MiG-21
Author
Albert FloresMikojan-Gurevič MiG-21 (V kódu NATO "Fishbed") je sovětská nadzvuková víceúčelová stíhačka používaná od začátku 60. let dodnes. Byla používána letectvy více než 30 zemí a v několika z nich je stále ve službě. Bylo jich vyrobeno přes 10 000 ks, což z ní činí nejvíce a nejdéle vyráběný nadzvukový letoun. Zúčastnila se mnoha ozbrojených konfliktů, mimo jiné v arabsko-izraelských válkách či válce ve Vietnamu.
Sériová výroba byla zahájena roku 1959, ale zavedením do výroby vývoj letounu neskončil. Další změny konstrukce byly mj. ověřeny na stroji Je-66.
Letouny MiG-21 byly zařazeny do výzbroje armád více než padesáti států, v letech 1961-2005 byly i ve výzbroji Československé lidové armády a poté Armády České republiky. Licenčně se vyráběly v průběhu let 1963-1972 ve firmě Aero Vodochody.
Vývoj
První generace
Pohled do kabiny českého MiGu-21MF +morejpg|náhled'>Československý MiG-21F-13 ve kalifornském muzeu MiG-21 navazuje na konstrukci experimentálních strojů Je-2, Je-4, Je-2A a Je-5 odvozených od MiGu-19. První let prototypu Je-4, s pilotem Sedovem se uskutečnil 16. června 1955. Konstruktéři během vývoje aplikovali trojúhelníkové delta křídlo, které zapadalo do koncepce a bylo výhodné při stoupání. Se zkušeným pilotem a vhodnou výzbrojí mohl být MiG-21 nebezpečný pro jakoukoliv moderní stíhačku. Při vývoji byl vytvořen i prototyp Je-6; ten byl sice v průběhu zkoušek zničený při havárii, při které zahynul i zkušební pilot Vladimir Nefedov, ale položil základy ke vzniku nového Je-66, na kterém bylo dosaženo dost rekordů potvrzených mezinárodní organizací FAI. Sériová výroba letounů, které byly během výroby upravovány a modernizovány pro aktuální potřeby začala v roce 1959. MiGy-21 se v SSSR vyráběly v Moskvě, Gorkém (dnes Nižnij Novgorod) a v Tbilisi.
Nový sovětský stíhací stroj, porovnatelný s americkým F-104 Starfighter, či francouzskou Dassault Mirage III, byl první sovětskou konstrukcí, která skloubila vlastnosti klasického se záchytným stíhačem. První verze MiGu-21 mohly nést řízené střely Vympel K-13, které byly kopií amerických AIM-9 Sidewinder. +more Celkově však nové MiGy nebyly zprvu příliš úspěšné. Rakety K-13 se ukázaly být lehce vymanévrovatelné v boji, což se ukázalo hlavně během bojů na blízkém východě a ve Vietnamu. Navíc první sériová verze MiG-21F-13 neměla zabudovaný radar, což umožňovalo lety jen během dne a za dobrého počasí. Proto také docházelo k modernizacím.
Podobně jako jiná letadla konstruovaná jako záchytné stíhače i MiG-21 měl krátký dolet. Stroj měl navíc zprvu vestavěnou konstrukční chybu, která způsobovala, že po vyčerpaní 2/3 paliva, se těžiště letadla posunulo dozadu, což snižovalo jeho ovládatelnost a mělo i negativní vliv na výdrž ve vzduchu, která za dobrých podmínek nepřesáhla 45 minut. +more Delta křídlo, které sice zlepšovalo stoupavost, mělo za následek menší manévrovací schopnosti, až později byl tento problém odstraněn s použitím SPS (sduva pograničnovo sloja), což je vlastně ofukování klapek pro zvýšení vztlaku křídla v době, kdy pomalý pohyb vpřed nevytváří dostatečný vztlak. To má za následek dobrou ovládatelnost stroje i při nižších rychlostech.
Druhá generace
MiG-21PF +morejpg|náhled'>Východoněmecký MiG-21PFM v muzeu Hermeskeil v Německu, 2004. V rámci snahy vyrobit MiG-21 druhé generace, speciálně určený k vybojování vzdušné nadvlády za dobrého počasí, byly zkonstruovány dva nové prototypy: Je-7/1 a Je-7/2, které se do vzduchu poprvé vznesly 10. srpna 1958 a 18. ledna 1960. Byly přímými pokračovateli stroje Je-6T a také je poháněl motor Tumanskij R-11F-300, přičemž se lišily větším zádovým hřebenem a delším, o 16 cm širší trupem, kde byl instalován nový radar TSD-30T (RP -21M Safír). Pitotova trubice se přesunula ze spodní na vrchní část trupu. Aby mohla stíhačka vzlétat i z travnatých ploch, byla vybavena většími koly a upevňovacími body pro pomocné raketové motory, které usnadňovaly vzlet a po startu byly odhazovány. Tyto stroje neměly instalovány žádné palubní zbraně, přičemž Je-7 mohl nést 2 rakety K-13 (AA-2 Atoll) a osazen optickým zaměřovačem umožňoval použití neřízených raket.
Po sérii zkoušek, které byly ukončeny v květnu 1960, bylo rozhodnuto začít sériovou výrobu této verze pod názvem MiG-21P (Fishbed-D). MiG-21P byl vyráběn v továrně v Gorkém a stal se prvním představitelem MiGu-21 druhé generace.
MiG-21PF (Fishbed-D) se do výroby dostal v roce 1962. Zahrnoval zlepšení v oblasti kapacity palivové nádrže, mohl nést širší paletu zbraní a vylepšenou avioniku. +more MiG-21PF byl vyráběn ve velkých množstvích v letech 1962-1968 v závodech v Gorkém a Moskvě. Různá vylepšení se promítla do výroby verze MiG-21PFM (Fishbed-F). Směrové kormidlo bylo při tomto modelu zvětšeno ve snaze zvýšit podélnou stabilitu letadla. Bylo přepracováno umístění brzdícího padáku, který byl následně umístěn v kořeni směrového kormidla. Nejvýraznější úpravou bylo přidání systému SPS (sduva pograničnovo sloje - ofukování mezní vrstvy vzduchem odebíraným od kompresoru motoru). Pohonná jednotka byla stejná jako u MiGu-21PF. Přepracován byl i překryt kabiny, který byl nyní dvoudílný a otvíral se do pravé strany. Tato změna byla provedena v důsledku instalace nového vystřelovacího sedadla KM-1. Kromě obvyklé výzbroje sestávající z dvojice raket, mohly být na podtrupové závěsníky upevněné kontejnery s kanónem GŠ-23, ráže 23 mm a se zásobou 200 nábojů. MiGy-21PFM se vyráběly v Gorkém a v Moskvě v letech 1964-8. Produkce byla směrována pro sovětské letectvo ale i na export. V Československu se tato verze vyráběla v licenci.
MiG-21FL byla verze vyráběna v licenci indickou společností HAL v letech 1966-1974. Prakticky šlo o MiG-21PFM s méně výkonným radarem R-2L. +more Tyto stroje mohly používat i rakety západní výroby jako např. francouzská "Matra". Další zlepšení vyústila do modelu MiG-21PFMA (Fishbed-J), jehož hlavním zlepšením byl nový radar RP-22 a vystřelovací sedačka s charakteristikami 0-0 (možnost opustit letadlo v nulové výši při nulové rychlosti). Zásoba neseného paliva byla menší, ale mohla nést přídavné nádrže, Pitotova trubice se přesunula mírně doprava. Výzbroj se skládala z raket R-3 a na podtrupové závěsníky mohl být instalován kanón místo přídavné nádrže. Průzkumná verze MiG-21R (Fishbed-H) vycházela z MiGu-21PF a své průzkumné vybavení nesla v kontejneru umístěném na podtrupovém závěsníku. K vlastní obraně nesl MiG-21R pár raket a měl instalovanou zvětšenou palivovou nádrž a dodatečnou avioniku v zádové oblasti, která se táhla od zadní části kabiny až po začátek směrového kormidla. Pod křídla byly přidány další 2 pylony, kde mohly být umístěny přídavné palivové nádrže. Výbava průzkumného kontejneru závisela na dané misi, na kterou byl MiG-21R nasazený. Mohla obsahovat fotografické nebo elektronické sledovací zařízení více typů. MiG-21R byl v letech 1965-1971 vyráběn ve velkých množstvích v továrně v Gorkém.
