Parlamentní volby v Rakousku 1927

Předcházející události

Rakousko se ve na počátku 20. letech potýkalo s vážnými ekonomickými problémy a hyperinflací. +more V březnu 1925 byla z toho důvodu opuštěna rakouská koruna a zaveden rakouský šilink. Ekonomika se stabilizovala, ale samotný rakouský stát byl velice mladý a trápily ho jak četné finanční aféry členů vlády, tak silné provázání vládnoucí strany s katolickou církví a špičkami průmyslu. Celá neutěšená situace vyvrcholila skandálem rakouské Poštovní spořitelny, pod jehož tíhou padla vláda Rudolfa Ramka a úřadu se ujal konzervativní Ignaz Seipel. Opoziční sociální demokraté v listopadu 1926 vyhlásili tzv. Linecký program, ve kterém formulovali třídní boj, revoluční uchopení moci a vládnoucí křesťanské sociály označili za klerofašisty. Staronový kancléř (v úřadě byl již v letech 1922 - 1924) odpověděl financováním jednotek polovojenské pravicově vyhraněné organizace Heimwehr (německy Domobrana).

Schattendorfský incident

V lednu 1927 probíhal v malém převážně levicově zaměřeném městečku Schattendorf v Burgenlandu sjezd bývalých frontových vojáků zorganizovaných do pravicového uskupení Svaz frontových vojáků německo-rakouských. Polovojenský spolek Schutzbund, vedený sociálními demokraty, na stejný den svolal schůzi do půl kilometru vzdáleného hostince. +more Obě ozbrojené skupiny se následně střetly a došlo střelbu, která měla za následek kromě pěti zraněných i jedno mrtvé dítě a mrtvého člena Schutzbundu. V den pohřbu obětí, tj. 2. února 1927, proběhla v celém Rakousku 15 minutová stávka. Pachatelé byli posláni před soud, který se konal až po volbách do parlamentu, a to v červenci 1927.

Politická situace v Rakousku

Karl-Marx-Hof, příklad komunitního bydlení ve Vídni vybudovaného sociálními demokraty Rakousko bylo v meziválečném období rozdělené na dva nesmiřitelné a přibližně stejné tábory. +more Levicový či socialistický tábor vedla Sociálně demokratická strana s volební podporou dělníků a státních zaměstnanců, a to především ve velkých městech. Hlavní baštou byla Vídeň, kterou strana řídila nepřetržitě od rozpadu Rakouska-Uherska. Sociální demokraté se podíleli na vládě v zemi pouze dva roky a od voleb v roce 1920 byli nepřetržitě v opozici. Pro ochranu členů stany a levicových aktivistů byla sociálními demokraty založena polovojenská organizace Republikanischer Schutzbund (německy: Republikánský obranný svaz).

Druhý tábor, který se vyznačoval konzervativní, nacionální a pravicovou politikou, byl veden Křesťanko-sociální stranou, která s nacionalisty z Velkoněmecké lidové strany vládla bez přestávky od roku 1920. Její síla byla především na venkově, v katolických kruzích a u konzervativního měšťanstva. +more Jako odpověď na zbrojení sociálních demokratů, se kancléř Seipel obrátil právě k antikomunistickému Heimwehru, který začal podporovat.

Volby

Tvorba Jednotné kandidátky

Linecký program sociálních demokratů silně otřásl pozicemi konzervativců v Rakousku. Vládnoucí Křesťansko-sociální strana se po sedmi letech vlády nacházela ve vnitrostranické krizi, které nijak nepřispívaly skandály jejích členů. +more Konzervativcům hrozil v nadcházejících volbách výrazný volební neúspěch. Kancléř Seipel musel za pomoci podporovatelů z obchodu a průmyslu nastartovat kampaň, ve které si kladl za cíl vytvoření jednotného protikomunistického volebního bloku, tzv. Einheitsliste (německy Jednotná kandidátka). Hlavním účelem bloku mělo být zabránění sociálně demokratické nadvlády v Rakousku. Kampaň slavila úspěch a na začátku roku 1927 se ke Křesťansko-sociální straně přidaly do bloku Velkoněmecká lidová strana, nacionalistický Deutschsozialen Verein (německy: Německý sociální spolek), nacistická Schulzgruppe a Mittelständischen Volkspartei (německy: Středostavovská lidová strana). Seipel se pokusil přesvědčit ke spolupráci i Landbund, ale ten účast odmítl a šel do voleb samostatně.

