Politická participace

Politickou participaci definujeme jako dobrovolné aktivity, kterými občané ovlivňují nebo podporují vládu a politiku ve svém státu, kraji nebo městě.

Politická participace pramení ze zákona o svobodě slova, shromažďování se a spolupráci. Zahrnuje možnost podílet se na vedení veřejných záležitostí - možnost zaregistrovat se jako kandidát, být volen a vykonávat funkci na všech úrovních státní správy.

Za politickou participaci tedy nejsou považovány politické postoje, jako je např. zájem o politiku či schvalování určitých typů politických aktivit. +more Za politickou participaci se nepočítá ani aktivita, která není zaměřená na ovlivnění politických výstupů, jako je např. diskuse o politice s přáteli.

Rozdělení politické participace

Existují tři typy politické participace: konvenční, nekonvenční a ilegální. * Konvenční participace je běžná forma účasti na politickém dění. +more Zahrnuje volební účast (hlasování), vstup do politické strany, finanční dary politickým stranám a účast na volební kampani. * Nekonvenční participace není zákonem zakázána, ale její projevy nejsou tak časté a občas jsou považovány za společensky nevhodné. Do takových činností se hlavně zapojují mladí lidé, studenti a občané nespokojení s politickou situací. Patří sem podpis petic, podpůrné bojkoty a stávky a účast na demonstracích a protestech. * Ilegální participace je zákonem zakázané chování. Většinou se lidé uchylují k ilegální participaci pouze v případě, že se pomocí právních prostředků nepodařilo dosáhnout významné politické změny. Pod tímto pojmem se skrývají atentáty, terorismus a sabotáže.

Pravidla politické participace

Politická participace je vymezena těmito základními pravidly: # politická participace se zabývá vládou, politikou nebo státem. # politická participace je definována jako činnost - pasivní zájem o politiku tedy nepředstavuje politickou participaci. +more # politická participace je chápána jako činnost provozována občanem a ne například politikem či profesionálním lobbistou. # politická participace by měla být dobrovolná a nesmí být vynucena výhrůžkami, zákonem či předpisy.

Model občanského voluntarismu

Model občanského voluntarismu sleduje tři determinanty politické participace (individuální zdroje, motivace a sociální sítě navazované v občanské společnosti). Model se zaměřuje na příčiny toho, proč se lidé v politice neangažují, a formuluje je do třech odpovědí: lidé neparticipují, protože nemohou, nechtějí anebo se jich nikdo nezeptal.

Standardní socioekonomický model participace ukazuje vztah mezi socioekonomickým statusem a konvenční politickou angažovaností. Nejsilnější faktor ovlivňující míru participace do konvenční politiky je vzdělání. +more Rasa a pohlaví, stejně jako rodinný stav mohou také souviset s mírou politické participace. Bez ohledu na socioekonomický status, se mladí lidé zapojují do konvenční politiky méně než starší lidé.

V některých zemích se velká část populace neúčastní politiky vůbec. Například ve Spojených státech se prezidentských voleb účastní jen asi polovina všech osob, které mají právo volit. +more To je způsobeno různými faktory:.

Spokojenost: nedostatek účasti naznačuje spokojenost se stavem politiky.

Svoboda: v demokratické společnosti, lidé mají svobodu neúčastnit se.

Apatie: mnoho lidí neví moc o politice a nezajímají se o ni.

Odcizení: lidé se politicky neparticipují, protože mají pocit, že nikdo u moci nenaslouchá jejich názorům, a že vláda je k nim, v nejlepším případě, lhostejná.

Většina občanů má pocit, že politická participace, zejména ta konvenční, je do jisté míry obdivuhodná a přijatelná. Ale politicky se participovat může být složité: za účelem participace je třeba najít čas a někdy i peníze. +more Lidé se podílejí na politice z následujících důvodů: * Idealismus: někteří se zapojují, protože věří v určité myšlenky a ideály. * Zodpovědnost: mnozí berou participaci jako povinnost demokratického občanství. * Vlastní zájem: někteří se zapojují kvůli osobnímu profitu. * Vyžití: někteří si užívají veřejnou činnost, a to buď z důvodu činnosti samotné, nebo přátel, které díky ní získají.

Míra politické participace

Problémem zastupitelské demokracie je klesající volební účast. Existují dva přístupy, které tento problém rozebírají. +more Podle prvního přístupu je snižující se volební účast varovným signálem označujícím ohrožení demokracie. Podle druhého naopak klesající volební účast značí stabilizaci demokracie ve státě a spokojenost občanů s dosavadním vývojem.

Volební účast je závislá na typu voleb. V České republice je tradičně nejnižší při volbách do Evropského parlamentu. +more V roce 2004 byla volební účast 28,32 % zatímco v roce 2014 to bylo pouhých 18,12 %. Nízkým procentem voličů trpí také doplňovací volby do Senátu. Vyšší volební účast je tradičně u voleb do zastupitelstev obcí a do poslanecké sněmovny. Účast na volbách do poslanecké sněmovny byla v roce 2013 59,48 %.

V různých částech Evropy je míra politické participace různá. Podobnosti lze zaznamenat v rámci 4 regionů: Severní Evropa (Švédsko, Norsko, Finsko), Západní Evropa (Německo, Dánsko, Francie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Velká Británie, Irsko, Švýcarsko a Rakousko), Jižní Evropa (Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko) a postkomunistická oblast Střední Evropy. +more Nadprůměrně vysoká míra participace je v severských státech a západoevropských státech (výjimkou je Nizozemsko). Naopak nízká míra politické participace je v postkomunistických státech a jihoevropských státech (výjimkou je Česká republika a Španělsko).

Trojlístek Nizozemsko, Česká republika a Španělsko tvoří speciální skupinu - mírou participace jsou si velice podobné, ale ve svém regionu se vymykají. Nizozemsko má nižší účast na politickém dění, než je v jeho regionu obvyklé. +more Naopak Česká republika a Španělsko se můžou pochlubit vyšší mírou participace, než jaká je v jejich regionech.

Paradox politické participace

Teoretici tvrdí, že politická participace, zejména proces hlasování, je iracionální. Ve velkých zemích je pravděpodobnost, že něčí hlas rozhodne o výsledku voleb minimální. +more Pravdou je, že jeden hlas nedělá rozdíl. Kdyby však zároveň každý, kdo hlasuje ve volbách, přestal věřit v sílu svého hlasu a jeho schopnost něco změnit, nikdo potom nevyhraje ve volbách a demokratický proces přestane pracovat. Političtí vědci nazývají tento jev paradox participace.

Aféra Watergate

V aféře Watergate, kvůli níž musel tehdejší prezident Spojených států Richard M. Nixon v roce 1974 odstoupit, sehrála roli ilegální politická participace. +more Nixonova kampaň, aktivně spolupracující s Nixonovou správou, užívala špionáže proti svým soupeřům. Nixonovi příznivci například padělali dopisy protikandidátů. Známý je takzvaný Canuckův dopis, který měl tyto kandidáty zdiskreditovat.

Reference

Kategorie:Politologické pojmy