Pavel Blaho (agrárník)

Technology

12 hours ago

Author

Pavel Blaho, též Pavol Blaho (25. března 1867 Skalica - 29. listopadu 1927 Bratislava), byl slovenský lékař, politik, novinář, poslanec Uherského sněmu a hlasista. Po roce 1918 československý politik, meziválečný poslancem Národního shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu (byl i jejím prvním předsedou), později za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrárníky), se kterou Slovenská národní a rolnická strana splynula.

Životopis

Otec Pavla Blahy byl rolníkem, později bohatým měšťanem ve Skalici. Pavel Blaho studoval na gymnáziu ve Skalici a v Trnavě, medicínu ve Vídni v letech 1888-1898. +more Po dobu studií pracoval v akademickém spolku Tatran, později se stal jeho předsedou. Když byla z popudu uherské vlády činnost spolku Tatran zastavena, Pavel Blaho založil další spolek Národ, ve kterém se kromě studentů scházeli i mladí řemeslníci a dělníci. Byl dopisovatelem Amerikánsko-slovenských novin (americko-slovenské noviny). V roce 1893 navštívil USA, v roce 1896 se stal spoluzakladatelem Československé jednoty. Po skončení svých studií se vrátil do zpět do Skalice. Založil přibližně 100 potravinových, úvěrových a svépomocných družstev. V roce 1907 založil Obchodní banku ve Skalici, která se v roce 1920 spojila s Americko-slovenskou bankou v Bratislavě. V létě roku 1903 jej poprvé v Luhačovicích navštívil Milan Rastislav Štefánik.

Spolu s Vavrom Šrobárem založil časopis Hlas. Okolo tohoto časopisu se soustředila skupina mladých národně a liberálně orientovaných lidí - tzv. +more hlasistů s úzkými vazbami na české politické elity. Od roku 1908 se pod jeho vedením konaly v Luhačovicích porady Českoslovanské jednoty (Blaho vždy v létě působil jako lázeňský lékař v Luhačovicích). V roce 1903-1916 vydával časopis Pokrok. V letech 1907-1910 vedl redakci slovenských Lidových novin. V roce 1898-1914 vydával kalendář Nová domová pokladnica. Od roku 1899 byl členem městského zastupitelstva ve Skalici, v roce 1906 byl za volební okres Moravský Svätý Ján zvolen poslancem Uherského sněmu, kde působil až do roku 1918 (ke konci války jako jeden z pouhých dvou slovenských poslanců tohoto sněmu). V Uherském sněmu vystupoval proti Appónyiho školním zákonům.

V roce 1918 se stal signatářem Martinské deklarace, posléze byl členem Slovenské národní rady. Dne +more_listopad'>6. listopadu 1918 přijel na Slovensko jako člen Dočasné vlády pro Slovensko, pověřený vedením státní administrativy, zemědělství a zásobování.

Už před rokem 1918 byl aktivní v slovenském agrárním hnutí. V tomto politického proudu (na rozdíl od českých zemí) převládali intelektuálové, nikoliv samotní zemědělci.

Od roku 1919 se zapojil do budování Slovenské národní a rolnické strany, respektive její předchůdkyně, organizace Slovenská rolnická jednota. Její první celoslovenské shromáždění se konalo 13. +more dubna 1919. Stal se tehdy jejím předsedou. V této fázi šlo ale ještě formálně o součást celonárodní Slovenské národní strany (SNS), ale fakticky již o rodící se samostatnou platformu slovenského agrarismu. Ustavující sjezd se pak konal pod názvem Národní a republikánská strana zemědělská (slovensky Národná a republikánská strana roľnícka) 14. září 1919. Byl zvolen za předsedu.

Před volbami v roce 1920 utvořily Národní a republikánská strana zemědělská a SNS alianci nazvanou Slovenská národní a rolnická strana (SNaRS). Slovenská národní a rolnická strana ovšem ve volbách na Slovensku příliš neuspěla, když ji porazili ľudáci a silné zisky dosáhli i sociální demokraté. +more 21. března 1921 zvolil výkonný výbor strany nové vedení předsedou se stal Jozef Branecký. V roce 1922 se pak SNaRS sloučila s českými agrárníky, čímž vznikla Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (RSZML).

Od prosince 1918 zasedal v československém Revolučním národním shromáždění, které bylo nevoleným parlamentem nového státu V řádných parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil. +more Po jeho smrti na jeho poslanecké křeslo nastoupil Ján Zeman.

V rámci slovenských agrárníků se během 20. let postupně vymezoval proti politice Milana Hodžy, který se stal hlavním představitelem strany. +more Na sklonku života řekl: „Keby som pri prevrate roku 1918 bol býval len o desať rokov mladší, všeličo by na Slovensku ináč vyzeralo. Nikdy by som nebol išiel s Hodžom, lebo jeho politická morálka a jeho pracovné metódy sa mi protivia. “ Patřil k stoupencům česko-slovenské národní jednoty a krátce před smrtí v roce 1927 prohlásil: „Celý život som pracoval za lepšiu budúcnosť národa, za splynutie Čechov a Slovákov. “.

Jeho synem byl Pavol Blaho (1903-1987), poválečný politik slovenské Demokratické strany a Strany slobody, po únorovém převratu člen Rady svobodného Československa.