Volební kampaň

Pravicová Jednotná kandidátka (Einheitsliste) podle očekávání vystupovala proti sociálním demokratům a komunistům. Vyhlásila boj levicovému teroru a ve Vídni přidala ještě odkaz na sociálně demokratickou daňovou tyranii.

Sociální demokraté přišli s kritikou vládní politiky, která měla způsobit inflaci a nezaměstnanost v zemi. Navrhli finanční zabezpečení ve stáří a na příkladu Vídně ukázali, jak by mohlo celé Rakousko fungovat pod jejich taktovkou.

Zároveň s volbami do parlamentu se konaly i volby do městské rady ve Vídni.

Volební výsledky

Pravicovým silám se nakonec podařilo volby vyhrát a udržet se u moci. Jednotná kandidátka získala 85 křesel (73 CS, 12 GDVP) v 165 členném parlamentu. +more Nebylo to ale jasné vítězství. Hlavní strany z kandidátky získaly v minulých volbách v roce 1923 dohromady 92 křesel (CS 82, GDVP 10) a nyní se museli obejít bez 7 mandátů. Ty se rozdělily mezi sociální demokraty (+3) a jako velký úspěch mohl prohlásit výsledek voleb Landbund, který dosavadní počet svých křesel zdvojnásobil.

Ve Vídni Jednotná kandidátka neslavila úspěch. Jako v minulých volbách i tentokrát dominovali v hlavním městě sociální demokraté s 60,3 %. +more Druhý blok konzervativců a nacionalistů měl pouze 36,5 %.

Sestavování vlády

Po těsném vítězství Jednotné kandidátky přizval kancléř Seipel do vlády zástupce Landbundu. Ti po zdlouhavých jednáních nakonec s nabídkou souhlasili. +more Nedostali sice požadovaný post ministra zemědělství, ale jejich poslanec Karl Hartleb se stal vicekancléřem a ministrem vnitra. Vznikla tak pátá vláda Ignaze Seipela. Pravicová vláda se i přes těsné vítězství dostala o defenzívy proti stále silnějšímu a aktivnějšímu dělnickému hnutí.

Následné události

Ústředním hřbitově ve Vídni Dne 14. +more července 1927 se dostali před vídeňský soud tři členové pravicového Svazu frontových vojáků za smrt dvou lidí během lednového Schattendorfského incidentu. Obžalované zastupoval známý nacionalistický právník a politik Walter Riehl a podařilo soud přesvědčil, že se jednalo o sebeobranu. Soud všechny obžalované nakonec osvobodil. Verdikt šokoval levicově smýšlející obyvatele Vídně a na druhý den byla svolána generální stávka. K hlavnímu střetu došlo u Justičního paláce, do kterého se protestující vloupali, zničili veškerý nábytek a budovu nakonec podpálili. Přijíždějícím hasičům bylo demonstranty aktivně bráněno v hašení, a tak palác s veškerými právními dokumenty lehl popelem.

Policejní prezident Johann Schober si byl vědom, že vídeňská policie není dostatečně vybavená k potlačení takovýchto nepokojů. Neúspěšně se pokoušel přesvědčit vídeňského starostu Seitze o povolání armády a neuspěl ani u ministra obrany Vaugoina. +more Schober nakonec rozdal svým policistům pušky a povolal na pomoc pravicový Heimwehr. Sociálně demokratickému starostovi Seitzovi, ani veliteli levicového Schutzbundu Körnerovi se nepodařilo demonstranty uklidnit, a tak byl vydán rozkaz k potlačení protestů násilím.

Střet policie s demonstranty u Justičního paláce, který bývá označován jako Červencová revolta, se stal nejkrvavější událostí první Rakouské republiky do vypuknutí krátké občanské války v roce 1934. Násilné rozehnání demonstrace stálo život 89 demonstrantů a 5 policistů. +more Dalších 120 policistů bylo zraněno těžce a téměř 500 lehce. Na straně demonstrantů bylo skoro 600 zraněných. Jednotky Heimwehru se vládě ukázaly jako efektivní zbraň proti rostoucí síle dělnictva a jejich vliv na politické dění v zemi výrazně posílil.

Reference

Kategorie:Volby v Rakousku Kategorie:Volby 1927 Kategorie:Rakousko v roce 1927