Třetí generace
Sovětský MiG-21SP v muzeu Soesterberg, 2009. +more MiG-21MF českého letectva Třetí generace, vyráběná od roku 1968 začala produkcí verze MiG-21S. Modely třetí generace, počínaje od verze MiG-21s, přebraly většinu zlepšení, která byla zavedena na předešlých verzích. Šlo o instalaci palivové nádrže za kabinou (s kapacitou 340 l), překryt kabiny otevírající se do strany, čtyři pylony pod křídly, určenými k instalaci dvou 490 l odhazovatelných nádrží a dvou protiletadlových raket. Byla instalována nová pohonná jednotka - motor R-11F2S se systémem SPS a autopilot AP-155. Navíc byl instalován nový radar RP-22S Safír, spolu s optickým zaměřovačem ASP-PF, který nahradil starší PKI-1. Následoval MiG-21SM (M-modernizovaný), který byl poháněn motorem Tumanskij R-13-300 a vybaven palubním kanónem GŠ-23L, který byl uložen v trupu, na rozdíl od předešlých verzí, které ho měly uložené ve výstupku pod trupem. Tato verze vznikla především na základě zkušeností získaných během bojů na blízkém východě, kde se MiGy-21 vybavené pouze raketovými střelami neosvědčily. Byl instalován nový zaměřovač ASP-PDF, se zrcadlem zabudovaným do krytu kabiny. Výzbroj se skládala z raket R-3T nebo R-3R, pum a neřízených raket. Zásoba paliva byla snížena. MiG-21SM byl vyráběn pro sovětské letectvo v továrně v Gorkém od roku 1968 do 1974 a to ve velkých množstvích.
MiG-21M byl verzí odvozenou od MiGu-21SM, ale se slabším radarem RP-21MA, méně výkonnými motory R-11F2S-300. Kanón byl stejně tak zabudován do trupu a tak mohla být pod trupem nesena přídavná nádrž. +more MiG-21M byl vyráběn jen v závodě "Znamja Trudy" v letech 1968-1971. V roce 1971 získala Indie licenci na výrobu, přičemž první sériový stroj dodali indickém letectvu v roce 1973. Výroba ve firmě HAL trvala do roku 1981. Model MiG-21MF (Fishbed-J) byla v podstatě verze MiG-21M s novým motorem Tumanskij R-13-300 a radarem R-22 Safír 21. Množství neseného paliva bylo omezeno, ale mohl nést přídavné nádrže, které prodloužily dolet. Výzbroj se skládala z integrovaného kanónu GŠ-23L a různých typů pum, neřízených a řízených raket a raketových bloků, které byly převáženy na čtyřech pylonech po křídly. MiG-21MF se vyráběl v letech 1970-1974 hlavně k exportu v závodě v Moskvě a v roce 1975 závodě v Gorkém. Verze MiG-21MF sloužila ve velkých počtech i v Československu a byla sériově vyráběna v Indii firmou HAL. MiG-21MT byl upravenou verzí MiGu-21M, od které se odlišoval větší zásobou neseného paliva v nádrži za pilotní kabinou. V Moskevském závodě bylo v roce 1971 celkem vyrobeno jen 15 MiGů-21MT. Byl považován za přechodnou verzi.
Až později byl typ nahrazován novými stroji MiG-23 a MiG-27, které byly univerzálnější. Ale až příchod typu MiG-29 znamenal kvalitní náhradu manévrovatelné stíhačky za MiG-21, která se mohla porovnávat s americkými typy.
Poslední generace
polského letectva MiG-21SMT (Fishbed-K) byl první verzí této generace. +more Ve skutečnosti šlo o křížence modelů MiG-21M a MiG-21MT. Z MiGu-21M byl použit trup a výzbroj, z MiGu-21MT motor R-13F-300 a identická kapacita palivových nádrží. Jelikož rozměrná palivová nádrž za kabinou způsobovala nestabilitu, byl její objem zmenšen na 300 l, čímž se snížil i dolet. Tato verze byla lehčí díky použití titanových součástí, ale byla považována za přechodnou verzi dokud nebude dostupný motor Tumanskij R-25-300. Vyráběl se v závodě v Gorkém v letech 1971-2. Po ukončení bojů na středním Východě bylo jasné, že se všechny vzdušné boje odehrály v malých výškách. Byla tedy zapotřebí silná, obratná a dobře vyzbrojená stíhačka s velkou zásobou neseného paliva. Tyto požadavky vyústily do nové verze MiGu-21 určené k boji v malých výškách ve velké rychlosti. MiG-21 bis (Fishbed-L) byl vybaven novým motorem R-25-300. Změny se dotkly i avioniky, přičemž byl nainstalován nový radar, čímž letadlo získalo schopnost působit i za nepříznivého počasí. Výzbroj se skládala z kanónu GŠ-23L, raket R-55 (AA-1 Alkali) a R-60M (AA-8 Aphid), která měla dvojnásobný dolet ve srovnání s dříve používanou R-3S. MiG-21bis se vyráběl v závodě Gorkém v počtu 2 030 ks a do služby začal být zařazováním v roce 1972. V roce 1974 začala jeho sériová výroba v Indii firmou HAL a trvala až do roku 1987, přičemž bylo vyrobeno 200 ks. Existovala i upravená verze MiGu-21bis s označením "Fishbed-N", která měla zabudovaný motor R-25 s nižší spotřebou a vylepšenou avionikou. Novým byl i palubní systém přistávání podle přístrojů (ILS) "Poljot".
Dvoumístné modely
Polský MiG-21U v muzeu Deblin. +more Československý MiG-21US, září 1991 Srbský MiG-21UM na základně Batajnica MiG-21 se radikálně odlišoval od všech předešlých dlouho používaných strojů v SSSR. Proto vznikla silná potřeba vyvinout dvousedadlovou verzi pro výcvik nových pilotů. V listopadu 1959 byl jeden ze sériových MiGů-21F-13 upraven přidáním druhého sedadla. Kokpit nového letadla byl chráněn celistvým překrytem kabiny, který se otevíral do pravé strany. Tato první dvousedadlový verze, označovaná jako MiG-21U (Mongol-A), byla poháněna motorem R-11F-300, ale neměla žádný radar ani pevnou výzbroj. Také ale existovala možnost umístit pod trup závěsníky s kulometem ráže 12,7 mm.
Prototyp této verze poprvé vzlétl 17. října 1960 a následně se vyráběl ve velkých množstvích v závodě v Tbilisi v letech 1962-66. +more Stroje pro export byly vyráběny v závodě v Moskvě v letech 1964-68. Stejně jako v případě jednosedadlových MiGů-21, byl i dvousedadlový MiG-21 postupně upravován, aby si piloti zvykli na rostoucí výkony letadla. Tak se zrodila druhá generace dvoumístných MiGů-21, která se lišila ve dvou zásadních ohledech: bylo zvětšeno směrové kormidlo, což znamenalo přesunutí brzdícího padáku do kořene směrového kormidla a byl instalován nový motor R-112S-300, který měl instalovaný systém SPS. Stejně jako předtím nebyl instalován žádný radar. Tento model byl označen jako MiG-21US (Mongol-B) a oproti svému předchůdci také nesl větší zásobu paliva a měl nové vystřelovací sedačky KM-1. Na vrchu kabiny byl sklopný periskop, umožňující učiteli kontrolovat činnost žáka. MiG-21US se vyráběl pro SSSR ale i na export v závodě v Tbilisi v letech 1966-1970.
