Odolice

Odolice (ve starší literatuře Vodolice, je místní část obce Bělušice v okrese Most v Ústeckém kraji. Nachází se dvanáct kilometrů jihovýchodně od města Mostu v nadmořské výšce 301 metrů pod Odolickým vrchem.

Název

Název vesnice je odvozen z osobního jména Odol ve významu ves lidí Odolových. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Odolitz (1203), Odoliz (1207), Odolicz (1341), Odolitz (1343) Odolice (1454), Wodolicze (1559), „u vsi Wodolicz“ (1583), na Wodoliczych (1613), Wodoliczy (1613), na Vodolicích (1615) a Wodolicz (1787).

Historie

Park na návsi obce

Nejstarší písemná zpráva o vsi pochází z roku 1203. Ves i s místním dvorem patřila původně ke klášteru v Oseku. +more Roku 1601 koupil Odolice Štěpán Jiří ze Šternberka a připojil je ke svému panství Postoloprty. Po jeho smrti roku 1625 přešly vsi Odolice a Pátek na syna Adama ze Šternberka a Postoloprty na syna Jana Rudolfa. Když Adam v roce 1633 zemřel, jeho syn Jan Štěpán vyměnil Odolice se svým strýcem Janem Rudolfem za Mirošovice. Jan Rudolf zase vyměnil v roce 1637 Odolice a Postoloprty s Václavem hrabětem Michnou z Vacínova za Zásmuky. Tím se Odolice staly součástí panství Libčeves až do roku 1848.

Poté byly osadou obce Kozly. Obec se nacházela ve farním obvodě Bílina. +more Na konci 19. století zde byla vybudována železniční stanice na trati Čížkovice-Obrnice, která nebyla od konce sedmdesátých let využívána, a zanikla. Na počátku 20. století se zde nacházela česká dvoutřídní škola, spolek hasičů a pobočka Národní jednoty severočeské. Zdejší obyvatelstvo se živilo převážně zemědělstvím. Od dob první republiky až do roku 1960 byly Odolice samostatnou obcí. V letech 1850-1935 byly Odolice součástí okresu Teplice. Po vzniku samostatného okresu Bílina v roce 1935 ležela v jeho obvodu. Od územní reformy v roce 1960 se nachází v okrese Most jako součást obce Bělušice.

Na návsi stávala kaple, která byla zbořena. V těch místech se dnes nachází parčík.

Přírodní poměry

Vesnice stojí v jižní části Českého středohoří, konkrétně v podcelku Milešovské středohoří a okrsku Ranské středohoří. Jižně od vesnice se zvedá Odolický vrch (379 metrů), na kterém se dochovaly zbytky třetihorních láv a pyroklastik.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 231 obyvatel (z toho 112 mužů), z nichž bylo 155 Čechoslováků, 75 Němců a jeden cizinec. Převažovala římskokatolická většina, ale 36 lidí bylo bez vyznání, dva patřili k evangelickým církvím a devatenáct k církvi československé. +more Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 239 obyvatel: 154 Čechoslováků, 82 Němců, jednoho příslušníka jiné národnosti a dva cizince. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, ale žili zde také dva evangelíci, devatenáct členů církve československé, čtyři židé a 33 lidí bez vyznání.

Dopravní obslužnost

Odolice mají dobré celotýdenní autobusové spojení s Prahou, Louny a Mostem díky zastávce dálkových autobusů Odolice,rozc. +more5 na hlavní silnici č. 28 asi 400 m východně od vsi; ta je obsluhována v pracovní dny také místní linkou z Loun do Bíliny a Teplic. Přímo do vsi zajíždí místní spoj z Mostu přes Bečov jen několikrát denně v pracovní dny.

Železniční spojení Odolice nemají.

Reference

Literatura

Ottův slovník naučný - 27. díl, str. 877 - heslo Vodolice

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Most Kategorie:Sídla v Českém středohoří Kategorie:Bělušice (okres Most) Kategorie:Sídla v CHKO České středohoří