Oksana Ljaturynska

Oksana Ljaturynska (ukrajinsky: Оксана Лятуринська, 1. února 1902 Katerburg - 13. června 1970 Minneapolis) byla ukrajinská sochařka, básnířka, malířka, spisovatelka a veřejná aktivistka. Její život a dílo jsou spjaté s Prahou.

V roce 1924 emigrovala a žila nejprve v Československu. Literární kariéru zahájila v Praze, patřila k pražské skupině ukrajinských spisovatelů. +more Aktivně se zapojila do společenského a kulturního života ukrajinské emigrace. Studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v Ukrajinském ateliéru výtvarného umění a na české Vysoké skole uměleckoprůmyslové. Žila a pracovala v Praze téměř 20 let. Se svými uměleckými díly se zúčastnila řady výstav v Londýně, Paříži a Berlíně a získala uznání jako mistryně sochařských portrétů. Vytvořila pomník padlým vojákům v Pardubicích, busty Tarase Ševčenka, T. G. Masaryka, Symona Petljury a Jevhena Konovalce. Na pražských hřbitovech se dochovalo několik jejích náhrobků. Po druhé světové válce byla vysídlena do německého Aschaffenburgu a poté odjela do amerického Minneapolis, kde vytvořila řadu nových sochařských portrétů a psala poezii.

Biografie

Oksana Ljaturynska se narodila 1. února 1902 ve vesnici Lisky (nyní součást Katerburgu) Kremeneckého okresu ve Volyňské gubernii Ruského impéria (nynější Ternopilská oblast Ukrajiny). +more Měla šest sourozenců. Její otec Mychajlo Ljaturynsky sloužil jako důstojník na ruském pohraničním stanovišti u Starého Oleksince. Matka Anna Verka, pocházela z německé rodiny.

Od počátku dvacátých let 20. století studovala Ljaturynska na soukromém ukrajinském gymnáziu Ivana Stěšenka v Kremenci. +more Když jí bylo 20 let, otec ji chtěl provdat za bohatého sedláka, ale ona to nepřijala a utekla z domova k příbuzným do nedaleké vesnice Katerynivka. Ve 22 letech emigrovala s pomocí svých příbuzných nejprve za svým bratrem do Německa, poté do Československa a nakonec do Spojených států amerických.

Svou literární dráhu začala v Praze, kde byla členkou skupiny ukrajinských spisovatelů Visnyk, aktivně se zapojila do společenského a kulturního života ukrajinské emigrace, pracovala ve Svazu ukrajinských žen. Seznámila se s emigrantskými básníky Jevhenem Malanjukem, Oleksou Stefanowyczem, Olenou Telihou a Olehem Olžyčem. +more Studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a současně v Ukrajinském ateliéru výtvarného umění a na české Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde navštěvovala hodiny sochařství u profesora Blažka a Waxmana a kterou absolvovala v roce 1934. Studium řezbářství v Ukrajinském ateliéru výtvarného umění u profesora Stakhivského mělo rozhodující význam pro její další uměleckou tvorbu jako studentky i jako zralé umělkyně. Od svého učitele získala mnoho zkušeností se sochařskou a keramickou tvorbou, objevila lásku ke světu zvířat a naučila se dovednosti při jejich zobrazování. Se svými uměleckými díly se zúčastnila řady výstav v Londýně, Paříži a Berlíně a získala uznání jako mistryně sochařských portrétů. V Praze, kde se nachází řada jejích dochovaných děl, žila a pracovala téměř 20 let a deset let vedla vlastní ateliér. Během pobytu v Praze začala ztrácet sluch.

V roce 1945 byla nucena opustit Prahu a dostala se do utečeneckého tábora pro vysídlence v německém Aschaffenburgu a v roce 1949 odjela do exilu do Spojených států amerických. S pomocí Svazu ukrajinských žen se usadila v Minneapolis, kde se opět zapojila do kulturního života ukrajinské emigrace, vytvořila řadu nových sochařských portrétů a psala poezii. +more Působila ve Sdružení ukrajinských spisovatelů Slovo.

Ljaturynska zemřela v Minneapolis v roce 1970 na rakovinu plic. Je pohřbena na ukrajinském pravoslavném hřbitově v Bound Brook v New Jersey.

