Otto Chotek

Otto Ferdinand hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (Otto Ferdinand Reichsgraf Chotek von Chotkow und Wognin) (14. května 1816 Budín - 23. listopadu 1889 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, politik, podnikatel a velkostatkář. Po krátké službě ve státních úřadech a armádě se věnoval podnikání a zastával funkce v řadě institucí. V roce 1867 byl jmenován členem rakouské Panské sněmovny. Proslul mimo jiné výsadbou výjimečných exemplářů sekvojovce obrovského v zámeckém parku svého sídla v Ratměřicích ve středních Čechách.

Životopis

Zámek Ratměřice Pocházel ze staré české šlechtické rodiny Chotků, patřil k uherské linii, sám ale vlastnil majetek v Čechách. +more Narodil se jako starší syn c. k. plukovníka hraběte Heřmana Chotka (1786-1822) a jeho manželky Henriety, rozené hraběnky Brunswikové z Korompy (1789-1857). Středoškolské vzdělání získal střídavě na gymnáziích v Pešti, Bratislavě a Trnavě (poblíž Trnavy se nacházelo hlavní rodové sídlo v Dolní Krupé). Univerzitní studia zahájil v Pešti, v roce 1834 ale přešel na univerzitu do Olomouce, kde v roce 1838 absolvoval práva (vazby na Olomouc měl díky tomu, že jeho strýc a kmotr Ferdinand Chotek byl tehdy olomouckým arcibiskupem). Po studiích vstoupil do státních služeb a od roku 1842 působil jako úředník uherské dvorské komory, v roce 1843 byl jmenován c. k. komořím.

Během revoluce v Uhrách v letech 1848-1849 vstoupil do armády a zúčastnil se bojů jako stoupenec Habsburků. Rychle postupoval v hodnostech a již v roce 1849 byl rytmistrem, v roce 1853 z armády odešel, ale v roce 1860 získal čestnou hodnost majora, s níž se jako dobrovolník zúčastnil ještě prusko-rakouské války v roce 1866. +more Za zásluhy během revoluce se stal nositelem Řádu železné koruny (1849) a Řádu sv. Štěpána (1852). V roce 1867 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny a v letech 1872-1873 byl krátce také poslancem českého zemského sněmu, kam byl zvolen za velkostatkářskou kurii, mandátu se ale vzdal již po roce. V roce 1883 byl jmenován c. k. tajným radou. Angažoval se také v řadě institucí zaměřených na rozvoj průmyslu, byl například spoluzakladatelem a později dlouholetým prezidentem Rakouského spolku pro chemickou a hutní výrobu (Österreichischer Verein für chemische und metallurgische Production) v Ústí nad Labem nebo prezidentem Rakouské severozápadní dráhy (1887-1889), zasedal také ve správních radách několika bankovních institucí a v letech 1869-1889 byl prezidentem Vídeňského bankovního spolku. Kromě toho zasedal v řadě dalších organizací, naposledy byl krátce před smrtí jmenován čestným členem Spolku válečných veteránů (1888). Mimo jiné do jeho oficiální titulatury patřila dědičná hodnost nejvyššího dveřníka pro Horní a Dolní Rakousko, kterou získali předkové v české linii v polovině 18. století.

Majetek

Vídni V roce 1853 si s bratrem Rudolfem rozdělil dědictví, které na ně ještě za života převedla matka Henrietta. +more Zatímco Rudolf převzal uherská panství Dolná Krupá a Futog, Otto se usadil na zámku Ratměřice na Benešovsku. Panství Ratměřice skoupila matka postupně v letech 1822-1838 od několika dědiců rodu Sterndhalů. K velkostatku Ratměřice-Jankov patřilo 1 900 hektarů půdy a kromě šesti hospodářských dvorů zde fungovalo několik průmyslových provozů (pivovar, vápenka, cihelna). Otto se zasloužil o přestavbu ratměřického zámku do klasicistní podoby, kterou realizoval hned po převzetí majetku. Věnoval se také úpravám zámeckého parku a proslul především výsadbou ratměřických sekvojovců, které jsou nejvyššími zástupci druhu sekvojovce obrovského v Česku a mají památkovou ochranu. Finančně podpořil také opravy kostelů v Ratměřicích a Jankově. I když se angažoval v podnikatelských sférách na různých místech monarchie, hospodaření na vlastním velkostatku jej příliš nezajímalo. Nakonec se nechal vyplatit mladším bratrem Rudolfem a správu Ratměřic mu přenechal. Trvale pak přesídlil do Vídně, kde si v letech 1871-1874 nechal postavit Chotkovský palác (Palais Chotek) v 9. vídeňském obvodu (Währinger Straße č. p. 28).

Otto Chotek zemřel svobodný a bezdětný ve Vídni ve věku 73 let na následky mozkové mrtvice, pohřben je na vídeňském Ústředním hřbitově. Jeho dědicem byl mladší bratr Rudolf, který v roce 1891 pronajal vídeňský palác a v roce 1898 prodal zadlužený velkostatek Jankov-Ratměřice.

Kromě zmíněného bratra Rudolfa měl starší sestru Hermínu (1815-1882), provdanou za hraběte Franze Folliota de Crenneville (1815-1888), rakousko-uherského polního zbrojmistra, císařského generálního pobočníka a později nejvyššího dvorského komorníka.

Odkazy

Reference

Literatura

RISTOVSKÁ, Radoslava: Dolnokrupskí Chotekovci a ich potomkovia od začiatku 19. storočia do súčasnosti; Trnavská univerzita, Trnava, 2021; 164 s. +more ISBN 978-80-568-0428-5.

Externí odkazy

[url=https://www. parlament. +moregv. at/WWER/PARL/J1848/Chotek_4. shtml]Otto Chotek na webu rakouského parlamentu[/url] * [url=https://www. prostor-ad. cz/pruvodce/praha/sporilov/oldskaut/zastaveni1/chotek. htm#0]Hrabě Otto Chotek[/url].

Otto Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Poslanci českého zemského sněmu Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Rakousko-uherští politici české národnosti Kategorie:Mecenáši Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Absolventi Univerzity Palackého Kategorie:Narození 14. +more května Kategorie:Narození 1816 Kategorie:Narození v Budapešti Kategorie:Úmrtí 23. listopadu Kategorie:Úmrtí 1889 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově Kategorie:Muži.