Posledním modelem dvoumístných strojů byl MiG-21UM, který byl zvenčí v podstatě totožný se svými předchůdci. Změny se dotkly vybavení a avioniky (nový autopilot a palebný systém). +more Pod křídla byly instalovány 4 závěsníky. Vyráběl se v Tbilisi od roku 1971, kde ve výrobě nahradil předešlou dvoumístnou verzi.
Modernizační programy
Rumunský MiG-21 Lancer MiGy-21 jsou i přes své stáří stále všestrannými letadly, omezení jejich použití v moderním leteckém boji je způsobeno zejména zastaráním jejich palubní elektroniky. +more Dodnes se používá okolo 3 300 kusů těchto letadel, které existují asi ve 30 variantách. Několik zemí, které je vlastní se proto pokoušejí o jejich modernizaci. * MiG-21-93: tato verze byla navržena v rámci Ruska. Rozdíl spočívá v instalaci stejného dopplerovského radaru jako má MiG-29. Díky novému radaru a nové avioniky mohou být neseny moderní zbraně a rakety. Novinkou je i instalace inovovaného řízení, head-up displeje a přilbového zaměřovače. * MiG-21-97: má stejné vlastnosti jako předešlá verze, navíc má instalovaný motor Klimov RD-33 se zlepšenými vlastnostmi. * MiG-21 LanceR: byl navržen rumunskou společností Aerostar ve spolupráci s izraelskou firmou Elbit Systems. Tato verze je navržena speciálně pro útoky na pozemní cíle s použitím naváděných raket a jiné řízené munice. Existuje v dalších dvou verzích, a to k vybojování vzdušné nadvlády (MiG-21 LanceR C) nebo v cvičně-bojové verzi (MiG-21 LanceR B). Hlavní změnou je nový radar Elta EL/M-2032, přilbový zaměřovač Elbit DASH, a možnost nesení střel Rafael Python III a Mica II. * MiG-21-2000: byl navržen společností IAI (Israel Aerospace Industries), s použitím skleněného kokpitu, nové avioniky a výzbroje, díky kterým nezaostává za západními typy stíhaček. * MiG-21 Bison: je nejvyšší verzí modernizace MiGu-21. Je vybaven radarem "Kopyo" od společnosti Fazotron, který umožňuje sledovat 8 cílů současně. Podle informací z prostředí výrobce této verze - společnosti "Sokol" z Ruska - je MiG-21 Bison srovnatelný s prvními modely amerických stíhaček F-16A.
MiG-21 v Československu
Stíhačka MiG-21 se do výzbroje československého letectva dostala na základě plánu vývoje vzdušných sil do roku 1960. Na konci 50. +more let 20. století byl tento typ vybrán jako protiváha stíhačky F-104 Starfighter, kterou německá Luftwaffe začátkem 60. let 20. století plánovala zavést do služby. Po oboustranné dohodě se Sovětským svazem začala sériová výroba verze MiG-21F-13 v továrně Aero Vodochody. V rámci dohody byly ze SSSR dodány 4 ks MiG-21F-13 v rozebraném stavu a jeden vzorový kus v celku. Tyto stroje měly sloužit k získání potřebných zkušeností spojených s výrobními postupy a údržbou. První československý sériový kus měl výrobní číslo 360101 a byl vyroben v roce 1963. Letadlo bylo přiděleno na letiště Mladá u Milovic na podzim 1963. Výroba byla ve Vodochodech ukončena 17. června 1972, kdy byl zalétán poslední stroj s výrobním číslem 261114. Za dobu sériové výroby podnik vyrobil 195 letadel.
Služba
Výrobcem a hlavním uživatelem MiGů-21 byl Sovětský svaz a jeho nástupnické státy. SSSR nasadil MiGy-21 do boje jen během intervence v Afghánistánu.
Válka ve Vietnamu
Vietnamský MiG-21PF s otevřeným brzdícím padákem po návratu z letu Jednou z prvních zemí, do které byly nové MiGy-21 vyvezeny, byl roku 1966 Severní Vietnam. +more Válka ve Vietnamu znamenala pro SSSR první možnost skutečného otestování MiGu-21 v boji, a i když je tento fakt dosud zamlžovaný, tak z důvodu utajení létali sovětští piloti na strojích s vietnamskými výsostnými znaky. Nad vietnamským územím byla vedená nejintenzivnější letecká válka od druhé světové. Vietnamci pilotované MiGy tu sice proti americké přesile a technické nadřazenosti měly jen omezené možnosti nasazení, ale zaznamenaly i úspěchy, jak proti svazům amerických těžkých bombardérů B-52, tak i proti stíhacím bombardérům F-105 Thunderchief, které Američané často nechávali letět bez krytí, navíc plně zatížené municí. Vietnamský letec Nguyen Van Coc zaznamenal na MiGu-21PF 9 sestřelů. Během války se ukázaly výhody i slabosti MiGů. Kromě zlepšování avioniky či doletu se Sověti rozhodli opět na letadlo namontovat organickou výzbroj - nejprve 30 a později 23 mm dvouhlavňový kanón GŠ-23. Američané později v důsledku střetu s vietnamským letectvem, kterému ve velké míře Sověti pomáhali, zřídili leteckou školu vzdušného boje známou jako „Top Gun“.
Šestidenní válka
Egyptský MiG-21PFM Na začátku šestidenní války 5. +more června 1967 měl Egypt k dispozici stovku stíhaček MiG-21. Většina egyptských MiGů-21 byla zničena na zemi. Ve vzdušných soubojích izraelští piloti sestřelili 11 ks egyptských, 10 ks syrských a 1 iráckou stíhačku MiG-21. Izraelcům před vypuknutím šestidenní války významně pomohlo, že se jim dostal do rukou irácký MiG-21, s nímž do Izraele přeletěl pilot Munír Rúfá.
Opotřebovací válka
Během Opotřebovací války 8. února 1970 se nad nilskou deltou rozpoutal letecký souboj egyptských MiGů-21 proti izraelským F-4 Phantom II, během kterého byly sestřeleny 2 stíhačky MiG-21 a jeden F-4 Phantom II. +more Další den MiG-21 sestřelil stíhačku Mirage III. Boje pokračovaly i během dalších dnů, přičemž byly zaznamenány ztráty MiGů-21.
Jomkipurská válka
Když 6. října 1973 vypukla jomkipurská válka, byly MiGy-21 vyslány jako ochrana stíhacích bombardérů před izraelskými útoky. +more Po úvodních arabských útocích bylo MiGům-21 nařízeno chránit egyptská letiště v očekávání protiútoku. Ke konci prvního dne přišel Egypt o 5 ks MiG-21. Na další den zachytila formace 60 stíhaček MiG-21 izraelskou formaci složenou z několik set letadel nad nilskou deltou a 5 z nich sestřelili, přičemž přišli o 7 MiGů. Když byla 26. října 1973 podepsána mírová smlouva, ztratil Egypt 73 stíhaček MiG-21 a zničil 27 izraelských stíhaček ve vzdušných soubojích.
Jiné konflikty
MiG-21 v Afghánistánu Použití MiGů-21 v ostatních konfliktech už tak úspěšné nebylo, za což může hlavně nedostatečný výcvik jejich pilotů. +more MiGy-21 byly použity jednak v bojích arabských zemí s Izraelem, kde však nedokázaly čelit vynikajícím izraelským letcům a od 80. let ani nové technice - strojům F-15 a F-16. Trochu úspěšnější bylo použití egyptských MiGů-21 proti libyjským MiGům-23. V indicko-pákistánské válce v roce 1971 znamenala účast indických MiGů porážku pákistánského letectva. Stroje se uplatnily i při pozdějších konfliktech.
Během války v Jugoslávii byly místní MiGy použity k útokům na pozemní cíle; s nepřítelem ve vzduchu se střetly jen během intervence NATO, kdy bylo 24 chorvatských a bosenských strojů zničeno.
Během studené války byly MiGy-21 vyváženy i do afrických zemí. Zúčastnily se angolské občanské války v rámci angolského i kubánského letectva.
