Pařížská dohoda

Technology

12 hours ago

Author

Pařížská dohoda je dohoda v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, která má omezit emise skleníkových plynů po roku 2020 a navázat tak na Kjótský protokol. Dohoda byla dojednána během Klimatické konference v Paříži 2015, schválena všemi 195 smluvními stranami a přijata 12. prosince 2015. Byla podepsána 22. dubna 2016 (Den Země) celkem 177 členskými státy Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, 15 z nich ji hned ratifikovalo. K únoru 2021 dohodu podepsalo 195 účastníků Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu, z nichž 190 ji ratifikovalo. Dohoda vstoupila v platnost 4. listopadu 2016. Stanovuje závazky všech smluvních stran, včetně největších světových producentů emisí skleníkových plynů jako je Čína, Spojené státy americké (USA) či Indie. Hlavní vyjednavač této dohody, francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius označil uzavřenou dohodu za „ambiciózní a vyrovnaný“ plán a jako „historický obrat“ v úsilí o dosažení omezení globálního oteplování. USA (15 %)

Účel dohody

Účel dohody je popsán v jejím článku č. 2 jako „zlepšení implementace“ Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu pomocí: :„(a) Udržení nárůstu globální průměrné teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, a uznání, že by to výrazně snížilo rizika a dopady změny klimatu; :(b) Zvyšování schopnosti přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu a posilování odolnosti vůči změně klimatu a nízkoemisního rozvoje způsobem, který neohrozí produkci potravin; :(c) sladění finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu. +more“ Všechny země musí usilovat dosažení „globálního zlomu v emisích skleníkových plynů co nejdříve“.

Nástroje plnění dohody

Každá smluvní strana bude pravidelně předkládat svoje vnitrostátně stanovené národní příspěvky (INDC), ve kterých stanoví svoje závazky snižování emisí skleníkových plynů. První příspěvky byly předloženy již v průběhu roku 2015 a to 187 státy. +more Doposud předložené INDC nejsou dostačující pro splnění cíle omezení nárůstu teploty. Z tohoto důvodu byly stanoveny pravidelné pětileté revize, které mají vést k navyšování ambice jednotlivých států a postupnému snížení emisí na požadovaný objem.

Smluvní strany musí do roku 2020 prezentovat své emisní závazky, nízkoemisní strategie a plány do roku 2050. Rozvojové země musí připravit strategie, plány a akce pro svůj nízkoemisní rozvoj. +more Každá smluvní strana je zodpovědná za své emise, musí zveřejňovat status plnění svých závazků a provádět analýzu dopadů změny klimatu a účinnosti adaptačních opatření. Smluvní strany budou zvyšovat podporu, plánování a implementaci adaptačních opatření a také odolnost vůči změně klimatu.

Vyspělé státy mají do roku 2020 vytvořit finanční mechanismus, pomocí kterého bude poskytnuto nejméně 100 miliard dolarů ročně na podporu opatření na ochranu klimatu v rozvojových zemích, a nastavit nový cíl financování opatření proti změně klimatu po roce 2025.

Dohoda také zdůrazňuje důležitost zapojení nesmluvních stran a vítá aktivity veřejného sektoru směřující k řešení změny klimatu (občanské společnosti, soukromého sektoru, finančních institucí, měst a dalších orgánů).

Important

Rámcová úmluva OSN o změně klimatu

Konference OSN o změně klimatu 2015 v Paříži

Spojené státy americké

Kategorie:Smlouvy Německa

Kategorie:Události roku 2015

Kategorie:Dějiny Paříže 21. století

Proces ratifikace dohody

Dohoda byla připravena k podpisu a k uložení ratifikačních listin od 22. dubna 2016 do 21. +more dubna 2017 v New Yorku, v sídle OSN. Dohoda vstoupila v platnost 4. listopadu 2016, což bylo 30 dní poté, co minimálně 55 zemí reprezentujících minimálně 55 % globálních emisí dohodu ratifikovalo. K 20. únoru 2021 dohodu podepsalo 194 států a Evropská unie a 190 z těchto členů dohodu ratifikovalo. Těchto 186 členů reprezentuje 89,4 % globálních emisí. Nejvýznamnější země, které ratifikovaly, jsou Čína, Spojené státy americké a Indie, tedy země s třemi největšími emisemi skleníkových plynů ze všech signatářů (asi 42 % dohromady). Poslední země Evropské unie, která dohodu ratifikovala, byla Česká republika (předposlední bylo Nizozemsko, které tak učinilo 28. července 2017). Dne 5. září 2017 dala Poslanecká sněmovna souhlas s ratifikací (dříve už tak učinil Senát), prezident dokončil kroky k ratifikaci svým podpisem 14. září 2017. Ratifikace nastala 5. října, samotná dohoda pro Českou republiku vstoupila v platnost 4. listopadu 2017.

Odstoupení a opětovné připojení Spojených států amerických

Tehdejší prezident Spojených států amerických (USA) Donald Trump 1. června 2017 oznámil, že od Pařížské dohody odstupují. +more Dne 20. ledna 2021, první den ve funkci, podepsal nový prezident USA Joe Biden 17 výkonných opatření, včetně opětovného přijetí Pařížské dohody. Dohoda znovu pro USA vstoupila v platnost 19. února 2021.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://unfccc. int/files/essential_background/convention/application/pdf/english_paris_agreement. +morepdf]Text přijaté Pařížské dohody[/url] (anglicky) * [url=http://unfccc. int/paris_agreement/items/9485. php]Oficiální stránka Rámcové úmluvy o Pařížské dohodě[/url] (anglicky a odkazy na překlad dohody do jazyků OSN) * [url=http://www. mzp. cz/cz/parizska_dohoda]Stránka Ministerstva životního prostředí k Pařížské dohodě[/url] * [url=https://climateactiontracker. org/]Stánky sledující plnění Pařížské dohody jednotlivými státy[/url](anglicky).