Petr Bílka

Technology

12 hours ago

Author

Petr Bílka (4. května 1820 Boskovice - 11. září 1881 Vídeň) byl český pedagog, mecenáš a národní buditel.

Od roku 1840 žil ve Vídni. V letech 1844-1876 působil v Herrmannově (později Bílkově) vychovacím ústavu v Josefstadtu. +more Roku 1850 se stal jeho ředitelem a svými pedagogickými výsledky, opřenými o využívání zahraničních zkušeností, zajistil jeho skvělou pověst a velkou oblibu u vyšších vrstev. Podporoval jak české krajany ve Vídni, tak i národní život v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Zakládal nebo se účastnil činnosti řady vlasteneckých a humanitních spolků. Českou kulturu podporoval i dary. Stal se čestným občanem několika moravských měst a byl široce oceňovaný pro povzbuzení národního uvědomění na Moravě.

Život

Mládí a studium

Narodil se 4. +more května 1820 v Boskovicích v chudé rodině. Vzhledem k jeho dobrým školním výsledkům si rodiče přáli, aby se stal učitelem, a roku 1832 jej chtěli poslat na přípravný kurs do Olomouce. Kaplan Chornitzer a šlechtic Fr. z Dietrichsteina jim ale doporučili, aby nadaného syna raději přihlásili na gymnázium v Moravské Třebové. Během studií si finančně pomáhal doučováním spolužáků.

Po maturitě r. 1838 nastoupil na filosofické lyceum do Brna, kde byl jeho učitelem mimo jiné František Matouš Klácel. +more Roku 1840 odešel do Vídně, kde studoval pedagogiku a stal se kandidátem na gymnazijního profesora.

Bílkův vychovací ústav ve Vídni

Vídni (1870) Roku 1844 získal místo vychovatele a učitele v Herrmannově vychovacím ústavu ve Vídni. +more Vyučoval zejména ve vyšších třídách gymnázia. Když byl dosavadní majitel r. 1850 jmenován školním radou ve Štýrském Hradci, převzal Bílka na jeho žádost vedení ústavu. Stal se jeho ředitelem a později i majitelem.

Pod novým vedením získal ústav vysokou úroveň. Bílka o prázdninách navštěvoval přední vzdělávací instituce v evropských zemích a osvědčené postupy po návratu zaváděl do praxe.

Škola sídlila ve vídeňské čtvrti Josefstadt, v prostorné, dvou- až třípatrové budově uprostřed zahrady. Nabízela studium normální, reálné a gymnaziální, ale také přípravu na obchodní, vojenskou a námořní akademii. +more K povinným předmětům patřil krasopis, zpěv, francouzština, mateřský jazyk studenta, tělocvik, plavání a řemeslo (soustružnictví, truhlářství, knihařství nebo pletení košů). Nepovinně se vyučoval další jazyk, hudba, šerm a jízda na koni. Ústav zaměstnával 50 - 60 učitelů.

Škola si svými výsledky získala věhlas a velkou důvěru u vyšších vrstev. Řada žáků jeho ústavu se později uplatnila jako statkáři, kupci, důstojníci a továrníci. +more Školu navštěvovaly děti z rodin Kleinů, Schöllerů, Priesnitzů, Potockich, Schuselků, Deymů, Liechtensteinů a dalších. Na léta strávená v tomto ústavu pak rádi vzpomínali - svědčí o tom např. banket, který svému (tehdy již bývalému) řediteli uspořádali absolventi počátkem roku 1879.

Bílka odešel z funkce ředitele roku 1876 a po zbytek života se plně věnoval vlastenecké činnosti.

Vlastenecké působení

Bílka si v mládí přál, stát se gymnazijním profesorem na Moravě. Ačkoli osud rozhodl jinak, přesto na svůj původ nezapomněl a celý život usiloval o kulturní a národní povznesení v českých zemích i mezi vídeňskými Slovany.

Jako ředitel výchovného ústavu pomáhal moravským a dalším slovanským kandidátům učitelství. Mnozí u něj našli zaměstnání, jiným zprostředkoval místo domácích vychovatelů v bohatých rodinách.

Spoluzakládal nebo byl alespoň členem vědeckých a humanitních organizací v Čechách, na Moravě a na Slovensku: České museum, Matice česká, Svatobor, Umělecká beseda, Matice moravská, Matica slovenská. Pomáhal čtenářským, pěveckým, dělnickým a dalším spolkům.

Roku 1864 vypsal cenu za nejlepší knihu pro českoslovanskou mládež. O dva roky později ji získali František Josef Řezáč a Karel Bulíř za práci Štěpnička čili cvičení mládeže.

Podporoval českou kulturu i tím, že chudým obcím předplácel časopisy. Roku 1876, u příležitosti odchodu do důchodu, věnoval Matici moravské rozsáhlou knihovnu.

Snažil se založit české gymnázium v Boskovicích, jeho otevření se ale nedožil.

Zemřel na mrtvici ve Vídni 11. září 1881 v 9 hodin ráno.

Ocenění

Byl považován za vzor vlastence a lidumila. Současníci oceňovali jeho snahu o probuzení národního uvědomění na Moravě, žáci rádi vzpomínali na léta strávená v jeho ústavu. +more Oslava jeho 50. narozenin byla hojně připomínaná v pražském i moravském tisku. Stal se čestným občanem několika moravských měst (Boskovice, Frenštát pod Radhoštěm, Jedovnice, Dačice a Žďár nad Sázavou) a čestným členem řady spolků.