Cesko.wiki Polsko a zbraně hromadného ničení
Author
Albert FloresPolsko vlastnilo zbraně hromadného ničení ve formě chemických zbraní před druhou světovou válkou. Během studené války byly v Polsku uloženy nukleární hlavice, určené pro použití Polskou lidovou armádou, nebyly však ve výlučném vlastnictví Polska. Po skončení studené války Polsko spolupracovalo s Ruskem na likvidaci zásob chemických a biologických zbraní, vyvinutých zeměmi Varšavské smlouvy. Polsko je také od 4. února 1929 signatářem Ženevského protokolu.
Chemické zbraně
Polsko ratifikovalo Úmluvu o zákazu chemických zbraní v srpnu 1995 a poté nikdy neoznámilo, že by vyvíjelo nebo skladovalo chemické zbraně. Během Sumitu G8 v roce 2004 byla uzavřena polsko-ruská smlouva o likvidaci chemických zbraní. +more Ve smlouvě se Polsko zavázalo pomoci Rusku s likvidací zásob lewisitu.
Biologické zbraně
Polsko ratifikovalo Úmluvu o zákazu biologických zbraní v 25. ledna 1973 a není známo, že by se zabývalo jakoukoli činností, zakázanou touto smlouvou.
Jaderné zbraně
Sovětské jaderné hlavice v Polsku
Polsko, dříve členská země Varšavské smlouvy, vlastnilo sovětské nukleární zbraně. Polská lidová armáda byla vybavena prostředky, schopnými dopravit jaderné nálože na určený cíl. +more Šlo jak o leteckou techniku (jako např. MiG-21, Su-7 and Su-22), tak i o balistické střely s krátkým doletem (R-300 Elbrus, 9K52 Luna-M a OTR-21 Točka). Tato technika by pravděpodobně byla jadernými zbraněmi v případě války vybavena. Sovětský svaz měl také před koncem studené války na polském území značné množství vlastních vojsk, která byla jadernými zbraněmi vybavena. V roce 1991 Polsko oznámilo, že ze svého arzenálu odstraní bojové prostředky, schopné dopravovat jaderné zbraně, následně si však pro vlastní obranu ponechalo 40 systémů OTR-21 Točka, vybavených konvenčními hlavicemi. Tyto nosiče jsou však již všechny mimo službu.
Od začátku 60. let 20. +more století byly jaderné zbraně skladovány na sovětských základnách pro vlastní potřebu sovětské armády, jako odpověď na rozmístění amerických jaderných zbraní v Západní Evropě v polovině 50. let. V roce 1967 byl však dohodnut tzv. Program Visla, podle nějž měly být vybudovány sklady, ve kterých by sovětské jaderné zbraně mohly být dány v případě války k dispozici polské armádě, čímž měl být zrcadlen koncept jaderného sdílení států NATO. Tři sklady byly dokončeny koncem roku 1969 v lesích poblíž vesnic Brzeźnica-Kolonia, Podborsko a Templewo v západním Polsku. 28. února 1970 byla podepsána dohoda o využití skladů, ale procedura k převodu jaderných zbraní polské armádě nebyla nikdy definována v detailu, což umožnilo Sovětskému svazu interpretovat smlouvu podle svých potřeb a je možné, že Sovětský svaz nikdy převod uskutečnit nezamýšlel. Smlouva přestala platit v roce 1990 po jednoleté výpovědi a jaderné zbraně pak byly pravděpodobně z Polska odstraněny.
Polský program jaderných hlavic
Je možné, že kromě sovětských jaderných hlavic, určených k použití polskou armádou v případě války, existoval i pokus polských úřadů o vlastní vývoj termojaderných zbraní. V 70. +more letech 20. století skupina vědců pod vedením Sylwestera Kaliskiego pracovala na spuštění jaderné fúze pomocí vysokoenergetických laserů. Projekt obdržel značné finanční prostředky a osobní podporu prvního tajemníka polské Sjednocené dělnické strany, Edwarda Giereka. Výzkum byl ukončen poté, co Kaliski v roce 1978 přišel o život při automobilové nehodě, jejíž okolnosti nebyly vyjasněny.