Nikolaj Alexejevič Vozněsenskij

Nikolaj Alexejevič Vozněsenskij (Никола́й Алексе́евич Вознесе́нский, 1. prosince 1903 Ťoploje - 1. října 1950 Leningrad) byl sovětský ekonom a politik. Zastával vysoké funkce ve vládním aparátu, po smrti jeho ochránce Ždanova však ho v rámci tzv. leningradské aféry Ždanovovi nepřátelé zlikvidovali pomocí vykonstruovaného soudního procesu.

Život

Vzestup

Vozněsenskij byl synem písaře v lesnické kanceláři. Jeho starší bratr Alexander Vozněsenskij byl sovětský ekonom. +more Nikolaj Vozněsenskij byl v Komsomolu od roku 1919/20 a členem strany se stal v roce 1921. Roku 1924 navštěvoval ve Sverdlovsku stranickou vysokou školu. Poté byl funkcionářem strany v Donbasu. V roce 1925 se stal šéfredaktorem regionálních novin v Tule. Jeho kariéra pak nabrala rychlé obrátky. V roce 1930 promoval na Institutu rudé profesury, stal se v roce 1931 profesorem a v roce 1934 ve věku 31 let ředitelem tohoto ústavu. V roce 1935 byl na návrh prvního tajemníka leningradské strany Andreje Ždanova jmenován předsedou plánovací komise pro tuto oblast. V roce 1935 také získal doktorát politických věd.

V centru moci

Ždanov, od konce 30. let druhý muž strany po Josefu Stalinovi, pokračoval v podpoře Vozněsenského. +more V roce 1938 byl Vozněsenskij jmenován předsedou Státní plánovací komise SSSR - nazývala se také Gosplan. Stal se tak vysoce postaveným členem vlády Sovětského svazu. V roce 1941, ve věku pouhých 38 let, obdržel od Stalina nově vytvořenou funkci místopředsedy Rady lidových komisařů (místopředsedy vlády) pro oblast ekonomických záležitostí v Radě ministrů SSSR. V roce 1942 byl jmenován do Státního výboru obrany SSSR - to byl vnitřní superkabinet s pouhými osmi členy, kterému předsedal Stalin.

Od roku 1941 do roku 1947 byl kandidátem politbyra. Od 28. +more února 1947 do 1. března 1949 byl řádným členem politbyra Komunistické strany Sovětského svazu, nejvyššího politického orgánu SSSR.

Obětí Stalina a Beriji

Krátce po smrti svého ochránce Ždanova v roce 1948 Vozněsenskij náhle a bez jakéhokoli vysvětlení zmizel z veřejného života. Počátkem roku 1949 podlehl intrikám Ždanovových nepřátel Lavrentije Beriji a Georgije Malenkova a stal se obětí zkonstruované tzv. +more Leningradské aféry. Nikita Chruščov to ve své řeči na XX. sjezdu strany popsal slovy: „Stalinovy neuvěřitelné podezíravosti rafinovaně využíval odporný provokatér a podlý nepřítel Berija, který vyhladil tisíce komunistů a poctivých sovětských lidí. Povýšení Vozněsenského a Kuzněcova nahánělo Berijovi strach. Jak bylo nyní zjištěno, právě Berija "podstrkoval" Stalinovi materiály v podobě oznámení, anonymních dopisů, v podobě různých zvěstí a řeči, které spolu se svými pomahači vykonstruoval. “ Vozněsenskij byl 1. března 1949 vyloučen z politbyra. V září 1950 proběhlo soudní řízení proti němu a dalším úředníkům strany obviněným z boje proti straně a jejím ústřednímu výboru. On a tajemník Ústředního výboru pro záležitosti státní bezpečnosti Alexej Kuzněcov, předseda Rady ministrů ruské RSFSR Michail Rodionov, první tajemník leningradské strany Pjotr Popkov (1903-1950) a mnoho dalších vysokých stranických činitelů přišlo o život. Byly uváděny následující důvody, proč Stalin zlikvidoval vynikajícího, ale také elitářského Vozněsenského: Nesrovnalosti v ekonomických statistikách Gosplanu (tvrzení Beriji a Malenkova) a Berijova zpráva Stalinovi, podle které Vozněsenskij v roce 1941 - když Stalin byl v krizi - povzbuzoval Molotova, aby Stalina nahradil.

Okolnosti Vozněsenského smrti jsou nejasné. Předpokládá se, že byl zastřelen krátce po vynesení rozsudku. +more Podle Dmitrije Volkogonova však S. I. Semin informoval, že Vozněsenskij byl ve vězení ještě tři měsíce poté, co byl odsouzen k smrti zastřelením. Teprve v prosinci prý byl transportován nákladním autem do Moskvy v lehkém oblečení a pravděpodobně při tom umrzl.

Vozněsenskij byl od roku 1928 ženat s Marií Andrejevnou Litvinovovou (1909-2000) a měl dvě dcery.

Na počátku destalinizace byl Vozněsenskij v dubnu 1954 rehabilitován.

Vyznamenání

Leninův řád (2×) * Stalinova cena

Odkazy

Literatura

Spuler: Regenten und Regierungen der Welt. Minister-Ploetz Bd. +more 4, 1964, . * Montefiore: Stalin - Am Hofe des roten Zaren. S. Fischer-Verlag, 2005. * Michel Tatu: Macht und Ohnmacht im Kreml. Ullstein, Frankfurt, 1967. * Merle Fainsod: Wie Russland regiert wird. Kiepenheuer & Witsch, 1965. * Dimitri Wolkogonow: Stalin. Triumph und Tragödie. Ein politisches Porträt. Aus dem Russischen von Vesna Jovanoska, Econ Verlag Düsseldorf, 3. Auflage 1989; .

Kategorie:Sovětští ekonomové Kategorie:Sovětští ministři Kategorie:Ruští ateisté Kategorie:Sovětští komunisté Kategorie:Sovětští politici Kategorie:Popravení politici Kategorie:Členové Ruské akademie věd Kategorie:Rusové Kategorie:Nositelé Leninova řádu Kategorie:Nositelé Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce Kategorie:Narození 1903 Kategorie:Narození 1. +more prosince Kategorie:Narození v Tule Kategorie:Úmrtí 1950 Kategorie:Úmrtí 1. října Kategorie:Popravení zastřelením Kategorie:Úmrtí v Petrohradu Kategorie:Muži Kategorie:Nositelé Medaile Za udatnou práci za Velké vlastenecké války 1941-1945.