Cesko.wiki Pehr Evind Svinhufvud
Author
Albert FloresPehr Evind Svinhufvud af Qvalstad (15. prosinec 1861 Sääksmäki - 29. únor 1944 Luumäki) byl finský právník, politik a státník. V letech 1931-1937 zastával úřad prezidenta Finské republiky. V době Finského velkoknížectví v rámci Ruského impéria působil jako právník, soudce a politik. V letech 1917-1918 sehrál důležitou roli v hnutí za nezávislost Finska. Byl prvním předsedou senátu a regentem nezávislého Finska (1918). V letech 1930-1931 byl předsedou vlády.
Život
Pocházel ze starého finskošvédského šlechtického rodu původem z kraje Dalarna. Svinhufvud ve švédštině znamená „prasečí hlava“.
Vystudoval historii a práva. Poté pracoval jako právník. +more Byl členem tajné protiruské organizace Kagaali (Finsko bylo v té době součástí Ruské říše). Roku 1894 byl prvně zvolen do finského parlamentu. Kvůli svým protiruským postojům byl poslán do vyhnanství na Sibiři, do města Tomsk, kde pobýval v letech 1914-1917.
Po návratu, 27. listopadu 1917, byl zvolen premiérem nově vznikajícího státu. +more Vzápětí vedl stranu „bílých“ ve vypuklé občanské válce, z „rudých“ Helsinek se přitom musel zachránit útěkem na ledoborci. Utekl do Německa, s nímž chtěl Finsko geopoliticky zejména spojit. V občanské válce však Svinhufvudova strana zvítězila a 18. května 1918 byl Svinhufvud zvolen „prozatímním vedoucím státu“ (regentem). Z této pozice jmenoval premiérem Juha Kusti Paasikiviho. Poté usiloval o to, aby se Finsko stalo monarchií se synem německého císaře v čele. Po německé porážce v první světové válce však tyto plány padly a Finsko se vydalo na republikánskou cestu. Sám Svinhufvud to reflektoval tím, že rezignoval na post regenta, aby uvolnil místo generálu Mannerheimovi, který byl v kontaktu s vítěznými mocnostmi. Poté se vrátil k právničení a pokoušel se i o podnikání avšak poměrně neúspěšně. Nakonec získal státní důchod a stáhl se z veřejného dění.
V roce 1925 se stal kandidátem na prezidenta, ale neuspěl. Protože byl vždy silně antikomunisticky orientován, byl prezidentem Laurim Kristianem Relanderem povolán ke druhému premiérskému mandátu (1930-1931), když se po světové hospodářské krizi zdálo, že komunistické nebezpečí kulminuje. +more Vláda v parlamentu neprosadila protikomunistické zákony, a tak prezident vyhlásil nové volby. Po nich byly tyto zákony schváleny a Svinhufvud byl zvolen prezidentem.
Kvůli svému antikomunismu Svinhufvud podporoval i krajně pravicové hnutí Lapua, ale tvrdě mu oponoval, když se roku 1932 pokusilo o protidemokratický puč v Mäntsälä. Převzal nejen vedení armády v krizovém momentě, ale svým naléhavým rozhlasovým projevem rozdrobil též řady povstalců (které zpočátku podpořila i řada důstojníků, ba v řadách povstalců byl i Svinhufvudův syn).
V prezidentské funkci usiloval o sblížení s ostatními severskými zeměmi, zejména se Švédskem. Prezidentské volby v roce 1937 ovšem prohrál, z velké části kvůli svému sporu se sociálními demokraty, kterým nejprve slíbil, že se po vyhraných volbách budou moci účastnit na vládě, ale pak svůj slib nesplnil. +more Po nezvolení se opět stáhl do ústraní. Po vypuknutí zimní války se Sověty v roce 1940 se pokusil vyjednat podporu u Hitlera a Mussoliniho, ale ani jeden z nich ho nepřijal (Němci měli tehdy se Sověty spojeneckou smlouvu - pakt Ribbentrop-Molotov).
Měl přezdívku Ukko-Pekka („staroušek Pekka“).