Nucené sterilizace romských žen

Nucené sterilizace romských žen byly lékařské zákroky prováděné převážně romským ženám bez jejich informovaného souhlasu za účelem, aby nemohly mít další děti. Šlo o závažné porušení lidských práv, konkrétně reprodukčních práv. V Československu a Česku byly mezi lety 1966-2010 nedobrovolně sterilizovány podle odhadů tisíce žen. Elena Gorolová a další oběti bojovaly více než 15 let za finanční odškodnění od státu, které český Parlament schválil v roce 2021.

Případy v Československu a Česku

Společenský a institucionální kontext

Většina nucených sterilizací byla provedena za minulého režimu v 70. a 80. +more letech. Právní rámec poskytly zákon o péči a zdraví lidu z roku 1966 a související směrnice (č. 01/1972) zavádějící možnost sterilizací se souhlasem. Právní předpisy byly formulovány zdánlivě neutrálně jako ochrana populace, nezmiňovaly etnicitu, nicméně v praxi cílily systematicky na Romky a byly diskutovány jako součást tzv. „řešení cikánské otázky“ (obdobně se zmínkám o Romech vyhýbal i zákon z konce 50. let zakazující kočovný způsob života). Sterilizace neromského obyvatelstva (žen ze sociálně slabých poměrů a žen se zdravotním postižením) v rámci této v podstatě eugenické politiky nejsou dostatečně zmapovány. Helena Sadílková uvádí, že se tato praxe opírala o historicky zakořeněný protiromský rasismus ve společnosti a podporu na místní úrovni.

Program finančních pobídek přijatý roku 1979 měl Romky motivovat k podstoupení sterilizace a zároveň sloužil úřadům jako nástroj manipulace. Podle zprávy Evropského centra pro práva Romů z roku 2016, která popsala svědectví žen, vytvářeli sociální pracovníci, lékaři i zdravotní sestry na ženy nátlak nebo s nimi manipulovali, falšovali jejich podpisy ve zdravotní dokumentaci, poskytovali jim nedostatečné či lživé informace. +more Často zákroky prováděli při porodu císařským řezem, kdy ženy ani nemohly dát informovaný souhlas.

Směrnice byla zrušena v roce 1993. Přesto nedobrovolné sterilizace pokračovaly i po tomto datu. +more Dlouho se za poslední považoval případ z roku 2007, avšak podle Deníku N a webu VICE World News došlo k takovému zákroku i v roce 2010.

Následky pro oběti a jejich rodiny

Sterilizace měly dopady na psychiku i sociální situaci žen, kterým byly nedobrovolně provedeny. Podle výpovědí některé z nich následně prožívaly deprese a úzkosti, změny nálad a sexuální touhy. +more Zákrok měl také dopady na jejich partnerský život. Ženy, které se rozhodly usilovat o nápravu soudní cestou, byly vystaveny nevhodnému zájmu místních médií o jejich intimní a rodinný život.

Upozornění na protiprávní praxi

Jako první v Československu na tuto praxi porušující lidská práva upozornila Charta 77 ve své zprávě z roku 1978 (Postavení Cikánů-Romů v Československu, dokument č. 23). +more V 80. letech se o zastavení sterilizací neúspěšně snažili Ruben Pellar a Zbyněk Andrš, kteří se také podíleli společně se dvěma nizozemskými organizacemi na obsáhlé zprávě dokumentující necelé tři stovky případů (vyšla v roce 1990). Ani po revoluci se téma nedostalo do veřejné debaty o zločinech komunistického režimu a k protiprávním sterilizacím dále docházelo.

Na problematiku od roku 2005 upozorňoval úřad ombudsmana (tehdy Otakara Motejla) a mezinárodní instituce jako Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen, Evropské centrum pro práva Romů, Rada Evropy.

Odškodnění obětí a postoj vlády

Hlavní představitelkou žen bojujících za odškodnění je Elena Gorolová, která byla v roce 2018 zařazena britskou stanicí BBC mezi sto vlivných a inspirativních žen světa a Deníkem Referendum mezi výběr českých osobností roku. Sama byla nedobrovolně sterilizovaná v roce 1990 po druhém porodu. +more Propojila se s dalšími ženami, kterým byl zákrok proveden, organizovala společný postup, mluvila o svém traumatu veřejně a se souhlasem ostatních žen se ujala role mluvčí směrem k vládě a médiím.

