The Case of Khrushchev's Shoe[/url] - článek Chruščovovy vnučky o incidentu s botou * [url=https://web. archive. org/web/20050307190332/http://article. gmane. org/gmane. culture. studies. literature. slavic/2220]Upřesňující poznámky překladatele OSN[/url].
Kategorie:Osobnosti studené války Kategorie:Sovětští politici Kategorie:Členové KSSS Kategorie:Stalinismus Kategorie:Osobnosti roku časopisu Time Kategorie:Ruští ateisté Kategorie:Diktátoři Kategorie:Narození 1894 Kategorie:Narození 3. +more dubna Kategorie:Úmrtí 1971 Kategorie:Úmrtí 11. září Kategorie:Úmrtí v Moskvě Kategorie:Zemřelí na infarkt myokardu Kategorie:Pohřbení na Novoděvičím hřbitově Kategorie:Muži.