Nejkurióznější nasazení zaznamenaly americké úřady, které objevily, že některé zločinecké organizace pašující narkotika do USA, použily upravené MiGy-21 na jednorázový převoz velkého množství drog přes hranice. Použité MiGy byly zakoupeny v různých oblastech světa, včetně střední Evropy. +more Byly z nich vymontovány všechny zbraně a zbytečná elektronika, letadla následně naplnila drogami a letem ve vysoké rychlosti těsně nad hladinou moře se vyhnula zpozorování pohraniční stráží.
Varianty
Sloužící ČSLA a AČR
MiG-21MF v Čáslavi * MiG-21F-13: v ČSLA od roku 1961, nebyla vybavena radiolokátorem, jeden pár podvěsníků, vyráběná i v ČSSR, zpočátku pod označením Z-159 * MiG-21PF: modernizovaný typ, vybavený radiolokátorem, bez hlavňové výzbroje určený pro protivzdušnou obranu, po odpálení raket ztratil prakticky bojeschopnost (měl proto přezdívku "Holubice míru") * MiG-21PFM: vylepšená verze, významné snížení přistávací rychlosti z 340 na 300 km/h * MiG-21R: průzkumná verze, větší nádrže, 2 páry podvěsníků pod křídly (mohou nést kromě bojových i různé průzkumné prostředky a přídavné nádrže) * MiG-21M: víceúčelový letoun, obdobný verzi R * MiG-21MF: Nejmodernější verze, sloužící v ČSLA a AČR, později upravená pro součinnost s vojsky NATO na verzi označovanou jako MiG-21MFN * MiG-21U: Výcviková dvoumístná verze ("spárka"), obdobná typu F * MiG-21US: Dvoumístná verze, obdobná typu PFM, vybavená periskopem pro instruktora * MiG-21UM: Dvoumístná verze, obdobná typu MF
Další verze
MiG-21PFM Celkem existuje vice než dvě desítky variant, často předurčené pro konkrétní zemi * MiG-21F - první sériová verze. +more * MiG-21F-13 - Verze schopna nést teplem naváděné rakety K-13 (AA-2 Atoll). * MiG-21P - Vznikl vylepšením MiGu-21F-13 a měl zabudovaný radar TSD-30 "Spin scan", později i radar RP-21. * MiG-21FL - Vznikl zjednodušením verze MiG-21PF a byl vyráběn v Indii. * MiG-21PFV - Verze MiGu-21FL, uzpůsobena pro vlhké podnebí Vietnamu. * MiG-21PFM - Vznikl zlepšením předchozích verzí, zejména v oblasti nesené výzbroje. Jako první měl také dvoudílný překryt kokpitu. * MiG-21U - Cvičná verze odvozená od MiGu-21F-13. Poprvé vzlétl v říjnu 1960. * MiG-21R - Speciální verze určená na taktický průzkum. Mohla nést výzbroj, včetně řízených raket pro vlastní obranu. * MiG-21I - Experimentální letoun, na kterém se ověřoval tvar křídla pro Tu-144, přistávací rychlost cca 220 km/h, vyrobeny 2ks * MiG-21bis - Nejmodernější vyráběna verze MiGu-21.
Image:Mig21F13web.jpg|Mig 21 F13 Image:Mig21PFfamilyweb.jpg|Mig 21 Fishbed D Image:Mig21fishbedHfamilyweb.jpg|Mig 21 Fishbed H/J Image:Mig21bisweb.jpg|Mig 21 bis Fishbed L/N
Uživatelé
Současní uživatelé
Uživatelé letadel MiG-21 (bývalí uživatelé jsou v červené barvě) +morejpg|náhled'>Angolský MiG-21bis, duben 1993 Chorvatský MiG-21BisD v roce 2014. Tento seznam neobsahuje provozovatele čínských kopií MiGu-21 - licenčně vyráběné verze Chengdu J-7. Informace založeny na Mig-21 (2008). * :Angolské letectvo získalo první MiGy-21MF v roce 1976 z Kuby. O několik měsíců dodal SSSR 8 ks MiG-21F-13 a 2 cvičné MiG-21US. V roce 1980 bylo dodáno 12 ks MiG-21MF a 2 ks MiG-21US. Další dodávka z roku 1983 zahrnovala 15 ks MiG-21bis a MiG-21US, následovaná 30 ks MiG-21bis v letech 1985 - 6. Prvních bojů se angolské MiGy-21 zúčastnily v roce 1976 proti rebelům z organizace UNITA. Během bojů s jihoafrickými stíhačkami Mirage F1 bylo zničeno nejméně 5 MiGů-21. * :Ázerbájdžánské letectvo provozuje pět MiGů-21. * :Egyptské letectvo získalo v roce 1962 několik stíhaček MiG-21F-13, následovaných 40 ks MiG-21U a stejným množstvím MiGů-21PF v roce 1964. Na začátku šestidenní války disponoval Egypt 230 ks MiGů-21, přičemž 75 z nich bylo ve verzi MiG-21PFM. V roce 1972 skončila Egyptu vojenská pomoc SSSR, tak bylo dokoupeno 80 ks čínských kopií MiGu-21 - stíhaček F-7B. V roce 2007 měl Egypt k dispozici 3 eskadry MiGů-21 a 2 eskadry F-7B. * : Guinejské letectvo v roce 1986 získalo 8 ks MiGů-21MF a 1 dvoumístný MiG-21U. V roce 2000 bylo 5 strojů MiG-21 uvedených do letuschopného stavu ruskými techniky. 16. dubna 2007 se guinejský MiG-21U zřítil na budovu televizní stanice. * :Chorvatské letectvo a protivzdušná obrana po získání samostatnosti v roce 1991 vlastnilo několik jednomístných MiG-21bis a dvoumístných MiG-21UM. V roce 1995 bylo Chorvatsku umožněno zakoupit přes 40 ks MiG-21bis a MiG-21UM na Ukrajině. Mezi nimi bylo 16 ks MiG-21bis a 4 ks MiG-21UM, které byly navráceny do letuschopného stavu a zbytek strojů byl uložen. Po roce 2003 bylo 8 ks Mig-21bis a 4 ks dvoumístných MiG-21UM modernizováno v Rumunsku a byly zakoupeny další 4 ks MiG-21UM. Dnes mají tato letadla základny na letištích Pula a Záhřeb. * Modernizovaný indický MiG-21 Bison : Indické letectvo bylo v 60. a 70. letech 20. století největším zahraničním uživatelem MiGu-21 všech verzí. Prvních 10 ks MiGu-21F-13 dorazilo v roce 1963, následovaných dalšími 4 ks v polovině roku 1964. Zúčastnily se první indo-pákistánské války v roce 1965. Ale pilotní výcvik nebyl dostatečný k tomu, aby piloti na MiGu-21 mohl provádět bojové mise, kvůli čemuž nehráli v tomto konfliktu velkou roli. Koncem roku 1964 byly dodány 2 ks MiGu-21PF, ale 6. září 1965 byly zničeny na zemi pákistánskými F-86 Sabre. V roce 1965 bylo dodáno 40 ks dvoumístných MiG-21U. Původně se uvažovalo o sériové výrobě druhé generace MiGu-21 v Indii, ale značné zpoždění tohoto programu znamenalo, že velké množství modelu MiG-21FL