Nina Svobodová

Technology

12 hours ago

Author

Nina Svobodová, rodným jménem Antonie Malvína Svobodová (16. června 1902 Praha - 4. září 1988 Praha) byla česká spisovatelka katolické orientace, představitelka Československé strany lidové a politická vězeňkyně souzená v 50. letech 20. století v politickém monstrprocesu Kolín, Weiland a spol. Za komunistického režimu byla šestnáct let vězněná a stala se tak nejdéle vězněnou ženou z politických procesů v Československu.

Životopis

Do roku 1949

Byla dcerou pražského veterinárního lékaře, potomka zemanského rodu z Černé Hory u Blanska. Vystudovala obchodní akademii, na které maturovala roku 1920. +more Do roku 1924 pracovala jako úřednice v bankovních a obchodních společnostech (nejprve jako korespondentka v pražské Živnostenské bance, poté ve Společnosti pro vývoz cukru). Vzhledem k tomu, že mluvila plynně italsky a francouzsky, pracovala od roku 1924 jako překladatelka a cizojazyčná korespondentka v pražské Obchodní komoře. Během zaměstnání složila státní učitelské zkoušky z angličtiny, francouzštiny a italštiny; měla též znalosti němčiny a latiny.

Od roku 1925 psala do Lidových novin, Katolické ženy a Šťastné rodiny a v roce 1933 byla vydána v nakladatelství Akademie věd její první kniha Duše fresek.

Angažovala se v katolických a lidoveckých organizacích - Česká kulturní jednota, Svaz katolických žen, v roce 1931 vstoupila i do Československé strany lidové, byla také členkou Syndikátu českých spisovatelů, Moravského kola spisovatelů v Brně a Lidové akademie.

Více se však začala politicky angažovat až po druhé světové válce. Od roku 1945 byla za lidovce poslankyní Zemského českého národního výboru, v letech 1946-1948 byla místopředsedkyní krajského výboru Velké Prahy (zastupitelstva). +more V únoru 1948 ji z politických důvodů vyhodili z Obchodní komory, ale našla si místo v ústředí České katolické charity a byla též redaktorkou časopisu Charita.

Vězení - amnestie - vězení

Zatčena byla 23. prosince 1949 ve svém bytě, ve kterém žila spolu se svou sestrou Aloisií. +more Následně byla převezena do liberecké vazební věznice, kde byla obviněna z trestného činu velezrady a zařazena do jedné z větví procesu s Miladou Horákovou. Jako jediná ze skupiny nebyla obviněna z vyzvědačství. Konkrétně byla obviněna z toho, že se spojila s Bedřichem Hostičkou, kterému údajně pomohla navázat spolupráci s Jaroslavem Kolínem.

Den před soudním líčením byla konfrontována s Růženou Koškovou-Krásnou. Obě ženy byly přivedeny příslušníky StB do místnosti, kde jim bylo sděleno, že budou odsouzeny k trestu smrti. +more Nakonec byla odsouzena k trestu odnětí svobody na 15 let. Navíc jí byl uložen peněžní trest ve výši 30 000 Kčs a došlo ke konfiskaci celého jejího majetku. Také ztratila čestná práva občanská na dobu 10 let.

Antonie Svobodová si celý výkon trestu odpykávala v ženské věznici v Pardubicích. Propuštěna byla na amnestii prezidenta republiky dne 9. +more května 1960. Byl jí prominut zbytek trestu 4 roky 7 měsíců a 14 dnů. Také jí byla odpuštěna ztráta čestných občanských práv.

Druhý soud

K druhému zatčení Antonie Svobodové došlo rok po jejím propuštění 5. června 1961. +more Byla provedena domovní prohlídka, při níž byl nalezen členský průkaz strany lidové na jméno Antonie Svobodová, dále dopisy, fotografie a různé písemnosti. Následně byla převezena do věznice v Ruzyni, kde byla během 14 dní celkem 14krát vyslýchána kapitánem Josefem Vavříkem. Při výslechu se přiznala, že udržovala styk s amnestovanými vězeňkyněmi.

Antonie Svobodová byla obviněna z trestného činu podvracení republiky a odsouzena v tzv. Procesu s Křesťansko-demokratickou stranou (Cuhrova skupina) za údajnou přípravu ilegální křesťanskodemokratické strany na dva a půl roku. +more Konkrétně byla viněna z toho, že se po svém propuštění obklopila „reakčně zaměřenými osobami“ jako Ludmilou Tučnou, Helenou Kučerovou a Miladou Rumerskircherovou, se kterými se prý vzájemně utvrzovaly v protistátním smýšlení. Čestná práva občanská jí byla odebrána na dobu 5 let. Protože propuštění na amnestii v roce 1960 bylo podmínečné, bylo jí uloženo i dosloužení zbytku trestu z roku 1950 v trvání 4 roky a 7 měsíců. Celý trest činil 8 let.

Prvních pět let si odpykala ve věznici v Pardubicích. Roku 1962 podala žádost o amnestii prezidenta republiky. +more Předseda senátu Krajského soudu v Praze František Veselý její žádost ale zamítl. V roce 1965 byla převezena do Ostrova nad Ohří, kde zůstala až do svého propuštění. Propuštěna nebyla ani ze zdravotních důvodů, přestože v roce 1966 prodělala mozkovou mrtvici a vrátila se jí růže na obou nohách.

Závěr života

Podmínečně propuštěna z výkonu trestu byla až 6. července 1967 rozhodnutím předsedy senátu Okresního soudu v Karlových Varech Vojtěcha Krause. Zkušební doba byla určena na dva roky.

Po propuštění na svobodu se vrátila ke své literární činnosti. Od roku 1968 mohla znovu publikovat v lidoveckém tisku, zejména v Katolických novinách a Naší rodině. +more Roku 1971 nakladatelství Vyšehrad vydalo její román Dům u Božího oka. Rehabilitována byla v roce 1974, ale vydat další díly Domu u Božího oka (Martinovská rychta, Podskalská romance) se jí už nepodařilo.

Zemřela v osamění a zapomnění roku 1988.

Dílo

Ve 20. letech začala publikovat, do literárních časopisů psala básně i recenze, později začala vydávat prózu (Duše fresek, 1933) a divadelní hry. +more Občas publikovala pod pseudonymy Klára Šeráková nebo M. Skálová.

Za války vydala svůj nejoceňovanější román - Světelný mrak (1943), který vyprávěl příběh malíře a sochaře Andrea da Cione. Svobodová byla totiž velkou milovnicí italské kultury, zejména středověké, věnovala jí i odborné práce - v roce 1935 například studii Andělský malíř Fra Giovanni Angelico z Fiesole. +more Po válce vstoupila do olomoucké Družiny literární a umělecké a brněnského Moravského kola spisovatelů.

V roce 1971 vydala svou poslední knihu