Paul Gauguin

Eugène Henri Paul Gauguin [gogen] (7. června 1848 Paříž - 8. května 1903 Atuona, Markézy) byl francouzský malíř, vůdčí osobnost postimpresionismu.

Život

Mládí

Paul Gauguin se narodil 7. června 1848 antibonapartovskému novináři Clovisi Gauguinovi a Aline, rozené Tristanové, dceři radikální feministky Flory Tristan.

Když se roku 1852 dostal k moci Napoleon III. +more, rozhodl se Clovis pro jistotu i s manželkou a dvěma dětmi, Marií a Paulem, odcestovat do Peru, kde měla Aline příbuzné. Náročnou plavbu však Clovis nepřežil.

U matčiných příbuzných v Limě prožil Paul rané dětství, ale po několika letech se s nimi jeho matka nepohodla a i s dětmi se roku 1854 vrátila do Paříže. Tam se Aline ujal bohatý burzián a sběratel umění Gustavo Arosa. +more Když zemřela, přijal Paulovu sestru Marii a Paula do svojí rodiny. Gauguin se přihlásil k obchodnímu námořnictvu. V letech 1868-1871 absolvoval námořní vojenskou službu, po jejím ukončení získal práci u burzovního makléře Bertina, kde působil jako úředník v jeho kanceláři. V tomto zaměstnání si Paul počínal obdivuhodně dobře - byl zrovna čas velkého hospodářského vzestupu a obchodníci na burze vydělávali velké peníze.

Umělecký vývoj

V té době začal ve volném čase malovat a sochařit. Také nakupoval obrazy prozatím zatracovaných impresionistů, se kterými, zvláště pak s Camillem Pissarrem, se seznámil v Arosově rodině.

Jeho první a jedinou ženou se stala Dánka Mette-Sofie Gadová, se kterou se oženil roku 1873. S ní měl čtyři syny (Emil, Clovis, Jean-René a Paul Rollon zvaný Pola) a dceru Aline. +more Také kvůli ní Gauguin ze svých výdělků nenashromáždil větší množství peněz, protože Mette je obratně utrácela.

vlevo Když pak nastal propad na burze (1883), Paul přišel o práci a jejich manželství se zhroutilo. +more Když Mette zjistila, že ji a děti hodlá živit malováním, odjela zpět do své vlasti. Paul se poté protloukal jak mohl, ze zbohatlíka se stal tulák. Žít v Paříži pro něj bylo příliš nákladné, proto v té době často pobýval a maloval v Bretani v městě Pont-Aven. Velké pokroky ve své tvorbě ale nedělal, stále se držel k obrazu svému pozměněného impresionismu.

Po nějaké době se s přítelem Lavalem vydali za prací úředníka do Střední Ameriky, kde u přístavu Colón probíhal první - francouzský - pokus o stavbu Panamského průplavu. Brzy však práci v otřesně špinavém přístavu nemohli snést a uchýlili se na ostrov Martinik. +more Během pobytu na tomto ostrově namaloval Gauguin jen 12 pláten, ale na nich lze vidět velký pokrok v hledání sebe sama (například plátno Pod mangovníky).

Po návratu žil střídavě v Paříži a Pont-Avenu, ale život v Evropě jej začal znechucovat. V té době došlo k osudovému setkání: galerista Theo van Gogh Gauguinovi představil svého bratra Vincenta. +more Theo navrhl, aby oba malíři společně pracovali ve Vincentově oblíbeném městě Arles, ale jejich pouze dvouměsíční soužití ve van Goghově "žlutém domě" na sklonku roku 1888 skončilo nezdarem. Vznikly mezi nimi velké rozpory mimo jiné o přístup k malířskému umění. Když se van Gogh pokusil na svého uměleckého kolegu zaútočit břitvou na holení, uchýlil se Gaugauin do hotelu. Poté, co zjistil, že ho přítel opustil, se Vincent van Gogh sám zmrzačil tím, že si břitvou uřízl levé ucho.

Gauguin se opět uchýlil do Bretaně, ale atmosféra v Pont-Avenu, který se mezitím stal oblíbeným cílem umělců i výletníků, mu přestala vyhovovat, a proto se tentokrát usadil v rybářském Le Pouldu. Kvůli nevydařeným finančním spekulacím a následným dluhům se rozhodl uniknout na Tahiti, podle jeho představ stále civilizací nedotčeného tropického ráje. +more V pařížské aukční síni u Drouota uspořádal aukci svých děl, která mu vynesla dost prostředků na cestu a přibližně tři roky života v Tichomoří.

