Otto Ville Kuusinen

Technology

12 hours ago

Author

Otto Ville Kuusinen (4. října 1881 - 17. prosince 1964) byl finský komunistický politik a teoretik, který sehrál významnou roli v historii komunistické strany ve Finsku i v rámci Kominterny. Studoval filozofii a politologii na univerzitě v Helsinkách a stal se profesorem politologie. Později se přidal k levicovému hnutí a stal se jedním z předních členů finské sociálně demokratické strany. Kuusinen se aktivně zapojil do finské občanské války v roce 1918 a připojil se k rudé gardě bojujícím proti bílým gardám. Po porážce rudých stran se Kuusinen uchýlil do exilu do SSSR, kde se stal významným politikem a teoretikem komunistického hnutí. Kuusinen hrál klíčovou roli při vytvoření Komunistické internacionály (Kominterny) a byl hlavním ideologem strany. Po druhé světové válce a vzniku východního bloku byl Kuusinen jmenován do nejvyšších postů v komunistických režimech v Maďarsku a Československu. V roce 1948 se Kuusinen stal prezidentem Všeobecného shromáždění OSN a držel tuto pozici jako prvnímu představiteli Komunistické strany. Jeho účast na politickém dění a jeho teoretický přínos pro komunistické hnutí jsou stále předmětem kontroverzí. Otto Ville Kuusinen zemřel 17. prosince 1964 ve věku 83 let.

Otto Ville (Wilhelm) Kuusinen ( 4. října 1881, Laukaa, Finsko - 17. května 1964, Moskva) byl finský a sovětský politik, marxistický teoretik, literární historik a básník.

Život

Roku 1899 vznikla Dělnická strana Finska, později přejmenovaná na sociálně demokratickou stranu. V této straně se vyhranily dva hlavní směry: levicové, revoluční křídlo v čele s J. +more Sirilou, O. V. Kuusinenem aj. a pravicové, reformistické křídlo v čele s V. Tannerem aj. Levé křídlo zastávalo revoluční marxismus. Kuusinen, který absolvoval historicko-filologickou fakultu Helsinské univerzity s hodností kandidáta filozofických věd, byl v letech 1906-1907 redaktorem teoretického orgánu „Socialistický časopis“ a od roku 1907 politickým redaktorem ústředního orgánu sociálně demokratické strany „Dělník“.

Kuusinen byl jedním z hlavních vůdců radikálního křídla finských sociálních demokratů a jedním z vůdců rudého povstání, které vyústilo ve finskou občanskou válku. Po porážce povstání uprchl do Sovětského svazu, kde pak pokračoval v kariéře politika - stal se členem sekretariátu Kominterny. +more Za Velkého teroru ve druhé polovině 30. let posloužil Stalinovi při decimaci finské KS.

Po přepadení Finska Sovětským svazem (30. +more listopadu 1939) vytvořil loutkovou demokratickou finskou vládu, tzv. vládu z Terijoki (dnes Zelenogorsk, Rusko), která spolupracovala se Stalinem a kterou Sovětský svaz prohlásil za jedinou jím uznávanou vládu Finska. Po vývoji války, který pro SSSR nebyl příliš zdařilý, byla však myšlenka této vlády opuštěna a Kuusinen pokračoval v kariéře sovětského politika jako předseda Nejvyššího sovětu Karelo-finské SSR (do roku 1956).

Pokud měl Kuusinen po občanské válce pověst zrádce jen v očích pravice, po Zimní válce už byl nenáviděn prakticky všemi Finy jakožto neoddiskutovatelný zrádce národa. I když byla po válce na nátlak SSSR ve Finsku znovu povolena komunistická strana, Kuusinenovi nebylo dovoleno vrátit se domů a převzít její vedení, neboť s ním v čele by strana nemohla doufat ve slušný výsledek ve volbách. +more Stranu namísto něj řídila jeho dcera Hertta. Kuusinen sám pokračoval i nadále v kariéře komunistického politika a v letech 1952 a 1957 byl zvolen do Nejvyššího sovětu SSSR.