muselo být od roku 1965 dovezeno z SSSR, přičemž MiGy-21FL domácí produkce byly dodávány od roku 1967. Bylo dodáno 205 ks MiGu-21FL, přičemž vyřazen ze služby byl v roce 2005. V prosinci 1971 během třetí indo-pákistánské války už byli indičtí piloti kvalitně vycvičeni a zapojili se do bojů proti pákistánským F-104, přičemž zničili nejméně 3 tyto stroje. Indická výroba modelu MiG-21M se stejně opozdila a tak bylo opět nutné dodávat potřebný počet z SSSR. V roce 1973 takto Indie obstarala několik MiGů-21MF, kterými byly vyzbrojeny 2 eskadry. Následně dodával další MiGy-21MF už indický průmysl a to až do roku 1981. Z SSSR bylo také dodáno několik MiGů-21bis, přičemž domácí průmysl vyráběl tyto stroje mezi lety 1977 - 1984. V 90. letech 20. století bylo zakoupeno 70 ks dvoumístných MiG-21UM, přičemž dalších 21 ks bylo dodáno různými zeměmi východního bloku. V roce 1996 začal program modernizace více než stovky MiGů-21bis ruskými a západními firmami, který měl zajistit jejich provoz až do roku 2017. První prototyp modernizovaného MiGu-21bis poprvé vzlétl 6. října 1998 a první sériové stroje byly dodány v srpnu 2001. Do ledna 2006 modernizoval indický letecký průmysl 94 ks. Tyto stroje byly označeny zpočátku jako MiG-21UPG a později MiG-21 Bison. * : Jemenské letectvo vzniklo sjednocením Severního a Jižního Jemenu v roce 1990. Tak se do výzbroje dostaly i MiGy-21, které sloužily v letectvu obou států. Celkem bylo po sjednocení zavedeno do výzbroje nového letectva 47 ks MiGu-21MF a 8 ks dvoumístných MiGů-21UM. V roce 2001 byly dodány stroje F-7M z některé z arabských zemí. V současnosti je počet letuschopných MiGů-21 neznámý. Severní Jemen získal první MiGy-21PF ze SSSR v roce 1968. Následující rok vypukl ozbrojený konflikt se sousedním Jižním Jemenem. SSSR v té době vyzbrojoval obě země a do Severního Jemenu dodal celkem 45 ks MiGů-21MF a MiGů-21UM v letech 1979 - 1980. Jižního Jemen získal své první MiGy-21F-13 z SSSR a dalších východních zemí v roce 1971. Další stroje byly dodány v průběhu následujících let. Tři čtvrtiny z celkového počtu dodaných strojů byly zničeny během občanské války mezi Severním a Jižním Jemenem. * Kubánský MiG nad Floridou, 1970 : Kubánské revoluční letectvo a protivzdušná obrana si po skončení kubánské krize ponechalo 46 ks MiG-21F-13 a 2 dvoumístné MiGy-21U. V letech 1964 získala Kuba několik modelů MiG-21PF, následovaných 30 ks MiGu-21PFM v letech 1966 - 7. Ty byly nahrazeny v roce 1968 modelem MiG-21MF. Ve stejném roce dorazilo 12 ks průzkumných MiG-21R. Celkem bylo mezi lety 1972 - 1974 doručeno 60 ks MiGu-21MF. V roce 1975 vyslala Kuba 2 eskadry vybavené stroji MiG-21MF do Angoly, kde se zúčastnily občanské války. V roce 1981 byly dodány první MiGy-21bis. Z celkem 270 ks MiG-21, které sloužily ve vzdušných silách jsou dnes v provozu 2 ks MiG-21UM a 12 ks MiG-21bis. * :Libyjské letectvo nakoupilo v 70. a 80. letech velké množství sovětské a francouzské techniky, mimo jiné i MiGy-21. V roce 1975 dodal SSSR několik MiGů-21UM a později kolem 50 ks MiGu-21MF. Pro nahrazení ztrát, které Sýrie utrpěla během války s Izraelem, předala Libye 30 ks MiGu-21MF syrskému letectvu. Během pohraničního konfliktu s Egyptem v roce 1977 byly oběma stranami nasazeny MiGy-21MF. Před vypuknutím povstání v roce 2011 měly vzdušné síly v provozu jednu eskadru MiGů-21bis a MiG-21UM. * : Mali v roce 1974 získalo 12 ks MiGu-21bis z SSSR a v roce 2005 další 2 ks MiGu-21MF a 1 ks MiGu-21UM z Česka. Všechny MiGy-21 vzdušných sil Mali se od roku 2007 nacházejí na základně Bamako. * : Mosambik získal v roce 1982 z Kuby 48 ks MiG-21bis spolu s kubánskými piloty a personálem. V roce 1990 se tento počet smrskl na 18 strojů a i ty byly bez náležité údržby postupně vyřazovány. Mosambik získal dalších 6 MiGů-21bis + 2 MiGy-21UM z Rumunska v červnu 2014, firma Aerostar. * Rumunský MiG-21UM Lancer B :Rumunské letectvo mezi lety 1962 - 1963 dostalo 24 ks MiGu-21F-13, které sloužily až do roku 1976. V roce 1965 bylo dodáno dalších 38 ks MiGu-21PF, které sloužily až do počátku 90. let. První dvoumístné MiGy-21U se do Rumunska dostaly v roce 1965 v počtu 4 ks. V roce 1966 bylo pořízeno 29 ks MiGu-21PFM se schopností nést nukleární zbraně. Vyřazeny byly v roce 1990 na základě smlouvy o počtech konvenčních zbraní v Evropě. V letech 1968 - 1969 bylo dodáno 11 ks MiGu-21R a 60 ks MiGu-21M, které byly vyřazeny v roce 1998. V roce 1969 byly také dodány další MiGy-21U a MiGy-21US v počtu 3 ks a 14 ks respektive. Mezi lety 1972 - 1980 bylo dodáno 31 ks dvoumístných MiGů-21UM, z nichž 14 ks bylo v roce 1996 modernizovaných na verzi MiG-21 Lancer-B. V 90. letech bylo rozhodnuto, že letecká technika bude modernizována tak, aby byla kompatibilní s technikou NATO, protože se Rumunsko usilovalo o členství v této organizaci, ale na nové stroje nebyly finance. Rozhodnutí podrobit se modernizaci padlo na MiGy-21M a MiGy-21MF. Ve spolupráci s izraelskou firmou Elbit upravila společnost Aerostar přes 100 ks MiGů-21 osazením západní avioniky. První dodávky těchto letadel se uskutečnily v roce 1997. MiGy-21M byly nově označeny na MiG-21 Lancer-A, přičemž byly uzpůsobeny na roli stíhacího bombardéru; z MiGu-21MF se staly MiGy-21 Lancer-C, uzpůsobené ke stíhání. V současnosti jsou všechny tři verze MiGu-21 Lancer ve službě. * : Severokorejské letectvo mělo v roce 1963 k dispozici 14 ks MiGu-21F-13, přičemž v rozmezí let 1966 - 1967 bylo dodáno dalších 80 ks MiGu-21F-13.
