Pinus devoniana

Pinus devoniana je středně vysoká guatemalská a mexická borovice. Má nejdelší jehlice ze všech borovic světa.

Synonyma

Pinus filifolia * Pinus grenvilleae * Pinus macrophylla * Pinus magnifica * Pinus montezumae varieta macrophylla  * Pinus michoacaensis * Pinus michoacana * Pinus michoacana varieta cornuta  * Pinus michoacana varieta cornuta  forma nayaritana * Pinus michoacana forma procera  * Pinus michoacana forma tumida * Pinus michoacana varieta quevedoi * Pinus nee-plus-ultra * Pinus ocampii * Pinus pawlowskiana * Pinus verschaffeltii * Pinus wincesteriana * Pinus zitacuarensis * Pinus zitacuarensis varieta nitida.

Popis

Stálezelený, jehličnatý, rychle rostoucí strom (více než 30 cm za rok a více než 450 cm za 10 let ), dorůstající do výšky až 30 m. Kmen dosahuje průměru až 1 m, je vzpřímený a většinou jednotlivý. +more Větve prvního řádu jsou dlouhé, rozložité nebo stoupající, větve vyšších řádů jsou řídké, rozložité a stoupající. Koruna je zprvu kuželovitá, časem se rozšiřuje a zakulacuje, otevírá se a stává se široce pyramidální nebo klenutou. Borka je červenohnědá, drsná, u starších stromů tvořící podlouhlé, svislé, obdélníkové, šupinovité a malé pláty, rozdělené hlubokými, černými a podélnými, brázdami. Letorosty jsou 15-20 mm silné, drsné, tuhé a šupinovité, s neopadavými, dolů zahnutými kolénky listové stopky (Pulvinus). Hlavní vrcholové listové pupeny jsou 20-40 mm dlouhé, vedlejší (postranní) pupeny jsou menší, vejcovitě ostré, bez pryskyřice, s překrývajícími se oranžovočervenohnědými pupenovými šupinami s řasinkovitým okrajem. Jehlice se vyskytují v hustých trsech na koncích větví; jehlice jsou ve svazečcích (Fasciculus) po 5 (vzácně též po 4 a 6); jsou proměnlivě tuhé a přímé nebo ohebné a sklánějící se, leskle zelené či tmavozelené, pichlavé a ostré; 17-47 cm dlouhé, 1,1-1,6 mm široké; v průřezu trojúhelníkové, s průduchy na všech třech površích - v 5-9 řadách na spodních površích a v 3-6 řadách na všech horních površích; s 3-6 pryskyřičnými kanálky. Svazečkové pochvy hnědočerné, zprvu 30-45 mm dlouhé, později dozráváním 20-35 mm dlouhé, neopadavé a pryskyřičnaté; jehlice zůstávají na stromě 2-3 roky.

Samčí šištice se vyskytují ve shlucích blízko míst připojení letorostů, jsou podložené dlouhými šídlovitými listeny s řasinkovitými okraji; jsou válcovité, 20-40 mm dlouhé a zpočátku purpurovorůžové a později světle hnědé. Samičí šištice - šišky - se vyskytují blízko konců větví a jsou v přeslenech po 1-4 ; nezralé šišky jsou často vzpřímené a jsou zelené barvy, po opylení se zakřivují na silných, listenovitých stopkách a jsou vejčitě obdélníkové, purpurovohnědé a dozrávají 2 roky, zralé šišky jsou hnědé a na krátkých a neopadavých stopkách; šišky jsou vejčitě obdélníkové, s šikmou základnou, otevíravé, v rozevřeném stavu 15-37 cm dlouhé a 8-15 cm široké; po odpadnutí po nich zůstává několik šupin na větvi. +more Šupin šišek je asi kolem 175-225 , s vyvýšenými výrůstky (Apophysis), s příčným kýlem, kosočtverečné a s nepravidelnými stranami, 25 mm široké, hnědé, z hřbetní strany s vyvýšeným, plochým či vpadlým, 7 mm širokým, šedohnědým, zakončeným opadavým malým trnem, přírůstkem prvního roku (Umbo). Semena jsou šikmo široce vejčitá, zploštělá, 8-10 mm dlouhá a 5-7 mm široká, často světle hnědá s tmavými skvrnami; s ohebnými, šikmo vejčitými až obdélníkovými, 25-35 mm dlouhými a 10-15 mm širokými, světle hnědými s tmavšími pruhy, křídly.

