Nucené přesuny obyvatel v Sovětském svazu

Technology

12 hours ago

Author

kulaky Nucené přesuny skupin obyvatel byla politika uplatňovaná v Sovětském svazu, a to především ve 30.-50. letech za vlády Josifa Stalina. Historikové odhadují, že v letech 1920-1951 muselo opustit své domovy z rozkazu sovětského vedení zhruba 20 milionů lidí, přičemž 800 000-1,5 milionu lidí při těchto vynucených transportech zahynulo. Nižší odhad vychází ze samotných sovětských archivů, vyšší číslo je odhad západních historiků (Steven Rosefielde, Norman Naimark).

Přesuny probíhaly v rámci některých společenských projektů jako byla kolektivizace venkova nebo industrializace, v rámci osidlování neobydlených či „vyčištěných“ oblastí, ale i v rámci politických perzekucí odpůrců režimu, nebo v rámci zvláštní Stalinovy národnosti politiky. Přesouvané skupiny byly definovány politicky (protisovětské živly), třídně (kulaci), národnostně (Poláci, Kurdové, Čečenci, Krymští Tataři apod. +more) i nábožensky (např. Svědkové Jehovovi). Zvláštní roli hraje boj proti tzv. kulakům („rozkulačení“), který znamenal první kompletní přesun jedné společenské třídy (1,8 milionu sedláků), a deportace sovětských Korejců v roce 1937, která byla prvním případem deportace celé jedné národnosti v Sovětském svazu. Vůbec prvním přesunem, již z 20. let, byla deportace 45 000 kozáků z Kavkazu na Ukrajinu ve 20. letech, další pak přišel až ve 30. letech. Je zjevné, že etnických deportací v čase přibývalo na úkor třídních a politických, zejm. po roce 1940. Deportace krymských Tatarů, Čečenců a Ingušů byly Ukrajinou (a třemi dalšími zeměmi) uznány jako genocida. Deportaci Čečenců označil za genocidu i Evropský parlament.

Největší množství obětí připadá na přesun kulaků (400 000 mrtvých), debaty se vedou o počtu obětí přesunu Čečenců, kde jsou odhady v širokém pásmu 100-400 tisíc mrtvých, u krymských Tatarů pak v pásmu 34 000-195 000 mrtvých. 90 tisíc mrtvých připadá na Poláky. +more Zvláštní kategorií jsou nucené deportace nesovětských občanů z nesovětských zemí do SSSR, zejména po druhé světové válce nebo v jejím průběhu.

Rozkulačení

Rozkulačení (rusky: раскулачивание) byla sovětská kampaň politických represí, včetně zatčení, deportací a poprav miliónů kulaků (bohatých rolníků) a jejich rodin v období 1929-1932. Stalin vyhlásil "likvidaci kulaků jakožto třídy" v roce 1929. +more Plán schválilo politbyro roku 1930 a rozpracoval ho čekista Jefim Jevdokimov. Aby se usnadnilo vyvlastnění zemědělské půdy pro projekt kolchozů a sovchozů, souběžná propagandistická kampaň vykreslila kulaky jako třídní nepřátele a reakcionáře. Bylo deportováno více než 1,8 milionu rolníků. Hlad, nemoci a popravy během rozkulačování vedly k 530 000 až 600 000 úmrtím, ačkoli existují i vyšší odhady. Ostatní byli deportování na Sibiř, na Ural nebo do Kazachstánu. Tato politika postavila veškeré zemědělství v Sovětském svazu pod státní kontrolu. Jedním z mála sovětských komunistů, kteří rozkulačení kritizovali, byl předseda rady lidových komisařů Alexej Rykov, který ho označil za metodu "válečného komunismu" a za nezodpovědnost v době, kdy je produktivita sovětského zemědělství stále ještě poloviční oproti západní Evropě. Rykov se později stal obětí Stalinovy Velké čistky.

Deportace Krymských Tatarů

Krymští Tataři osídlili Krym ve 12. +more století při vzniku mongolské veleříše Zlaté hordy. Po jejím rozpadu založili roku 1443 Krymský chanát, jenž se již v roce 1475 stal vazalem Osmanské říše. Chanát podnikal četné nájezdy na Rus, roku 1521 krymská vojska dokonce oblehla Moskvu a při dalším nájezdu roku 1571 byla Moskva krymskými Tatary vypálena a tisíce obyvatelů byly odvlečeny do otroctví. Někteří historici odhadují, že při loupeživých nájezdech obávané krymskotatarské jízdy (tzv. sklízení stepi) mezi 15. a 18. stoletím byly odvlečeny a prodány z Ukrajiny a jižního Ruska do otroctví v Osmanské říši až 3 miliony lidí, především Ukrajinců a Rusů, ale také Bělorusů a Poláků. Po páté rusko-turecké válce (1768-1774) a porážce Osmanů byl Krym zcela ovládnut Ruským impériem a carevnou Kateřinou Velikou. V roce 1783 byl formálně připojen k Ruskému impériu. Tataři tehdy představovali 95 procent obyvatelstva Krymu. Ruská říše zahájila proces rusifikace, což se Tatarům nelíbilo. Dne 11. května 1944 vydal Výbor státní obrany SSSR vyhlášku s tvrzením, že Tataři spolupracovali s nacisty, že takzvané „Tatarské národní výbory“ se pokusily infiltrovat a sabotovat Rudou armádu a „soustředit svou činnost na pronásledování a útlak netatarského obyvatelstva na Krymu“ a nařídil vypovězení krymských Tatarů do Uzbecké sovětské socialistické republiky. V dobytčích vagónech bylo deportováno 191 000 krymských Tatarů (230 000 i s rodinnými příslušníky netatarské národnosti), 15 040 Řeků, 12 242 Bulharů, 9 600 Arménů a 3 650 Turků a Peršanů. Počet obyvatel Krymu se snížil o dvě třetiny, na jejich místo přišli postupně hlavně ruští váleční veteráni, důstojníci NKVD a prověření političtí pracovníci. Hladem nebo na nemoci, jako přímý důsledek deportace, zemřelo přes 100 000 lidí.