Po příjezdu na ostrov se usadil v městě Papeete, správním centru Tahiti, ale to brzy vyměnil za vesnici Mataica. Našel si domorodou ženu Teha'amanu jako milenku a modelku pro své obrazy. +more Když mu došly vydělané peníze, vrátil se do Paříže, kde uspořádal prodejní výstavu svých děl, která však nebyla tak úspěšná jako dražba před odjezdem. Zavítal do milované Bretaně, kde se v přístavu Concarneau připletl do rvačky a utrpěl těžkou zlomeninu nohy. Také kvůli postupující syfilidě se mu toto zranění již nikdy plně nezahojilo.

Roku 1897 se pokusil o sebevraždu, ale byl zachráněn. Podnikl novou cestu do Tichomoří, tentokrát měl, se zastávkou na Tahiti, namířeno na Markézy, kde se usadil na malém ostrově Hiva Oa. +more Galerista Ambroise Vollard se uvolil mu posílat pravidelnou apanáž ve výši, která na Markézách znamenala slušný příjem. Navzdory klidnému životu bez existenčních problémů se jeho syfilida rychle zhoršovala a malíř se stal závislým na uklidňujícím morfiu a alkoholu.

Paul Gauguin zemřel 8. května 1903 na zástavu srdce.

Dílo

Paul Gauguin vyšel z impresionismu, ale postupně si vytvořil vlastní osobitý styl. Svůj první obraz - Lesík ve Viroflay - vytvořil v roce 1876. +more Poté se stal žákem Camilla Pissarra. Díky krátkému pobytu na Martiniku nalezl vlastní styl, což dokazuje obraz Žlutý Kristus.

Po návratu do Francie získal obdiv a uznání. Jedním z jeho přívrženců byl i Vincent van Gogh. +more Nějaký čas žil v Bretani, ale pořád musel myslet na exotické kraje, a proto odcestoval na Tahiti. Na obrazech Tahitské ženy a Arearea se snaží ukázat Tahiti jako ráj nezkažený civilizací.

Mezi jeho vrcholná díla patří Už nikdy (1897) a Dívky s květy mangovníku (1899). Odkud přicházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?

Galerie

Image:Paul Gauguin 111. jpg|Autoportrét s kloboukem (1893) Image:Paul Gauguin 137. +morejpg|Vidění po kázání: Jakub zápasí s andělem (1888) Image:Paul Gauguin 029. jpg|Muž se sekyrou (1891) Image:Paul Gauguin 037. jpg|Te Rerioa (Sen) (1897) Image:Paul Gauguin 071. jpg|Ia orana, Maria (1891) Image:Paul Gauguin 145. jpg|Dívky s květy manga (1899) Image:The Yellow Christ, Paul Gauguin. jpg|Žlutý Kristus (1889) Image:Paul Gauguin 056. jpg|Tahiťanky na pláži (1891) Image:Paul Gauguin 085. jpg|Les Alyscamps (1888) Image:Paul Gauguin 074. jpg|Mladá dívka s vějířem (1902) Image:Paul Gauguin 090. jpg|Mateřství (1899) Image:Arearea, by Paul Gauguin. jpg|Arearea (1891) Paul Gauguin 087. jpg|Pod mangovníky z roku 1887 Paul Gauguin 025. jpg|Manao tupapau (Duch mrtvých bdí) z roku 1892 - jedno z malířových nejkontroverznějších pláten.

Odkazy

Reference

Literatura

Alley, Ronald: GAUGUIN. Odeon, Praha 1973. +more * Danielsson, Bengt: Gauguin na Markézách a na Tahiti. Vyšehrad 2016, Praha. * Gauguin, Paul: Noa Noa, překlad Jan Rejsa, KDA, svazek 52, Praha, vydavatelka Kamilla Neumannová, 1909 * Knotek, Hans: Paul Gauguin. Fratelli . Řím 1988 * Koudelka, Ivo: GAUGUIN. Nakladatelství Regulus, Praha 2006. * Marchiori, Giuseppe: GAUGUIN. Thames and Hudson, Londýn 1968 * Sedlák Jan. Paul Gauguin. Praha: Odeon, 1978. * Tetiva, Vlastimil: Gauguin a dílo. Umělecký klub, Praha 2017. * další vydání: Otakar Štorch-Marien, 1919, Symposion, Rudolf Škeřík a spol. , 1939.

Externí odkazy

[url=http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/160781-paul-gauguin-bonjour-monsieur-gauguin/]ČT 2012, dokument Paul Gauguin: Bonjour, monsieur Gauguin[/url] *

Kategorie:Francouzští malíři Kategorie:Postimpresionismus Kategorie:Narození 1848 Kategorie:Narození 7. +more června Kategorie:Narození v Paříži Kategorie:Úmrtí 1903 Kategorie:Úmrtí 9. května Kategorie:Úmrtí ve Francouzské Polynésii Kategorie:Muži Kategorie:Zemřelí na syfilis.