Cesko.wiki Nonet č. 2 (Martinů)
Author
Albert FloresNonet č. 2, H 374 pro flétnu, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, housle, violu, violoncello a kontrabas vznikl na počátku roku 1959 (dokončen byl 1. února), 34 let po Nonetu č. 1, H 144, jako jedna z posledních kompozic Bohuslava Martinů. Skladba je emocionálně bohatá, je zde slyšet zřetelný dozvuk romantismu i vliv českého lidového muzikantství.
Popis skladby
Kompozice je dedikována Československému nonetu, na jehož popud také vznikla. Emil Leichner st. +more, vedoucí souboru, Martinů opakovaně oslovil, zda by pro noneto nezkomponoval skladbu k 35. výročí založení souboru. Martinů souhlasil a během února a ledna 1959 českou i mezinárodní veřejností očekávaný nonet zkomponoval. „Také zavolej Leichtera [sic] z Českého noneta […] a řekni mu, že si mohou dáti už můj nový nonet na program, právě na tom pracuji […]. “). Ke konci ledna práce již pokročily - „Opravuji právě korekturu Noneta, a tak napíši Leichnerovi později. Zatím mu řekni, že Nonet trvá asi 20 minut s pauzami a 18 minut hraní, lépe vždy udat 20 minut, aby pak v Radiu vždy neuřízli konec, jako se obvykle stává. “ O tom, jak byla skladba nedočkavě očekávána, svědčí i noticka z Lidové demokracie z února 1959: „K letošnímu 35. jubileu Českého noneta napsal vynikající skladatel Bohuslav Martinů novou skladbu pro tento originální soubor. Skladba s věnováním jubilujícímu souboru došla právě do Prahy a již se studuje. “.
Nonet vznikal jen několik měsíců po skladatelově operaci žaludku, kterou prodělal kvůli diagnostikované rakovině. Ta se bohužel právě v době vzniku Nonetu vrátila.
Části
Nonet se skládá ze tří částí:
# Poco Allegro # Andante # Allegretto
Premiéra
Předpremiéra se konala v Poličce 20. června 1959. +more Leichner v dopise Martinů, který napsal ještě ten večer, popisuje, jaké emoce vzbudila 2. věta Nonetu u posluchačů - „[…] posluchači propukli v potlesk, který byl díkem za tu velkou krásu, kterou jsme mohli tlumočit prostřednictvím Vaší hudby. “.
Premiéra Nonetu proběhla 27. července 1959 na festivalu Salzburger Festspiele. +more Místo premiéry vzbuzovalo ve skladateli obavy: „[…] tam co není dodekafonie anebo 12ton, tak to neexistuje, tak ať si nic z toho nedělají, když mne tam zřežou, jako s Freskami. “ Na programu večera byly dále skladby Grand Nonett F dur Ludwiga Spohra a Kvintet, op. 39 Sergeje Prokofjeva. Martinů nový nonet byl publikem nadšeně přijat, koncert byl natáčen a druhý den vysílán rozhlasem.
Pražská premiéra byla naplánována na 15. října 1959 k jubilejnímu koncertu 35. +more výročí založení Českého noneta. Uskutečnila se však již o měsíc dříve, na koncertu k uctění skladatelovy památky dne 15. září v sálu klubu Svazu československých skladatelů (Martinů zemřel po vleklé nemoci 28. srpna 1959 v nemocnici ve švýcarském Liestalu). Kritik z Lidové demokracie zhodnotil skladbu a provedení následujícími slovy: „Dílo B. Martinů dojímalo čistotou, moudrostí a českostí své hudby a budilo úctu klasickými rysy formy. Dokonale chápané provedení dovršilo velký úspěch tohoto díla poprvé uvedeného v autorově vlasti. “.
Literární noviny přinesly rozsáhlejší popis skladby. Nonet je kompozice „blízká posledním symfonickým koncepcím skladatelovým, naplněným obsahem neurčitějším a zároveň závažnějším, všelidštějším. +more K jeho klasicizující tvářnosti však patří i smíšení tohoto výrazového zacílení s názvuky jasu a vzruchu, zvlášť výrazného v rytmicky oživené první části. V tomto smyslu Martinů jako by zde zkondenzoval široké rozpětí myšlenek a prožitků v tvar klasicky vyvážený, přehledný a zejména velmi hutný a stručný, lapidární snad až natolik, že zanechává dokonce dojem neukončenosti. V oblasti technicko-tvárných prostředků nepřináší nonet mnoho nového, jeho význam a poslání jsou ovšem docela jinde: je dílem uzrálého mistrovství zaměřeného dovnitř, nikoliv navenek. “ Oficiální pražská premiéra potom proběhla podle původního plánu 15. října v Domě umělců (Rudolfinum). V Brně byla skladba poprvé provedena 23. března 1960 v interpretaci Moravského noneta.
Vydání
Vydání Nonetu nabídl Martinů v březnu 1959 pařížskému vydavatelství Eschig, ke spolupráci však nakonec nedošlo. Neautorizovanou (tedy skladatelem nekorigovanou) kapesní partituru skladby vydalo SNKLHU v Praze na podzim téhož roku.
V roce 2015 vyšel Nonet ve vědecko-kritické edici muzikoložky Jitky Zichové (Institut Bohuslava Martinů) u nakladatelství Bärenreiter (Souborné vydání díla Bohuslava Martinů IV/4, sv. 1). +more Nonet je zahrnut ve svazku spolu se skladbami Les Rondes, H 200, Serenáda č. 1, H 217, Serenáda č. 3, H 218, Stowe Pastorals, H 335. Svazek je opatřen detailní předmluvou a kritickou zprávou, vč. faksimile důležitých pramenů (vše v českém a anglickém jazyce).
Autograf Nonetu č. 2 je uložen v Centru Bohuslava Martinů v Poličce.
Odkazy
Reference
Literatura
Mihule, Jaroslav. Bohuslav Martinů: profil života a díla. +more 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1974, s. 534-536. * Šafránek, Miloš. Bohuslav Martinů: život a dílo. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1961, s. 333. * HALBREICH, Harry. Bohuslav Martinů: Werkverzeichnis und Biografie. Mainz: Schott, 2007, s. 384-385. * Zichová, Jitka. Předmluva. In: Martinů, Bohuslav a Zichová, Jitka, ed. Les Rondes, H 200; Serenáda č. 1, H 217; Serenáda č. 3, H 218; Stowe Pastorals, H 335; Nonet č. 2, H 374 [hudebnina]. Praha: Bärenreiter Praha, 2015, s. XVIII-XIX. * Dar Bohuslava Martinů Českému nonetu. Lidová demokracie, 26. 2. 1959, r. 15, č. 49, s. 3. * Jubilejní koncert Českého noneta v Domě umělců. Lidová demokracie, 18. 10. 1959, r. 15, č. 249, s. 4. * Třicet pět let Českého noneta. Mladá fronta, 15. 10. 1959, r. 15, č. 246, s. 6. * Nonet B. Martinů. Literární noviny, 31. 10. 1959, r. 8, č. 44, s. 6. * PEČMAN, Rudolf. Nonet Bohuslava Martinů. Hudební rozhledy, 1960, r. 13, č. 8, s. 340 * * KAVALOVÁ, Lenka: České noneto. Diplomová práce, katedra hudební vědy FFUK, Praha: 2001. * KAŠPÁREK, Ludvík. Křest 4. svazku Souborného vydání díla Bohuslava Martinů. Hudební rozhledy, 2016, r. 69, č. 12, s. 18.