Strom kvete od února do března, semena dozrávají v říjnu až únoru. Semena používaná pro generativní rozmnožování stromu by měla pocházet od zdravých, dobře plodících, jedinců, aby byl zajištěn přenos kvalitních genů pro budoucí generaci stromu. +more Semena se sbírají od října do února, opatrně, aby nedošlo k poškození dělivých pletiv plodonosných větví (což by negativně ovlivnilo plodnost stromu v dalších letech), dále je třeba šišky i se semeny sušit (například na slunci a ve větru), aby došlo k rozevření šišek. Při skladování semen v suchu (relativní vlhkost vzduchu kolem 6-8 %) a při teplotách kolem 4 °C, nejlépe v kovových nádobách, jsou semena životaschopná po dobu minimálně 4 let. Pak klíčivost semen klesá. Před výsevem je dobré, pro zlepšení klíčivosti, semena namočit po dobu 7 dní do čisté vody, tím dojde k navýšení klíčivosti přibližně na 75 %. Semena pak klíčí kolem 6-10 dnů. Výsev semen je nejlepší provést do hloubky 0,5-2 cm, do přiměřeně vlhkého, objem vysycháním příliš neměnícího, substrátu, o správné soudržnosti (konzistenci), aby udržel semena na místě, a se střední půdní zrnitostí, která zajišťuje dobré odvodnění, a zároveň je důležité udržet správnou úroveň vlhkosti, dobrá je například směs rašeliny, mechu, borové kůry a přírodního perlitu a přírodního magmatického vermikulitu a dodat mykorhizu. Vysazení na konečné stanoviště je nejlepší provést až poté, co kořenový systém stromu zaplní minimálně 50 % objemu nádoby, a minimální tloušťka kmenu se rovná, nebo překročí, 0,4 cm. Před výsadbou je dobré stromek hodně zalít vodou a pak zasadit, a přibližně 1 krát ročně, po dobu prvních 3 let, vyplet plevel kolem stromku v okruhu asi 20 cm kolem kmenu, nejlépe v dobách hojných dešťů, aby stromek netrpěl suchem.

Příbuznost

Pinus devoniana je blízce příbuzná borovici Pinus montezumae.

Výskyt

Domovinou stromu je Guatemala a Mexiko (státy Aguascalientes, Chiapas, Guerrero, Hidalgo, Jalisco, Michoacán, Morelos, Nayarit, Oaxaca, Puebla, Querétaro, San Luis Potosí, Sinaloa, Tlaxcala, Veracruz, Zacatecas a federální distrikt Ciudad de México).

Ekologie

Pinus devoniana roste v nadmořských výškách 700-3000 m, v subtropickém klimatu, potřebuje kolem 3-76 mrazivých dnů v roce. Průměrné teploty, ve kterých strom roste, jsou kolem 18 °C, minimální jsou −7 °C a maximální 45 °C. +more Průměrné srážky jsou 1100 mm, minimální 600 mm a maximální 1600 mm. Období sucha zde trvá od listopadu do května. Pinus devoniana dokáže růst v různých půdách; nejlépe prospívá v půdách hlubokých, jílovitých, bohatých na organický materiál (kolem 12 % humusu), vodu dobře odvádějících, s pH 5-6,5 (mírně kyselá půda). Půdy bývají často odvozeny z čediče, sopečného popela, dolomitu spojeného s andezitem, někdy bohaté na alofán; strom dokáže také růst v půdách bohatých na vápník.

Borovice Pinus devoniana se vyskytuje v oblastech s častými požáry, je tudíž dobře přizpůsobena ohni. Spolu s několika dalšími druhy borovic prochází v prvních 2-20 letech života (u Pinus devoniana trvá toto období většinou kolem 5 let) zvláštní růstovou fází, která připomíná trávu nebo bylinu. +more Tato „trávová fáze“ je vrozená, trvá podle genetických dispozic organizmu stromu a podle vlastností životního prostředí, ve kterém strom žije (například dostupnost živin, vody, světla, přítomnost či nepřítomnost patogenů, úroveň konkurence okolních rostlin a jiné faktory), a je zahájena ihned po vyklíčení; strom v trávové fázi neroste do výšky a vytváří si druhotné speciální jehlice, které tvoří husté shluky kolem pupenů, čímž jsou pupeny prostřednictvím těchto jehlic tepelně izolovány, a, i když oheň tyto jehlice zničí, z chráněných pupenů vyrostou jehlice nové , čímž se semenáč stává prakticky imunní vůči ohni, navíc současně oheň zničí potenciální patogeny, čímž rostlině prospívá; semenáč stromu si v této trávové fázi také vytváří silný hlavní kořen a velký kořenový systém, shromažďuje živiny a vyčkává na dobré podmínky, například na dostatek světla (kupříkladu po požáru, po likvidaci konkurence ohněm), a pak zahájí rychlý růst do výšky a vytvoří si silnou, ohnivzdornou borku. Trávová etapa byla pozorována také u dalších borovic: borovice Elliotovy variety densa (Pinus elliottii varieta densa), Pinus engelmannii, Pinus merkusii, Pinus montezumae, borovice bahenní (Pinus palustris), Pinus pseudostrobus a Pinus tropicalis. Pinus devoniana roste v otevřených, dubovo-borovicových lesích; po požárech též často vytváří, pro svou odolnost vůči ohni, nové lesy na ohořelých horách se svou oblíbenou borovicí Pinus oocarpa. Pinus devoniana také ráda roste s Pinus cembroides, Pinus hartwegii, Pinus maximinoi, Pinus montezumae, Pinus pseudostrobus a také s duby Quercus, ambroněmi Liquidambar. Jako podrost pod stromem rostou kaliandry Calliandra, leucény Laucaena, akácie Acacia, dodonky Dodonaea, libavky Gaultheria, citlivky Mimosa a další.

