Olavské knížectví

Olavské knížectví (polsky Księstwo Oławskie, německy Herzogtum Ohlau) bylo jedním ze Slezských knížectví, které se nacházelo v Dolním Slezsku. Jeho hlavním městem byla Olava (nyní Oława).

Zámek Olava (asi 1750-1775) +morejpg|náhled|upright|vlevo'>Luisenbau ze 17. století je pozůstatkem původního zámku. Knížectví vzniklo v roce 1348/1349 vyčleněním z Břežského knížectví, když je koupil lehnický kníže Ludvík I. z rodu Piastovců. Samozřejmě bylo knížectví od počátku poddáno českému králi jako lennímu pánu. Po smrti knížete Jindřicha X. je v letech 1420-1423 krátce vlastnili bratři Václav III. a Ludvík III. , přičemž Ludvík panoval až do roku 1441. Po jeho smrti se v Olavsku usídlila jeho vdova Markéta, ale vládu měl jeho syn Jan I. , který také vládl Lehnicku a Břežsku. Jako regentka po jeho smrti vládla jeho žena Hedvika, která v roce 1469 odevzdala vládu jejich synovi Fridrichovi I. , který si vzal za manželku Ludmilu z Poděbrad, dceru českého krále Jiřího z Poděbrad. Po Fridrichově smrti roku 1488 se Ludmila stala regentkou až do svého skonu roku 1503. Poté knížectví sloužilo k vyživení mladších synů břežských knížat. Mezi posledními knížaty olavskými byl Jan Kristián Břežský (1591-1639), který po porážce stavovského povstání odešel do emigrace a vlády se ujal jeho syn Jiří III. Břežský, po kterém v letech 1664-1672 vládl jeho bratr Kristián a posléze poslední Piastovec Jiří Vilém Lehnický, který zemřel roku 1675 a knížectví připadlo bezprostředně českému králi.

V letech 1691-1737 knížectví ožilo jako samostatná jednotka, neboť je držel jako zástavu za věno své manželky princ Jakub Ludvík Sobieski, syn polského krále Jana III. +more Sobieského. Ten však zde nevládl, nicméně bral odsud výnosy a tituloval se jako kníže olavský.

Roku 1742 po prohrané válce o rakouské dědictví připadlo knížectví Prusku.

Literatura

ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha : Libri, 2003. .

Kategorie:Slezská knížectví Kategorie:Zaniklé státy Polska