Ostrov mrtvých

Ostrov mrtvých: první verze 1880 Ostrov mrtvých (německy Die Toteninsel) je název pravděpodobně nejznámějšího obrazu švýcarského malíře Arnolda Böcklina. Jméno obrazu pochází z dopisu samotného Böcklina svému prvnímu zadavateli z roku 1880.

Námět obrazu

Böcklin namaloval celkem pět verzí obrazu mezi léty 1880 a 1886. V každé verzi je na obraze skalnatý ostrov strmě vystupující z moře, který je uprostřed porostlý smutečními cypřiši. +more Do skal jsou zapuštěny výklenky, které slouží jako pohřební komory. K ostrovu se blíží loďka se stojící postavou v bílém, bílou rakví a veslařem. Podle řecké mytologie je převozníkem Charón a voda okolo řeka smrti Acherón, přes kterou převáží Charón bíle zahaleného zemřelého k uložení do hrobu. Vizuálním předobrazem této malby byly Böcklinovi, toho času žijícímu ve Florencii, Pontinské ostrovy, skupina vulkanických ostrovů nedaleko Capri.

Ostrov mrtvých: druhá verze 1880 +moreJPG|náhled'>Ostrov mrtvých: třetí verze 1883 Ostrov mrtvých: pátá verze 1886.

Příběh pěti verzí

Arnold Böcklin dokončil první verzi obrazu v květnu 1880 na objednávku mecenáše Günthera Alexandera, nicméně obraz si nakonec ponechal. Ještě v průběhu práce na prvním obraze dostal Böcklin v roce 1880 objednávku od Marie Berny, pozdější hraběnky z Orioly, na vytvoření „obrazu ke snění“. +more Böcklin jí vyhotovil druhou verzi Ostrova mrtvých, ze začátku ještě bez rakve a bílé postavy, které ovšem brzy do této i do první verze doplnil. Druhou verzi poté nazval Ostrov hrobů (Die Gräberinsel). Třetí verze vznikla roku 1883 pro Böcklinova galeristu Fritze Gurlitta, který chtěl dosáhnout prodejního úspěchu s rytinou tohoto díla od Maxe Klingera. Tato třetí verze byla roku 1933 nabídnuta na uměleckém trhu k prodeji, kde si ji zakoupil Adolf Hitler, který tento obraz velmi obdivoval. Dílo nejdříve umístil v Berghofu na Obersalzbergu, od roku 1940 pak obraz visel v Novém říšském kancléřství.

Kvůli finanční tísni vznikla v roce 1884 čtvrtá verze úspěšného námětu, kterou později koupil sběratel umění baron Heinrich Thyssen a umístil ji do berlínské pobočky své banky. Tam bylo také dílo zničeno během bombardování Berlína za druhé světové války, zachovala se pouze černobílá fotografie. +more Pátou verzi obrazu si roku 1886 objednalo Muzeum výtvarných umění v Lipsku, kde visí dodnes.

Význam

Obraz je silně autobiograficky ovlivněn. Téma smrti hrálo v Böcklinově životě i díle vždy důležitou roli. +more Za svého života ztratil osm ze svých čtrnácti dětí, on sám onemocněl tyfem a utrpěl záchvat mrtvice. Od třetí verze výše opatřoval Böcklin vždy jednu z pohřebních komor na obraze svými iniciálami. Někteří kritici v tom spatřují lítost nad koncem evropské kultury na prahu přetechnizovaného 20. století. I ve svých dalších obrazech se totiž Böcklin věnuje smrti a konci, například ve svém Portrétu umírající Kleopatry nebo Smrti hrající na housle.

Morbidní atmosféra obrazu Ostrov mrtvých dosáhla v depresívní atmosféře konce století velké popularity, kterou si obraz udržuje dodnes. Všechny verze díla měly rovněž velký vliv na pozdější malíře a dodnes existuje nespočet nových interpretací.

Údaje pěti verzí

# 1880 - Olej na plátně, 111 × 115 cm; od roku 1920 v muzeu v Basileji. # 1880 - Olej na dřevě, 111 × 155 cm; od roku 1926 v Metropolitním muzeu v New Yorku. +more # 1883 - Olej na dřevě, 80 × 150 cm; od roku 1980 ve Státním muzeu Berlín. # 1884 - Olej na měděném plechu, 81 × 151 cm; zničeno v Berlíně během druhé světové války # 1886 - Olej na dřevě, 80 × 150 cm; Muzeum výtvarných umění Lipsko.

Ostrov života

Ostrov života, 1888 Roku 1888 dokončil Arnold Böcklin obraz s názvem Ostrov života (Die Lebensinsel). +more Představuje, možná jako určitý protipól, rovněž malý ostrov, na němž se ovšem rozpustile koupou bohové, plavou labutě, prochází skupinky lidí a ostrov porostlý bujnou přírodou. Tento obraz visí stejně jako první verze Ostrova mrtvých v Muzeu umění v Basileji.

V kultuře

Sergej Rachmaninov byl obrazem inspirován k napsání stejnojmenné symfonické básně z roku 1909 op. 29. +more * Max Reger složil roku 1913 Čtyři symfonické básně podle Arnolda Böcklina (Vier Tondichtungen nach Arnold Böcklin) op. 128, přičemž Ostrov mrtvých je zde jako č. 3. * Heinrich Schulz-Beuthen složil symfonickou báseň Ostrov mrtvých.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://www. toteninsel. +morenet/]Toteninsel. net: an encyclopedia in progress dedicated to A. Bocklin's Isle of the Dead: copies, parodies, inspirations…[/url] * Webová strana P. Lecocqua, věnující se výhradně Ostrovu mrtvých [http://www. toteninsel. net/home. php] * Ostrov mrtvých M. S. [http://www. toteninsel. net/gallery. painter3. php. id=1978] * Arnold Böcklin, smrt, Cypřiš vždyzelený a Ostrov mrtvých [http://www. surrealismus. cz/surrvirtuality/bocklin_analogon. pdf].

Kategorie:Expresionistické obrazy Kategorie:Umělecká díla z roku 1880 Kategorie:Umělecká díla z roku 1883 Kategorie:Umělecká díla z roku 1884 Kategorie:Umělecká díla z roku 1886 Kategorie:Fiktivní ostrovy Kategorie:Obrazy 19. +more století.