Paul de Barras

Technology

12 hours ago

Author

Paul de Barras byl francouzský politik a vojenský důstojník, jedna z klíčových postav během Velké francouzské revoluce. Narodil se v roce 1755 v regionu Provence a vstoupil do armády ve věku osmnácti let. Během své kariéry se vyznamenal v několika vojenských kampaních, zejména ve válce za nezávislost v Severní Americe. Barras se později stal členem National Convention, kde hrál významnou roli při sesazení krále Ludvíka XVI. Po nastolení Direktoria byl jmenován jedním ze spolupředsedů a stal se jedním z nejmocnějších mužů ve Francii. Během svého působení ve funkci spolupředsedy Barras často využíval svou moc k osobnímu obohacování a korupci. Nicméně jeho popularita začala upadat převážně kvůli jeho spory s dalšími významnými politiky a jeho nedostatečnému jednání s Napoleonem Bonapartem. Barras byl nakonec nucen odejít z politického života a roku 1799 opustit i Francii. Zemřel v roce 1829 ve věku 73 let. Paul de Barras byl kontroverzní postavou, s ambicemi, které často překračovaly hranice slušnosti a etiky. Jeho působení na politické scéně ve Francii bylo poznamenáno zejména jeho autoritativním a korupčním chováním.

Paul-François-Jean-Nicolas, vikomt de Barras (30. června 1755 ve Fox-Amphoux - 29. ledna 1829 v Chaillot) byl francouzský politik a nejvlivnější člen Direktoria.

Život

Narodil se roku 1755 ve Fox-Amphoux jako potomek jedné z nejstarších šlechtických rodin v Provenci. Vstoupil do královské armády a sloužil v zámoří (Ille de France, Pondichery). +more V roce 1783 se vrátil zpět do Francie v hodnosti kapitána a odešel do civilu. Žil pak v Paříži životem bonvivána. Zcela náhodou se účastnil pádu Bastilly a jeho milenka zpěvačka Sophia Arnauld jej seznámila s Mirabeauem, ten ho uvedl do politiky. Byl zvolen do Konventu, kde se připojil roku 1792 k Hoře a hlasoval pro popravu Ludvíka XVI. . Jako člen Výboru pro veřejné blaho se roku 1794 podílel spolu s Tallienem a Fouchéem rozhodujícím způsobem na pádu Robespierra a jeho druhů a stal se předsedou Konventu. Byl znám svou zkorumpovaností a úplatností. Roku 1795 byl v čele státu jako člen Direktoria (5 direktorů), kde byl nejvýraznější osobností. Po státním převratu 18. fructidoru roku V (4. září 1797) převzal v Direktoriu moc triumvirát: Barras, Louis Marie de La Revelliere-Lepeaux a Jean-Francois Reubell.

Barras často střídal milenky, jednou z nich byla Joséphine de Beauharnais, pozdější manželka Napoleona Bonaparta. V době royalistického povstání v Paříži roku 1795 ve svízelné, téměř bezvýchodné situaci ohrožení vlády pověřil Barras neznámého generála Bonaparta velením nad jednotkami věrnými vládě. +more Generál Bonaparte povstání brutálně, ale profesionálně dokonale potlačil. Bonaparte se dvořil Josephině, ta ale váhala si vzít neznámého generála, mj. i z důvodu, že byla o šest let starší než on. Barras ji velmi přemlouval, aby se za generála vdala, protože z ní chtěl mít na perspektivního generála vlivný kontakt. Prosadil i jmenování generála Bonaparta velitelem Italské armády (1796) a později také prosadil egyptskou výpravu (1798). Státní převrat 18. brumairu VIII (9. listopadu 1799) přinutil Barrase k odstoupení a poté, co ho Napoleon z Francie vypověděl, žil v Belgii a později v Římě. Navrátil se do Francie až po pádu Napoleonově. Koncem života uveřejnil v Chaillot své Paměti (Memoires). Je pohřben na pařížském hřbitově Pere-Lachaise.