Pavel z Tarsu

Svatý Pavel z Tarsu či apoštol Pavel ( - Ša’ul mi-Tarsos; také Saul či Šavel) je jedna z nejdůležitějších biblických postav, o jejíchž osudech vypráví Nový zákon. Je řazen mezi apoštoly, přestože mezi původních dvanáct nepatřil a s Ježíšem se osobně nesetkal, kromě zázraku obrácení na cestě do Damašku. Jeho zásluhou se křesťanství začalo šířit mezi pohany a stalo se světovým náboženstvím. Proto je často považován za faktického zakladatele křesťanství. Podle tradice je autorem 14 listů Nového zákona, z nichž 7 se mu připisuje i dnes.

Život

Prameny

Jako o jiných biblických postavách máme o Pavlově životě jen zprávy z Nového zákona, a to dvojího druhu: jednak z Pavlových listů (zejména List Galatským), jednak z knihy Skutků. Jejich líčení se místy neshoduje, například spor s Petrem v Antiochii, který Pavel popisuje v , kniha Skutků vůbec nezmiňuje a otevření křesťanství pro pohany připisuje Petrovi . +more Většina badatelů proto pokládá zprávy Pavlových listů za spolehlivější. Od 2. století však už je u křesťanských autorů zmínek a zpráv o Pavlovi hodně, jak to odpovídá jeho významu pro rané křesťanství.

Mládí

Saul se narodil do židovské rodiny ve městě Tarsus na jižním pobřeží dnešního Turecka, které bylo významným politickým i obchodním střediskem. Získal dobré vzdělání a mluvil velmi dobrou řečtinou, jak ukazují jeho listy. +more Jako věrný Žid a farizej , studoval v Jeruzalémě u slavného rabína Gamaliela. Když ve svých řecky psaných listech cituje Starý zákon, pak jej cituje buď podle Septuaginty, nebo si jej překládá sám z hebrejštiny. Už roku 66 př. n. l. dostali všichni občané Tarsu římské občanství, které Pavlovi nejednou usnadnilo situaci , někdy mu dokonce i zachránilo život .

Obrácení na křesťanství

Když se první křesťané po ukamenování diakona Štěpána, u kterého byl Saul přítomen, rozprchli do Judska a Samaří, protože se v Jeruzalémě necítili bezpečně, začal i Saul jezdit po Judsku a pronásledoval stoupence tohoto hnutí. Když byl na cestě do Damašku, kam jel zatknout tamější křesťany, byl cestou oslepen světlem z nebe a slyšel promluvit hlas: „Saule, proč mě pronásleduješ“. +more V Damašku jej slepoty zbavil dotekem muž jménem Ananiáš, kterého tím Ježíš pověřil ve vidění. Tento okamžik znamenal zlom v jeho životě i v dějinách křesťanství. Pavel přijal křesťanskou víru, kterou do té doby pronásledoval. Nejprve se stáhl do ústraní (podle odešel do Arábie), několik let žil v Damašku (kde se naučil řemeslu šití stanů. ), posléze se připojil k misijním skupinám a začal kázat.

Někteří muslimové však zastávali názor, že Pavel ve skutečnosti nikdy nebyl vyznavačem křesťanství, ale byl pouze najat židovskými učenci, „aby přijal Ježíšovo náboženství a jeho následovníky svedl k vyznání, že Ježíš je Bůh“, čímž mělo být vzmáhající se křesťanství v očích židů, kteří se hlásí k čistému monoteismu, jednou provždy zdiskreditováno. Jiný názor na celou záležitost měli ale ebionité, kteří podle Epifania ze Salaminy († 403) údajně prohlašovali, že Pavel byl původem Řek, který se usadil v Jeruzalémě, kde se zamiloval do dcery židovského kněze. +more Aby ji získal, podstoupil gijur a nechal se obřezat. „Když se mu pak dívku nepodařilo dobýt, popadl jej vztek a začal brojit proti obřízce a proti šabatu a Zákonu. “.

Misijní cesty

Podle líčení knihy Skutků podnikl Pavel s pomocníky tři misijní cesty, při nichž navštěvoval židovské obce v diaspoře, ve městech mimo zemi Izrael, kázal evangelium a zakládal křesťanské obce. Na první cestě z Antiochie navštívil patrně Kypr a Perge, Antiochii Pisidskou a Derbe v Malé Asii. +more Druhá vedla z Jeruzaléma přes Antiochii, Tarsus, Galatii, Troadu, Filippi, Tessaloniku do Athén a odtud přes Efesos a Milétos po moři zpět do Jeruzaléma. Na třetí cestě z Antiochie navštívil Tarsus, Kapadokii, Antiochii Pisidskou, Efesos a Athény a po moři opět do Týru a Jeruzaléma. Rozdělení a uspořádání těchto cest je podle některých autorů teprve dílem autora knihy Skutků. V letech 50-52 žil Pavel patrně v Korintu, v letech 52-54 a v roce 56 v Efesu, snad roku 57 přišel do Jeruzaléma, kde byl zatčen. Dva roky byl vězněn v Cesareji a kolem roku 60 byl dopraven do Říma, kde žil dva roky v domácím vězení. Zda se mu podařilo navštívit dnešní Španělsko, jak chtěl, není známo. Misijní cesty apoštola Pavla od cesty do Damašku v roce 33, kde přijal křesťanskou víru, až po zatčení v Jeruzalémě. .

