Jozef Branecký

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Jozef Branecký (* 25. října 1900 Vysoké Chvojno – † 12. března 1963 Kde jinde) byl český novinář, literární kritik, spisovatel a překladatel. Působil jako novinář v různých periodikách, mezi kterými byly například Národní osvobození, Venkov a Lidové noviny. Byl aktivním představitelem české literární scény a zapojil se také do společenského života. Jeho díla zahrnovala překlady z francouzštiny, angličtiny a dalších jazyků, ale také vlastní literární tvorbu. Do češtiny přeložil například díla Williama Faulknera, André Gidea, Antoine de Saint-Exupéryho a dalších autorů. Vlastní tvorbu tvořil především prózou a inspiroval se francouzskou literaturou. Publikoval například romány "Chléb a čokoláda" (1938) a "Vejce a já" (1956). Jozef Branecký je považován za významnou osobnost české literární kritiky a překladatelství. Jeho překlady patří mezi nejlepší, ačkoli byly někdy kritizovány kvůli jejich volnosti vůči původnímu dílu. Branecký se sám zajímal o proces překladu a věnoval se také teoretickým otázkám literatury. Jeho nejvýznamnější prací je sborník "O překládání beletrie" (1946). Zemřel v roce 1963 ve věku 62 let.

Jozef Branecký, též Jozef Bránecký (9. nebo 10. března 1878 Skalica - 17. října 1941 Skalica), byl slovenský a československý politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění, předseda Slovenské národní a rolnické strany, později politik Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, se kterou Slovenská národní a rolnická strana splynula.

Biografie

Už před rokem 1918 byl aktivní v slovenském agrárním hnutí. V rámci tohoto slovenského politického proudu, v kterém (na rozdíl od českých zemí) převládali intelektuálové, patřil mezi výjimky, tedy osobnosti profesně působící v zemědělství. +more Na počátku ho politicky ovlivnil Pavel Blaho, rovněž rodák ze Skalice. Vychodil pět tříd národní školy, pak se vzdělával samostudiem. Už v roce 1906 se účastnil veřejných schůzí v rámci kampaně před volbami na Uherský sněm. Byl předsedou místního katolického spolku, založil knihovnu a navazoval kontakty v Čechách a na Moravě. Byl stoupencem česko-slovenské vzájemnosti.

V některých pramenech je řazen mezi signatáře Martinské deklarace. Přítomný zde ale nebyl, nicméně zasedání v Martině ho zvolilo do Slovenské národní rady jako reprezentanta rolnictva. +more Zapojil se do budování Slovenské národní a rolnické strany (SNaRS), respektive její předchůdkyně, organizace Slovenská rolnická jednota. Její první celoslovenské shromáždění se konalo 13. dubna 1919. Předsedou se stal Pavel Blaho. Branecký byl členem výkonného výboru. V této fázi šlo o formální součást celonárodní Slovenské národní strany (SNS), ale fakticky již o rodící se samostatnou platformu slovenského agrarismu. Ustavující sjezd Národní republikánské strany rolnické se pak konal 14. září 1919. Branecký zasedl v jejím užším výboru (předsedou zůstal Blaho). Před volbami v roce 1920 utvořily SNaRS a SNS koalici a Branecký se stal jejím místopředsedou.

Od dubna 1919 byl dodatečně jmenován do československého Revolučního národního shromáždění, které bylo nevoleným parlamentem nového státu. V řádných parlamentních volbách v roce 1920 pak získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. +more Zasedl do společného poslaneckého klubu, který SNaRS utvořila s českými agrárníky. Slovenská národní a rolnická strana ovšem ve volbách na Slovensku příliš neuspěla, když ji porazili ľudáci a silné zisky dosáhli i sociální demokraté. Po volbách se k příčinám vyjádřil Branecký na sjezdu koncem srpna 1920 v Lubochni. Kritizoval nedostatečnou agitaci na venkově a pomalý postup pozemkové reformy. Podporoval parlamentní alianci s českými agrárníky, ale nevylučoval ani přechod strany do opozice. Jako katolík (v SNaRS bylo jinak silné zastoupení slovenských evangelíků) podporoval i větší spolupráci s katolickým klérem. 21. března 1921 zvolil výkonný výbor strany nové vedení a Jozef Branecký se stal jejím předsedou. Krátce poté musel řešit rozkol, když se od SNaRS koncem března 1921 odtrhla SNS. Funkci předsedy zastával do roku 1922, kdy se SNaRS sloučila s českými agrárníky. V červnu 1922 se proto Branecký stal členem výkonného výboru a předsednictva Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu (RSZML).

V parlamentních volbách v roce 1925 obhájil svůj mandát v Národním shromáždění. Podporoval přijetí zákonů o agrárních clech.

Poté, co v roce 1927 zemřel Pavel Blaho, ztratil Branecký svůj vliv mezi slovenskými agrárníky, mezi nimiž stále více dominoval Milan Hodža. Ačkoliv byl Branecký favoritem na post v čele Zemědělské rady uvolněný Blahovou smrtí, získal tuto funkci, na základě Hodžovy podpory, Methoděj Bella. +more Branecký navíc tehdy čelil tlaku na rezignaci na poslanecký mandát kvůli aféře okolo zbytkového statku, který získal v rámci pozemkové reformy v regionu Záhoří. Mandát ovšem nesložil.

Po roce 1929 odešel z vysoké politiky. Toho roku opustil funkci místopředsedy Melioračního svazu pro Slovensko a po šesti letech i z čela slovenské organizace Československé jednoty řepařů. +more V červenci 1929 nebyl zvolen do předsednictva slovenských agrárníků. Skončilo mu i funkční období poslance a na kandidátní listinu do nových voleb se již nedostal. Neobdržel ani nabídku kandidatury do senátu. Zachoval si pouze funkci předsedy Slovenské pokladny pro zemědělské dělníky a setrval na ní až do rozpuštění této organizace na podzim 1938. Nadále se angažoval v regionálních spolcích a místních organizacích agrární strany v rodném Záhoří.

Profesí byl rolníkem v Skalici.