Dílo

Sochařská tvorba

Náhrobek Jevhena Konovalce V její sochářské tvorbě převládá syntetická monumentální forma. +more Svá první samostatná sochařská díla realizovala během posledních let studií na střední uměleckoprůmyslové škole (1932-33). Její sochy byly odborníky vysoce ceněny, Česká akademie umění zakoupila do svých sbírek tři sochy . Ukrajinské gymnázium v ​​Řevnicích u Prahy si objednalo bustu Tarase Ševčenka. Ve stejné době vytvořila také bustu českého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka a řadu náhrobků, například náhrobek profesora a ředitele Ukrajinského gymnázia Kobyzkého na Olšanských hřbitovech v Praze. K řadě dalších náhrobků patří originální pomník padlým ukrajinským vojákům na vojenském hřbitově v Pardubicích (1932).

Ukrajinské národní sdružení v Holandsku si v roce 1939 objednalo náhrobek plukovníka Jevhena Konovalce v Rotterdamu. V roce 1949 navrhla náhrobek Arkadije Žyvotka v Aschaffenburgu. +more Vytvořila busty Symona Petljury a Jevhena Konovalce a také sérii modelových panenek a pracovala i s keramikou.

Literární tvorba

Básnická tvorba Ljaturynské se vyznačuje úsporností výrazu a historickou tematikou. Poezii psala již od roku 1917, ale publikovat ji začala až v roce 1931 a její básně měly velký úspěch. +more Psala do exilového časopisu Probojem a do dalších periodík. Ve svých básních se vrací k ukrajinské minulosti a mytologii. V Praze vyšla její básnická sbírka Husla (Housle, 1938) a Knjaža emaľ (Knížecí smalt, 1941). V poválečné emigraci v USA napsala sbírku povídek pro děti s autobiografickými prvky Materynky (Matky, 1946) a sbírku básní pro mládež Bedryk (1956) a obě díla sama ilustrovala. Ve své tvorbě pro děti považovala za prvořadé přiblížit dítěti přírodu a odhalit mu její tajemství. V roce 1956 vyšlo druhé vydání Knjaža emaľ doplněné další sbírkou Veselka (Duha, 1956). Svá díla podepisovala buď vlastním jménem, nebo pseudonymy Oksana Pečenih, Roksana Vyšnevetska, Oksana Čerlenivna a Jeronim.

Posmrtně byla vydána sbírka Jahilka (Jarní píseň, 1971) a Litopys (Letopisy). V roce 1983 vyšla v kanadském Torontu kniha sebrané tvorby Oksany Ljaturynské, která obsahuje veškerou její poezii, články o umění a vzpomínky. +more V roce 2008 vydalo Sdružení Ukrajinců a přátel Ukrajiny s podporou Magistrátu hlavního města Prahy výbor z díla Oksany Ljaturynské Cesty.

Ljaturynska také přeložila básně Pavla Javora, Karla Jaromíra Erbena a Nikolaje Gumiljova, dvě slovenské lidové pověsti a věnovala se také blízkovýchodní, zejména židovské mytologii.

Portrétní tvorba

Samostatnou část umění Oksany Lyaturynské zaujímá portrét. Své portréty malovala bez použití barev tužkou, výjimečně šedým nebo černým inkoustem a nejčastěji uhlem. +more Pro reprodukci na pohlednice nakreslila sérii grafických portrétů spisovatelů jako Taras Ševčenko, Ivan Kotljarevskij, Ivan Franko, Lesja Ukrajinka, Vasyl Stefanyk, Marko Kropyvnyckyj, Marko Vovchok a další, pohlednice vytiskl Jurij Tyschenko-Siry v Praze v letech 1933-1934. Portrét Oleksandra Olese v roce 1945 se objevil jako doplňková pohlednice. Mezi sérií portrétů najdeme portréty Simona Petljury, Hnata Bilého, Jevhena Konovalce a sérii portrétů historických osobností s názvem „Páni ukrajinského státu“. Patří sem například knížata Oleg, Igor, Svjatoslav, Olga, Volodymyr Veliký, Jaroslav Moudrý, Jaroslav Osmomysl, Volodymyr Monomach, Danylo Halyckyi, Roman Danylovyč, Lev Danylovyč a další.

Památník

V roce 2002 byl v obci Choma na počest 100. výročí narození Ljaturynské odhalen památník, který financovala rodina umělkyně, spisovatel Gavril Černychovskij, obec Zbaražského okresu a Svaz ternopilských spisovatelů.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Ukrajinští sochaři Kategorie:Sochařky Kategorie:Ukrajinští básníci Kategorie:Ukrajinské malířky Kategorie:Ukrajinské umělkyně Kategorie:Absolventi Univerzity Karlovy Kategorie:Ukrajinští emigranti a exulanti Kategorie:Narození v roce 1902 Kategorie:Narození 1. +more února Kategorie:Úmrtí v roce 1970 Kategorie:Úmrtí 13. června Kategorie:Ženy.