Smrt

Podle staré tradice byl popraven v Římě - snad v místě Tre Fontane (ad Aquas Salvias) jižně od města, kde dnes stojí trapistický klášter s kostelem sv. Pavla - někdy mezi roky 64-67. +more Nejprve byl pohřben v katakombách u Via Appia, později pochován pod římskou Bazilikou sv. Pavla za hradbami - v sarkofágu umístěném pod papežským oltářem. Archeologický průzkum provedený v roce 2009 prokázal, že v (nepřístupném) sarkofágu je skutečně slavnostně pohřben muž z 1. -2. století.

Listy Nového zákona

Z listů (dopisů) obsažených v Novém zákoně mu tradice připisuje celkem 13, resp. 14: * List Římanům * První list Korintským * Druhý list Korintským * List Galatským * List Efezským + * List Filipským * List Koloským + * První list Tesalonickým * Druhý list Tesalonickým + * První list Timoteovi + * Druhý list Timoteovi + * List Titovi + * List Filemonovi a často i * List Židům. +more + Z těchto listů se za autenticky Pavlovy považuje obvykle sedm, a to Římanům, oba listy Korintským, Galatským, Filipským, 1. Tesalonickým a Filemonovi. Nejstarší z nich, 1. Tesalonickým, vzniklý krátce po roce 50, je také nejstarší spis Nového zákona. Zbývající listy (označené +) snad napsal někdo z jeho žáků.

Existují také argumenty, že Pavel je autorem všech knih Nového zákona, které nesou jeho jméno.

Pavlovy listy odrážejí jeho učení a život jednotlivých společenství, které Pavel sám založil a o které se i nadále staral a udržoval s nimi kontakt formou dopisů. Obsahují konkrétní situace, povzbuzení a napomenutí jeho bratrům a sestrám. +more Jeho jednotlivé názory a teologická hlediska se stala základem křesťanského náboženství - například myšlenka, že člověk není ospravedlněn svými skutky, ale milostí. Pavel také vynaložil velké úsilí na obrácení Židů na novou víru, a i když nabádal k mírnosti, jeho listy obsahují řadu protižidovských útoků, včetně obvinění Židů ze smrti Ježíše Krista. Kvůli křesťanské interpretaci jeho misijního úsilí a zvláště jeho vztahu k zákonu je Pavel některými židy považován za „geniálního odpůrce Tóry“.

Odkazy

Reference

Literatura

BADIOU, Alain Svatý Pavel. Zakladatel univerzalismu, Praha: Svoboda Servis 2009. +more . * DUKA, Dominik, Svatý Pavel, synagoga a církev: teologické úvahy nad židovsko-křesťanskými vztahy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1995. * ELIADE, Mircea, Dějiny náboženského myšlení, II, XXVIII, Praha 1996. * GRANT, Michael, Židé v římském světě, III, 10, Praha 2003. * JOHNSON, Paul, Dějiny křesťanství, Brno 1999. * RYŠKOVÁ, M. , Pavel z Tarsu a jeho svět. Praha: Karolinum 2015 * * * TRILLING, Wolfgang, Apoštol Pavel: misionář a teolog. Praha: Vyšehrad, 1994. .

Související články

Křesťanství * Neznámý bůh * Nový zákon * Paulinismus * Víra *Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

[url=http://sweb.cz/sv.Pavel]Cesty svatého Pavla[/url]

Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Anglikánští svatí Kategorie:Starověcí světci Kategorie:Apoštolové Kategorie:Křesťanští mučedníci Kategorie:Křesťanští konvertité Kategorie:Křesťanští teologové Kategorie:Křesťanští náboženští vůdci Kategorie:Starověcí římští spisovatelé Kategorie:Křesťanští spisovatelé Kategorie:Postavy Božské komedie (Peklo) Kategorie:Biblické postavy Kategorie:Novozákonní postavy Kategorie:Narození 1. +more století Kategorie:Úmrtí v Římě Kategorie:Popravení stětím Kategorie:Popravení spisovatelé Kategorie:Muži Kategorie:Epistolografové.