Roku 2009 vláda Jana Fischera s ministrem pro lidská práva Michaelem Kocábem obětem nucených sterilizací vyjádřila politování a omluvu. Rada vlády ČR pro lidská práva v témže roce a následně i v roce 2012 doporučila vládě, aby zavedla právní rámec pro finanční kompenzace, což se nestalo. +more V roce 2015 ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD) neuspěl na vládě s návrhem zákona o odškodnění.

V roce 2021 byl přijat zákon, který umožňuje odškodnění do výše tři sta tisíc korun pro osoby, které byly protiprávně sterilizovány v letech 1966-2012. Kompenzace by se podle odhadů mohly týkat asi čtyř stovek žen a mohou o ně požádat do roku 2025. +more Na odškodnění nemají nárok ženy, kterým byl zákrok proveden na území Slovenska. Slovenská vláda se obětem omluvila v listopadu 2021, avšak finanční odškodnění zatím není právně upraveno. Řada poškozených žen už nežije.

Další země a případy

K protiprávním sterilizacím docházelo z různých důvodů i v dalších zemích, například v nacistickém Německu, v socialistických státech střední a východní Evropy, ve Skandinávii, Japonsku, Švýcarsku, Spojených státech. Ve Švédsku byly nucené sterilizace prováděny mezi lety 1933-1975, obětí bylo přes 62 000, z 95 % žen. +more Důvodem nebyla etnicita, Romky tvořily jen malou část obětí. Sterilizace cílily na společensky marginalizované osoby (označované za „slabomyslné“) a švédský stát je odůvodňoval šetřením rozpočtu. Příčinou byly spíš genderové nerovnosti a mocenská převaha mužů v rozhodovacích pozicích (úředníků a lékařů).

V Česku jsou zákonem vyžadované sterilizace u transgender osob, které chtějí úřední změnu pohlaví. V roce 2017 Evropský soud pro lidská práva prohlásil, že je to v rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Odkazy

Reference

Literatura

Nucené a kruté: Sterilizace a její důsledky pro romské ženy v České republice (1966-2016) [online]. Budapešť: Evropské centrum pro práva Romů, listopad 2016. +more [url=http://www. errc. org/uploads/upload_en/file/nucene-a-krute-28-november-2016. pdf]Dostupné online[/url]. . * SADÍLKOVÁ, Helena (ed. ). Romano džaniben - časopis romistických studií. Roč. 26. , čís. 2/2019. [url=https://www. dzaniben. cz/publication. html. m=002b666e42d85f921a8ee0ee4a290105&t=201902]Dostupné online[/url]. ISSN 1210-8545. *SOKOLOVÁ, Věra. Cultural Politics of Ethnicity: Discourses on Roma in Communist Czechoslovakia. Stuttgart: ibidem-Verlag, 2008. ISBN 978-3-89821-864-1. (anglicky).

Související články

Romové v Česku * Anticikanismus * Ženská práva

Externí odkazy

[url=https://a2larm. cz/2021/04/hana-sadilkova-vinu-za-sterilizaci-romskych-zen-nenese-jen-komunisticky-rezim/]Helena Sadílková: Vinu za sterilizaci romských žen nenese jen komunistický režim[/url] (podcast, A2larm, 6. +more 4. 2021) * [url=https://plus. rozhlas. cz/od-60-let-mohlo-nedobrovolnou-sterilizaci-projit-az-7-tisic-romskych-zen-8689947]Od 60. let mohlo nedobrovolnou sterilizací projít až 7 tisíc romských žen[/url] (audiodokument, Český rozhlas Plus a HateFree Culture, 27. 2. 2022).

Kategorie:Dějiny Romů v Česku Kategorie:Ženská práva Kategorie:Porušování lidských práv Kategorie:Lidská práva v Československu Kategorie:Lidská práva v Česku Kategorie:Dějiny Československa (1969-1989)