Piano (hudební projev)

Technology

12 hours ago

Author

Označení v partituře Piano (italsky: měkký, tichý), je termín používaný v hudbě k označení určité intenzity zvuku, tedy jeho určité nuance (jemný rozdíl, odstín). V partituře se označuje písmenem p. Je opakem forte (italsky: silný, hlasitý)

Intenzita označená piano je větší než u pianissima a nižší než u mezzopiana. V partituře se objevuje jako zkratka pod notovou osnovou a přesně pod notou, kde tato dynamika začíná.

Skladba se od tohoto okamžiku hraje piano, dokud se neobjeví nový dynamický indikátor nebo hvězdička. Tyto nuance se užívají od klasicismu (2. +more polovina 18. století), aby interpret dosáhl provedení blízkého skladatelově představě. Příklad partitury Z toho odvozená označení jsou:.

* pianissimo (pp), velmi tiše * pianopianissimo (ppp), nanejvýš tiše * mezzopiano (mp),napůl tiše, docela tiše (trochu hlasitěji než p) * fortepiano (fp), hlasitě a hned zase tiše.

Termín piano se ve smyslu označení hlasitosti poprvé objevuje koncem 16. století. +more Je to v sonátě Sonata pian' e forte od Giovanniho Gabrieli, 1597). V průběhu následujících staletí se stávalo stále běžnějším a přibývalo diferencujících gradací (pp, ppp, viz výše). Od 19. století se v jednotlivých skladbách občas předepisovalo čtyřnásobné a pětinásobné p. Extrémním příkladem je Čajkovského šestá symfonie, kde je v první větě na konci expozice požadováno šestinásobné p (pppppp) od sólového fagotu.

V baroku se piano často používalo jako synonymum pro echo (opakování hudební fráze se sníženou výškou tónu).

V případě vícemanuálových klávesových nástrojů (varhany) mohou být různé manuály vyžadovány prostřednictvím forte i piano.

Reference

Literatura

Piano. Ve: Hugo Riemann, Alfred Einstein: Hugo Riemanns Musiklexikon. +more 11. vydání. Max Hesses Verlag, Berlín 1929, S. 1388. * Piano. Ve: Marc Honegger, Günther Massenkeil (vyd. ): Das große Lexikon der Musik. svazek 6: Nabakov - Rampal. Aktualisierte Sonderausgabe. Herder, Freiburg im Breisgau a další. 1987, ISBN 3-451-20948-9, S. 271. * Piano. Ve: Willibald Gurlitt, Hans Heinrich Eggebrecht (vyd. ): Riemann Musik Lexikon (Sachteil). B. Schott’s Söhne, Mainz 1967, S. 732.