Bývalí uživatelé
Zničený afghánský MiG-21MF na základně Bagram, 2002 : Afghánské vzdušné síly v roce 1973 získaly z SSSR a zemí Varšavské smlouvy přes 40 ks MiG-21. +more Po začátku sovětské invaze v roce 1979 byly afghánské vzdušné síly posíleny 70 ks MiGu-21MF, 50 ks MiGu-21bis a 6 cvičnými MiG-21UM. Po ukončení konfliktu v roce 1989 nastal boj mezi mudžahedíny a vládními silami, který skončil v roce 1995 vítězstvím islámských radikálů. V té době bylo však už jen málo MiGů-21 schopných provozu. Většina letuschopných byla zničena během americké invaze v roce 2001 a po skončení bojů vyřazena. * :Albánské vzdušné síly * : Alžírské letectvo získalo v roce 1965 prvních 6 ks MiG-21F-13, po kterých následovala dodávka přes 40 ks. Během šestidenní války vyslalo Alžírsko 31 strojů MiG-21 do Egypta, přičemž 6 z nich omylem přistálo na egyptské letecké základně na Sinaji, kterou právě dobyl Izrael. Čtyři z těchto letadel v letuschopném stavu byla odeslána do USA na analýzu. V letech 1966 - 7 dostalo Alžírsko dalších 30 ks MiG-21PF, následovaných dodávkou 40 ks MiG-21PFM. V druhé polovině 70. let bylo zakoupeno několik stíhaček MiG-21MF, MiG-21bis a MiG-21UM. Po ukončení sovětské pomoci byly stíhačky MiG-21 postupně vyřazovány a nahrazovány modernějšími MiG-29 a Su-24. Celkem v alžírských vzdušných silách sloužilo kolem 120 stíhaček MiG-21, přičemž poslední let tohoto typu se uskutečnil v roce 2003. * : Bangladéšské letectvo používalo od roku 1973 6 ks MiG-21MF a 2 ks MiG-21UM. Byly vyřazeny v roce 1990. * : Běloruské letectvo * Bulharský MiG-21bis :Bulharské letectvo dostalo první MiGy-21F-13 v létě 1963 a nahradily starší MiGy-19. V roce 1974 byly všechny stroje MiG-21F-13 přeřazeny k průzkumné jednotce a vybaveny kamerami a fotoaparáty. Tyto stroje byly ve službě do roku 1988. V roce 1965 bylo dodáno 12 ks MiG-21PF a také první stroje MiG-21PFM. V roce 1969 byly průzkumné eskadře 1/26 přiřazeny první MiGy-21R, které byly vyřazeny až v roce 1995. V roce 1969 byly dodány i 12 ks MiG-21M, které na základně Graf Ignatiev nahradily zastaralý MiG-19. Zanedlouho je následovaly další stroje této verze, která byla ze všech sloužících používaná v bulharském letectvu nejkratší dobu, přičemž ji vyřadili v roce 1990. Na začátku 70. let byly pořízeny první dvoumístné MiG-21US, které mezi lety 1974 - 1982 doplnily vylepšené MiG-21UM. Mezi lety 1983 - 1985 začal být zaváděn MiG-21bis. Poté, co SSSR dodal dalších 36 ks MiG-21UM, mělo Bulharsko celkem ve výzbroji více než 200 MiGů-21, z nichž v polovině 80. let bylo v provozu 150 ks. Po pádu komunistického režimu, rozpuštění Varšavské smlouvy a omezeních zbraní, byly vyřazeny verze MiG-21PF, MiG-21PFM a MiG-21M. Na základě smlouvy regulující konvenční vojsko v Evropě byly MiGy-21bis zbaveny možnosti nést nukleární zbraně a jiné MiGy-21 byly odzbrojeny a označeny jako MiG-21-UM-2. Jelikož Bulharsko nemělo finance na pořízení nových stíhaček, byly modely MiG-21bis ponechány ve službě a v roce 2007 část z nich modernizována instalací GPS přijímačů, transpondéry a záznamovými zařízeními letových údajů, ke konci roku 2015 byly MiGy-21 vyřazeny. * : Burkina Faso získala z SSSR 8 ks MiG-21bis a 2 ks MiG-21UM. V roce 1985 je nasadila v pohraničním konfliktu s Mali. V roce 1993 už nebyly schopné provozu a byly uloženy na základně Ouagadougou. * * MiG-21UM MiG-21MF českého letectva, červen 2005 : Československé letectvo provozovalo MiGy-21 ze dvou zdrojů. Prvním byla licenční výroba typu MiG-21F-13, který byl vyráběn ve firmě Aero Vodochody mezi lety 1963 - 1973, přičemž bylo vyrobeno 194 ks. Zpočátku byly tyto stroje označované jako S-106, ale později přešly na původní název MiG-21. Druhým zdrojem byly dodávky SSSR. V roce 1964 byly dodány MiGy-21PF, přičemž vyřazeny byly v roce 1990. V letech 1965 - 1966 byly dodány dvoumístné MiGy-21U, následované MiGy-21US v letech 1968 - 1970 a nakonec MiGy-21UM mezi lety 1971 - 1978. Od roku 1966 do 1969 probíhaly dodávky MiGu-21PFM, z nichž poslední kusy byly vyřazeny v roce 1991. V roce 1969 a 1973 dodala ČSSR několik MiGů-21 do Sýrie a Egypta, kde měly nahradit válečné ztráty. Mezi lety 1969 - 1972 byl dodán průzkumný MiG-21R, který byl ve službě do rozdělení federace v roce 1993 a následně sloužil v letectvu Česka i Slovenska. V roce 1969 byly zahájeny i první dodávky MiGu-21M (MiG-21MA), které rovněž sloužily až do rozpadu ČSSR a následně v nástupnických zemích. Mezi lety 1971 - 1975 získalo Československo MiGy-21MF, které pak tvořily páteř stíhacích jednotek našeho letectva. * :Vzdušné síly Armády České republiky vyřadily poslední MiGy-21 v roce 2005. * : Letectvo Čínské lidové republiky získalo MiG-21 do své výzbroje prostřednictvím licenční výroby. Jednomístné MiGy-21 se vyráběly v továrně Čcheng-tu pod označením J-7 a dvoumístné MiGy-21 vyráběla továrna Guizhou pod označením JJ-7. První stroje J-7L se do výzbroje dostaly v roce 1965. V roce 2007 vlastnila Čína 1 575 ks stíhaček J-7 různých modelů, z nichž bylo 920 ks operačně nasaditelná. Dodnes je J-7 početně nejvýznamnějším strojem v čínském letectvu. * * Východoněmecký MiG-21MF startuje ze základny Holzdorf, 1990 : Vzdušné síly Národní lidové armády získali první MiGy-21F-13 v dubnu 1962, které byly zařazeny k Jagdgeschwader 8 "Hermann Matern", přičemž spolu bylo z SSSR dodáno 76 ks tohoto modelu. Poslední z nich byly vyřazeny v roce 1985. Na jaře 1964 byla dodána zásilka 54 ks MiGu-21PF, následovaná MiGy-21PFM v letech 1964 - 1965. Tyto stroje byly zařazeny k Jagdgeschwader 1 a 8, přičemž několik z nich se dostalo i k Jagdgeschwader 2 a 9. Model MiG-21PF byl vyřazen v roce 1988, následovaný MiGem-21PFM v roce 1990. V dubnu 1965 byly dodány první dvoumístné MiG-21U na základnu Rothenburg-Oberlausitz a dodávky pokračovaly do července 1967, kdy dosáhly počet 45 ks. Modernější dvoumístné MiGy-21UM byly dodány mezi lety 1970 - 1971, přičemž v roce 1978 byly doobjednané 3 ks tohoto modelu. Skoro všechny dvoumístné MiGy-21U/UM byly vyřazeny v říjnu 1990. V listopadu 1968 začaly dodávky MiGu-21M, které trvaly do prosince 1970, kdy bylo dodáno 87 ks této verze. V roce 1973 bylo 12 ks MiG-21M odprodáno Sýrii. V únoru 1972 bylo dodáno 50 ks MiG-21 následované dalšími 12 ks v roce 1975. V roce 1975 začaly dodávky MiGu-21bis, kdy bylo dodáno 14 ks. Posledních 23 ks MiGu-21bis bylo dodáno v květnu 1978. 3. října 1990 bylo přes 250 ks MiGu-21 různých verzí převedených do sjednocené Luftwaffe. * * : Etiopské letectvo v roce 1977 získalo 48 ks jednomístných MiG-21MF a několik dvoumístných MiG-21UM. Na další rok byly etiopské vzdušné síly vybaveny dvěma eskadry MiGů-21MF, ale stroje a piloti jedné z těchto eskader byli vysláni z Kuby. Tyto stíhačky byly nasazeny v roce 1977 v konfliktu se Somálskem, kdy obě bojující strany použily své MiGy-21. Další dodávky se uskutečnily v letech 1982 - 3, kdy bylo dodáno přes 100 ks MiG-21MF, MiG-21R a MiG-21UM. Poslední dodávky proběhly v letech 1986 - 8, kdy bylo dodáno 30 ks MiG-21bis. V roce 1997 bylo 10 ks MiG-21 poslaných do Izraele, kde se měly podrobit modernizaci na verzi MiG-21 Lancer, ale nedostatek financí to nakonec neumožnil. Ještě v roce 2007 měla Etiopie k dispozici 2 regimenty vybaveny 18 ks jednomístných MiG-21 a 6 ks dvoumístných MiG-21UM.
