Oktetové pravidlo poprvé formuloval fyzikální chemik Richard Abegg. Podle tohoto tvrzení projevují nepřechodné prvky snahu obklopit se ve valenční sféře (širokém okolí) právě osmi elektrony. Po dosažení konfigurace, která toto zajišťuje, např. ionizací, excitací nebo tvorbou vazeb, můžeme látku považovat za stabilní. Mezi elektrony v širokém okolí atomu počítáme všechny volné i vazebné elektronové páry. Oktetové pravidlo ovšem neplatí pro prvky I.A, II.A a III.A podskupiny periodického systému prvků. V případě s-prvků je to kvůli iontové povaze vazeb, u trielů je překážkou nemožnost tvořit více než tři kovalentní vazby, neboť tyto prvky mají ve valenční sféře pouze tři elektrony. Další výjimku lze naleznout u prvků od třetí periody výše, které jsou schopny excitace některých elektronů do d-orbitalů, a proto následně tvoří více než čtyři kovalentní vazby, čímž je dosaženo většího počtu elektronů v širokém okolí. Příkladem může být třeba atom síry v molekule H2SO4. Na splnění oktetového pravidla je třeba pamatovat při tvorbě strukturních elektronových vzorců látek a rozkreslování mezomerních strukturaromatických sloučenin.
Cesko.wiki 