Nepřátelé a nemoci

Strom někdy bývá napadán parazitickými rostlinami z čeledi santálovitých Arceuthobium aureum poddruh petersonii (v Chiapasu, Oaxace), Arceuthobium durangense (v Durangu, Jaliscu a Sinaloi), Arceuthobium globosum poddruh grandicaule (v celém jižním Mexiku), Arceuthobium oaxacanum (v Oaxace). V Sinaloi je strom též napadán jmelím Psittacanthus macrantherus. +more Z hmyzu se jehlicemi stromu živí například hřebenule Neodiprion, borkou se živí lýkohub Dendroctonus, obaleč Rhyacionia, smolák Pissodes a lýkožrout Pityophthorus. Šiškami se živí Conophthorus michoacan a Megastigmus albifrons. Semena požírají například obaleči Cydia či zavíječi Dioryctria erythropasa.

Využití člověkem

Dřevo stromu je kvalitní a je používáno v truhlářství, na výrobu řeziva, nábytku, krabic, rukojetí nářadí, parket, prken, buničiny, pryskyřice, slepené a slisované dřevěné třísky (spolu s dřevěnými třískami ostatních borovic) na dřevotřísku a jako palivové dříví. Pinus devoniana není, i přes svůj pozoruhodný vzhled (obrovské jehlice, druhé největší šišky ze všech borovic (největší šišky má borovice Coulterova Pinus coulteri) a červenohnědou borku), prakticky vůbec pěstována.

Ohrožení

Pinus devoniana není ohrožena, její populace je stabilní. Strom není příliš vysoký, nemá často rovný kmen a je odspodu zavětvený, není proto příliš atraktivní jako zdroj dřeva pro dřevozpracující podniky. +more Na druhou stranu je ovšem, spolu s ostatními borovicemi, čím dál více používán místní rostoucí vesnickou populací, jako zdroj palivového dříví. Strom se též vyskytuje v několika chráněných oblastech.

Galerie

Soubor:Pinus devoniana tree. jpg|Pinus devoniana volně rostoucí v nadmořské výšce 1225 m ve státě Nayarit, Mexiko. +more Soubor:Pinus devoniana 02. jpg|Pinus devoniana, jehlice v arboretu Hackfalls, okres Gisborne, Severní ostrov, Nový Zéland. Soubor:Pinus devoniana 04. jpg|Pinus devoniana, borka. Arboretum Hackfalls, okres Gisborne, Severní ostrov, Nový Zéland. Soubor:Pinus devoniana 03. jpg|Samičí šištice (šiška). Arboretum Hackfalls, okres Gisborne, Severní ostrov, Nový Zéland. Soubor:Pinus devoniana - Villa Melzi (Bellagio) - DSC02763. JPG|Samčí šištice. Zahrady Villa Melzi, u Komského jezera, oblast Lombardie, Itálie. Soubor:Pinus devoniana - Villa Melzi (Bellagio) - DSC02762. JPG|Mladé samičí šištice. Zahrady Villa Melzi, u Komského jezera, obec Bellagio, provincie Como, oblast Lombardie, Itálie. Soubor:Grassstage 8236. jpg|Trávová fáze u borovic s dlouhými jehlicemi (zde pro ilustraci u jiného druhu borovice - Pinus palustris) Soubor:Planted Longleag Pine Seedling Still in the Grass Stage (5960563105). jpg|Semenáč nespecifikovaného druhu borovice v trávové fázi u borovic s dlouhými jehlicemi.

Reference

Externí odkazy

http://www. conifers. +moreorg/pi/Pinus_devoniana. php * http://conifersociety. org/conifers/conifer/pinus/devoniana/ * http://botany. cz/cs/pinus-devoniana/ * https://web. archive. org/web/20150402135359/http://www. iucnredlist. org/details/42356/0 * https://web. archive. org/web/20150402153336/http://www. redorbit. com/education/reference_library/plant_kingdom/conifers/1113130931/michoacan-pine-pinus-devoniana/.

Kategorie:Borovice Kategorie:Okrasné dřeviny Kategorie:Flóra Mexika Kategorie:Flóra Střední Ameriky Kategorie:Málo dotčené stromy