* Finský MiG-21bis : Finské letectvo počátkem 60. +more let nahradilo stroje De Havilland Vampire a Folland Gnat sovětskými MiGy-21. Finsko bylo první nekomunistickou zemí v Evropě, která MiG-21 získala. První nabídka v roku 1960 na letouny MiG-19S byla odmítnuta. Roku 1961 byly nabídnuty modernější MiGy-21. Dne 1. února 1962 bylo objednáno 15 ks MiG-21F-13 (do konce roku bylo objednáno dalších šest) a čtyři cvičné letouny MiGů-15UTI. Prvních 10 ks MiG-21F-13 bylo dodáno v dubnu 1963, následované další dodávkou 11 ks v listopadu téhož roku. Po ukončení dodávek Finové zjistili, že objednaný počet je nadbytečný a proto několik MiGů-21 uložili na základně Rovaniemi, až do příchodu novějších strojů Saab 35BS Draken v roce 1972. V dubnu 1962 byly dodány dva cvičné dvousedadlové MiGy-21U, následované dvěma modernizovanými dvoumístnými MiG-21US v roce 1974. Později byly dodány ještě dva cvičné MiG-21UM (první dva byly Finskem vráceny kvůli špatné dílenské kvalitě a nahrazeny jinými). Mezi lety 1971-1973 bylo 7 ks MiG-21F-13 překonstruováno na průzkumnou verzi (ostatní byly uzemněny jako pozemní klamné cíle, imitující hodnotnější MiG-21bis), přičemž poslední let MiGu-21F-13 ve finských službách se uskutečnil v lednu 1986. Jednotka HävLLv 31 začala nahrazovat své MiGy-21F-13 verzí MiG-21bis na konci roku 1978, přičemž dodávky tohoto typu pokračovaly až do roku 1986. Celkově Finsko získalo 26 ks modelu MiG-21bis. Šest z těchto strojů bylo později upravených na průzkumnou verzi MiG-21bisT. V roce 1981 byl dodán i jeden MiG-21UM. Všechny finské MiGy-21bis byly upraveny instalací západní avioniky, navigačního systému a vybavení. Konec kariéry MiGu-21 ve finských službách přišel v roce 1992, kdy bylo rozhodnuto o nákupu stíhaček F/A-18. 7. března 1998 byla na základně Kuopio-Rissala uspořádána velká rozlučková oslava na počest MiGu-21, po které byl vyřazen ze služby a až na několik exemplářů pro muzea sešrotován.
* * Guinea-Bissau : Guinea-Bissau získala MiG-21MF náhradou za staré MiGy-17. V 80. +more letech byl dodán jeden dvoumístný MiG-21UM. * Indonéský MiG-21F-13 : Indonéské letectvo se po získání nezávislosti obrátilo na SSSR s požadavkem na dodávky zbraní. Tak bylo v roce 1962 dodáno 20 ks MiGu-21F-13. Tyto stroje byly nasazeny v různých konfliktech ve kterých Indonésie bojovala, zejména ve válce s Malajsií. Když se o několik let začala Indonésie orientovat na Západ, byla malá flotila MiGů-21 velmi rychle vyřazena z provozu kvůli nedostatku náhradních dílů a v roce 1970 byly všechny MiGy-21 mimo službu. * :Íránské vojenské letectvo zakoupilo 12 východoněmeckých MiGů-21PFM plus čtyři MiGy-21U. Nicméně byly dodány jen dva MiGy-21U, protože po znovusjednocení Německa bylo na ostatní stroje uvaleno embargo. * Vyřazený MiG-21 iráckého letectva na základně Al Asad, 1. leden 2010 :Irácké letectvo získalo první dodávku 35 ks MiG-21F-13 v roce 1963. 16. srpna 1966 s jedním z těchto strojů dezertoval kpt. Munír Rúfá do Izraele. V roce 1966 bylo dodáno více než 30 ks MiGů-21PF, následované dalšími v roce 1967. Celkově měl Irák k dispozici 90 ks MiGu-21PF. V roce 1970 zakoupil Irák 55 ks stíhaček MiG-21PFM, ale velké množství z nich bylo předáno Egyptu a Sýrii, kde nahradily ztráty utrpěné během šestidenní války. Během jomkipurské války v roce 1973 bylo 18 ks MiGů-21PFM odesláno na základnu Al-Mezzah v Sýrii. V roce 1973 bylo přijato 40 ks modelu MiG-21MF a první kusy byly předány Sýrii a Egyptu jako náhrada utrpěných ztrát. V roce 1979 bylo zakoupených 15 ks průzkumných MiGů-21R, které se spolu s MiGem-21PFM zúčastnily války s Íránem a války v Zálivu. V roce 1983 dostal Irák 61 ks MiGů-21bis, které se rovněž zúčastnily íránsko-irácké války. Po irácké invazi do Kuvajtu v roce 1990 a následné operaci Pouštní bouře bylo uvaleno na Irák zbraňové embargo, které mu bránilo v nákupu dalších strojů. V té době mělo irácké letectvo k dispozici kolem 100 ks MiGů-21 a čínských F-7. Stroje, které přežily tuto válku, byly zničeny během americké invaze do Iráku v roce 2003. * :Jugoslávské letectvo získalo své první MiGy-21F-13 v roce 1962. Po jejich vyřazení v roce 1980 byly všechny zbývající MiGy-21 začleněny do výzbroje federální republiky Jugoslávie poté, co se v roce 1992 odtrhlo Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina a Makedonie. První dvoumístné MiGy-21U byly dodány v roce 1965, následované modernějšími MiGy-21UM v roce 1977. Vyřazení MiGů-21U proběhlo v roce 1991. V roce 1968 byl do služby zařazen MiG-21PFM spolu s průzkumným MiGem-21R, který sloužil do roku 2003. V roce 1971 byl zaveden MiG-21M, přičemž vyřazen byl v roce 1996. MiG-21MF byl do výzbroje zaveden v roce 1975 a model MiG-21bis v roce 1977. Celkově Jugoslávie obstarala přes 260 ks různých verzí MiGu-21. V roce 2002 byl název Jugoslávie změněn na společenství států Srbsko a Černá Hora. Po získání nezávislosti Černé Hory v roce 2006 se změnil název státu na Srbsko, které si zároveň ponechalo zbývající MiGy-21. * :Kambodžské královské letectvo získalo 19 ks používaných MiGů-21bis a 3 ks dvoumístných MiG-21UM v roce 1982. Kvůli nedostatečné údržbě a nedostatku náhradních dílů tyto stroje často nelétaly a v červnu 1992 byly vyřazeny ze služby jako součást plánu OSN na odzbrojení po pádu režimu Rudých Khmerů. V roce 1996 podepsala vláda Kambodže s Izraelem dohodu o modernizaci 12 ks MiG-21bis a 2 ks MiG-21UM na verzi MiG-21-2000. Tento program se nakonec neuskutečnil kvůli insolvenčnosti Kambodže. * :Konžské letectvo získalo v 60. letech z SSSR několik MiGů-21, následovaných v roce 1986 dvěma dvoumístnými MiG-21UM a jedním MiG-21bis v roce 1988. Celkem mělo letectvo této země k dispozici 16 jednomístných a 2 dvoumístné MiGy-21. Do roku 1996 však již nebyly letuschopné a byly uloženy na základně Pointe Noire. * * : Letectvo Laoské lidové osvobozenecké armády získalo v 70. a 80. letech několik MiGů-21, ale po ukončení pomoci ze strany SSSR a Vietnamu v 90. letech začala letuschopnost těchto strojů rychle klesat. Několik modernizačních programů indické firmy HAL selhalo na celkové olétanosti těchto strojů. * : Madagaskar získal v roce 1971 ze Severní Koreje 8 ks MiGu-21PFM a 1 ks MiGu-21U. Později SSSR dodal 12 ks MiGu-21bis a 2 ks MiGu-21UM. V roce 2000 byly madagaskarské MiGy-21 uložené na základně Ivato, nedaleko hlavního města Antananarivo. * Maďarský MiG-21bis, 1993 : Maďarské letectvo