Cesko.wiki Noemova potopa
Author
Albert FloresNoemova potopa (v anglickém originále Noye’s Fludde) je „chrámová“ opera anglického skladatele Benjamina Brittena podle středověkého miráklu, tzv. Chesterské hry, o biblické potopě. Jde o dílo, které je určeno pro soubor sestávající jak z amatérských, tak z profesionálních sil. Dílo nebylo autorem primárně určeno pro divadelní scénu, ale mělo být uváděno v koncertních sálech nebo chrámových prostorách. Vysledné dílo proto představuje zajímavé projení opery, oratoria a scénické hry, v něm je jeviště spojeno s hledištěm v hravém biblickém podobenství o Noemově arše obohacené o lidské momenty sporu Noema s hašteřivou manželkou a pomlouvačnými přítelkyněmi Noemovy ženy.
Inscenační historie
Charles Mackerras, první dirigent Noemovy potopy, 2005 Jako místo světové premiéry vybral Britten osobně vybral chrám sv. +more Bartoloměje v Orfordu. Premiéra opery se uskutečnila 18. června 1958 v rámci festivalu v Aldeburghu v Brittenově rodném Suffolku pod taktovkou Charlese Mackerrase. Ještě téhož roku na podzim bylo dílo velmi úspěšně uvedeno v Londýně (Southwark Cathedral), v následujícím roce 1959 pak zaznělo poprvé v USA a o rok později v Kanadě. Prvním provedením v tradičním divadelním prostoru byla patrně britská inscenace v londýnském Roundhouse Theatre roku 1972. Mezi velmi netradiční inscenační varianty patří ta z roku 2005, kdy byla opera inscenována v auditoriu norimberské zoologické zahrady. Téhož roku byla uvedena i v zoologické zahradě v Belfastu.
V Česku byla opera naposledy uvedena v roce 2016 koncertně pražským Národním divadlem ve spolupráci s Kühnovým dětským sborem. Orchestr Národního divadla byl pro tuto příležitost rozšířen o studenty Pražské konzervatoře, smyčcový orchestr Piccoli Archi di Praga a studenty Gymnázia a Hudební školy hl. +more m. Prahy. Dílo nastudoval dirigent David Švec. Plnohodnotná (scénická) inscenace vznikla v červnu 1995 pod názvem Archa Noemova v rámci festivalu Janáčkovy Hukvaldy. Tehdy tuto operu uvedl v češtině anglický režisér David Sulkin s desítkami dětí z ostravského Operního studia Národního divadla moravskoslezského a hukvaldské základní školy.
Charakteristika díla
Partituru Britten ozvláštnil použitím několika méně obvyklých hudebních nástrojů vedle běžně užívaných instrumentů (smyčcový kvartet, rozšířené bicí, klavír pro čtyři ruce, flétny, varhany). Využil různé bicí nástroje, větrostroj a také smirkový papír, třený o dřevěné bloky i šálky se lžičkami, a především zvonky.
