Plískavice strakatá

Plískavice strakatá (Cephalorhynchus commersonii) je poměrně malý druh kytovců z čeledi delfínovitých. Nápadná je svým výrazným černobílým zabarvením. odtud pochází i její druhové jméno „strakatá“.

Rozšíření

Vyskytuje na dvou místech od sebe vzdálených asi 8500 km (130° zeměpisné délky). Větší a více jedinci obývaná oblast se nachází v Atlantském oceánu na jihu Jižní Ameriky. +more Sahá od poloostrova Valdés na východním pobřeží Argentiny, okolo Falkland, přes Magalhãesův průliv, kolem Ohňové země a přes Drakeův průliv na jihu kontinentu až po subantarktické souostroví Jižní Shetlandy. Jejich výskyt okolo jižního konce světadílu částečně pokračuje i do jižní části západního pobřeží omývaného Tichým oceánem. Druhá oblast výskytu se nachází v blízkém okolí subantarktických Kerguelenových ostrovů na jihu Indického oceánu. Na základě genetických studií obou skupin bylo shledáno, že se oddělily asi před 10 000 léty.

Plískavice strakatá žije v plytkých pobřežních vodách, mezi ostrůvky, ve fjordech, zálivech, přístavech, ústích a občas i v brakických tocích řek. Upřednostňuje místa s širokým a plochým pobřežním šelfem a s vodou teplou od 1 do 16 °C, v průběhu zimy se od břehu vzdaluje za přemísťujícími se rybami. +more Jen zřídka je spatřena v hloubce větší než 200 metrů.

Popis

Je to malý delfín dorůstající do délky 1,3 až 1,5 m a vážící nejvíce okolo 65 kg. Zobák nemá vytvořen, její tupě zakončená hlava je kuželovitá. +more Po obou stranách hlavy má v přední části dvě plytké podélné rýhy. Hrudní ploutve jsou široké, hřbetní je nízká a nahoře zaoblená. Každá polovina horní í dolní čelisti obsahuje 27 až 30 zubů. Samice jsou obvykle o málo větší než samci, stejně tak jako jedinci z Indického oceánu jsou větší než ti od Jižní Ameriky.

Základní barva jejího těla je bílá s černými skvrnami. Černou barvu mívá hlava a menší plochy jsou na břichu, prsní, hřbetní i ocasní ploutvi. +more Od hlavy směrem dozadu vybíhá různě široký černý klín až k prsním ploutvím, černě zbarvená hřbetní ploutev zase bývá spojena s černě zbarveným kořenem ocasu. Vybarvení se liší podle geografické polohy, věku a pohlaví zvířete.

Vyskytují se obvykle jednotlivě nebo ve třech, ojediněle jsou vídávány ve skupinkách čítajících okolo 100 kusů. Na jejich přítomnost často upozorňují doprovázející hejna ptáků, nejčastěji rybáků. +more Plavou velmi rychle, až 13 km/hod a jsou považovány za hravé. Často plavou na zádech za loďmi nebo využívají vzniklých vln k různým akrobatickým kouskům. Byly pozorovány, jak si u pláží hrají s plovoucími předměty.

Potrava

Plískavice strakaté v Magellanově průlivu Jsou v převážné míře masožravé, žerou hlavně ryby, korýše, chobotnice a nejrůznější mořské bezobratlé a v malém množství i řasy. +more Ryby loví dvěma způsoby, buď vytvoří půlkruh a ženou hejno ryb k břehu, nebo ve větší vzdálenosti od břehu vytvoří okolo hejna kruh ve kterém je chytají. Při lovu proti břehu občas některá v plytké vodě uvázne, bývá však schopná se sama do vody vrátit. V zajetí sežere 3 kg ryb denně.

Rozmnožování

K páření, o němž není mnoho informací, dochází v září až únoru. Po březosti trvající 10 až 12 měsíců se rodí jedno mládě velké 0,4 až 0,5 m a vážící 5 až 7,5 kg. +more Pevnou potravu začíná zkoušet ve dvou měsících věku, celé ryby žere od 4 měsíců a kojeno je asi 9 měsíců. Samci bývají pohlavně dospělí po 6 létech, samice o rok dříve. Ve volné přírodě pravděpodobně nežijí déle než 10 roků, v zajetí se běžně dožívají 18 let, je popsán jedinec doživ se 25 let. Dobře se chovají v mořských akváriích.

Vyjma člověka mají velmi málo přirozených nepřátel. V Patagonii a okolo Ohňové země jsou nezákonně loveni domorodci pro maso a olej i jako návnada.

Systematika

Některými odborníky jsou odděleně žijící skupiny plískavic strakatých považované za poddruhy: * C. c. +more commersonii (Lacépède, 1804); * C. c. kerguelenensis Robineau, Goodall, Pichler and C. S. Baker, 2007.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Delfínovití