bylo první ze zemí Varšavské smlouvy, které v roce 1961 získaly 12 ks modelu MiG-21F-13. Později bylo dodáno dalších 68 ks stejného modelu, které sloužily až do roku 1980. První dvoumístné MiG-21U dorazily v roce 1963 a dodávky včetně vylepšených MiG-21UM pokračovaly až do roku 1986, přičemž všechny byly vyřazeny v roce 2001. V roce 1964 bylo dodáno 24 ks MiGu-21PF, přičemž poslední z těchto modelů byl vyřazen 21. prosince 1988. V roce 1975 se objevily první stroje MiG-21bis, které se nakonec staly nejpočetnější verzí MiGu-21 v maďarských službách. Byly dislokované na základnách Taszar a Pápa od roku 1977. S příchodem novějších stíhaček MiG-21MF a MiG-21bis byly starší modely uloženy na základně Kecskemét. Po pádu komunistického režimu Maďarsko stále disponovalo velkou flotilou MiGů-21, ale zanedlouho začalo čelit vážným finančním problémům a tak byly počty stíhaček drasticky redukovány. Bylo rozhodnuto sešrotovat několik MiGů-21 a zbytek přesunout na základnu Pápa, kde byly i MiGy-29. Všechny MiGy-21 byly vyřazeny 24. srpna 2000, přičemž v té době bylo letuschopných ještě 12 ks MiG-21bis a 10 ks dvoumístných MiG-21U. * : Mongolské letectvo získalo koncem 70. let zhruba 12 ks jednomístných MiG-21PFM a několik dvoumístných MiG-21U. Po ukončení podpory ze strany SSSR v roce 1990 byly všechny MiGy-21 uzemněny a uskladněny. Některé zdroje uvádějí, že Mongolsko v Rusku zakoupilo v roce 2001 jisté množství náhradních dílů, což by mohlo znamenat, že mongolské MiGy-21 jsou částečně letuschopné. * : Namibijské vzdušné síly vznikly v roce 2005, ale první 2 ks MiGu-21bis a 1 ks MiGu-21UM byly doručeny již v roce 2002 po důkladné opravě izraelskou firmou IAI. V roce 2006 bylo navíc pořízeno 12 ks F-7Nm a 2 ks FT-7NG z Číny. * : Luftwaffe ještě před sjednocením Německa prohlásila, že nebude používat žádné MiGy-21 z výzbroje letectva NDR. Jejich šrotování začalo v září 1992 a ty, které byly zachovány, byly prodány soukromým osobám v Německu a zahraničí nebo do muzeí. * : Nigerijské vzdušné síly v roce 1975 zakoupily 25 ks MiGů-21MF a 6 ks MiGu-21UM. V roce 1990 byly zveřejněny plány modernizace těchto strojů, ale nakonec se nic podobného neudálo. Stroje byly proto uloženy. V roce 2005 zakoupily nigerijské vzdušné síly 12 ks F-7NI a 3 ks FT-7NI z Číny. * Dvoumístný polský MiG-21UM : Polské letectvo získalo své první MiGy-21F-13 v roce 1961, ale trvalo další rok, než byly vytvořeny první jednotky. V roce 1965 byly všechny MiGy-21F-13 dislokovány na jedinou základnu, kde byly až do svého vyřazení v roce 1973. Posledních 12 ks tohoto modelu bylo v roce 1973 prodáno do Sýrie, kde nahradily ztráty utrpěné během války s Izraelem. V roce 1964 začaly dodávky modelu MiG-21PF, které trvaly do roku 1965 a poslední kusy této verze byly vyřazeny v roce 1989. V téže době bylo dodáno 11 ks dvoumístných MiG-21U, přičemž vyřazeny byly v roce 1990. V letech 1966 - 1968 bylo dodáno 162 ks modelu MiG-21PFM, přičemž první z těchto strojů začaly být vyřazovány v roce 1989 a poslední byl vyřazen v roce 1998. Od září 1968 do roku 1972 bylo dodáno 12 ks průzkumných MiGů-21R, které byly ve službě až do roku 2002. První MiGy-21M byly dodány v roce 1969 spolu s dvoumístnými cvičnými MiG-21US, přičemž cvičné stroje byly vyřazeny počátkem 90. let a MiG-21M sloužil do roku 2002. Nejmodernější cvičný MiG-21UM byl dodáván v letech 1971 - 1981 a spolu získalo polské letectvo 54 ks tohoto modelu. Vyřazené byly v roce 2004. V letech 1972 - 1975 byly dodány MiGy-21MF, které nahradily MiGy-19. Po roce 1990 bylo Polsko nuceno zredukovat své letectvo a zavřít několik základen. V roce 1999 bylo několik MiGů-21bis a MiG-21UM prodáno do Ugandy a také soukromým sběratelům. MiG-21bis dosáhl konec své kariéry v roce 2003 a byl nahrazen americkou F-16. * MiG-21UM ruského letectva na aerosalónu MAKS-1995 : Ruské letectvo vyřadilo své MiGy-21 v roce 1998. Velké množství z těchto letadel bylo přestavěno na cvičné terče. * : Vzdušné síly Slovenské republiky po rozpadu ČSSR získaly 70 ks různých verzí MiGů-21.
Specifikace (MiG-21F-13 Fishbed-C)
Technické údaje
300px +moresvg|vpravo|300px'>MiG-21PF * Osádka: 1 (pilot) * Rozpětí: 7,150 m * Délka trupu: 13,460 m (celková délka, včetně trubice PVD, 15,760 m) * Výška: 4,100 m * Nosná plocha: 23,00 m² * Hmotnost prázdného letounu: 4980 kg * Vzletová hmotnost: 7370 kg * Max. vzletová hmotnost: 8625 kg (s přídavnou nádrží a dvěma 250kg pumami) * Pohonná jednotka: 1 x dvourotorový turbokompresorový motor Tumanskij R-11F-300 * Tah motoru: 3900 kp (38,25 kN) * Tah motoru: 5750 kp (56,39 kN) s přídavným spalováním.
Výkony
Maximální rychlost ve výšce: 2125 km/h (M = 2,05) * Cestovní rychlost: 930 km/h ve výšce 11 000 m * Operační dostup: 17 500 m * Počáteční stoupavost: 140 m/s * Čas výstupu do výšky 10 000 m: 3,20 minuty * Dolet (maximální technický dolet, s příd. nádrží): 1 670 km ve výšce 11 000 m
Výzbroj
Raketa Vympel R-3 * jeden kanón NR-30 ráže 30 mm
* jeden dvouhlavňový kanón GŠ-23 ráže 23 mm, 200 nábojů (verze MA, MF, SMT a bis) nebo jeden 30mm kanón NR-30 s 60 náboji (verze F-13). * výzbroj nebo výstroj na 4× podvěsech do hmotnosti 1 000 kg: ** 4× K-13 ** 4× Vympel R-60 ** 1× přídavná 800 l nádrž na trupovém závěsníku ** 2× přídavné nádrže nádrže po 490l na křídelních závěsnících ** 1× zařízení pro fotografický nebo radarový průzkum na trupovém závěsníku
Zajímavosti
O létání na tomto typu letounu pojednává, mj. také československý hraný film Pod nohama nebe z roku 1983. +more * Námětem filmu Steal the Sky z roku 1988 je únos MiGu 21 z Iráku do Izraele v roce 1966, kdy jej pilotoval Iráčan Munír Rúfá. * Létat je můžeme vidět také v českém filmu . a stoupej do slunce. z roku 2003.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=http://www. czechairspotters. +morecom/search. php. generic_type=t1&airline=&airport=&category=&author=&order=1&per_page=15]czechairspotters. com[/url] * [url=http://www. military. cz/russia/air/mig/Mig-21/mig-21. htm]military. cz[/url] * [url=http://forum. valka. cz/index. php/f/502286]forum. valka. cz[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20110106190153/http://techmag. valka. cz/let_l_mig21. htm]techmag. valka. cz[/url] * [url=http://www. palba. cz/viewtopic. php. t=727&sid=ef99c76e9b3aa6d1dd9c7a356ae39848]palba. cz[/url] * [url=http://www. mig-21. de/]MiG-21. de[/url] * [url=http://www. youtube. com/watch. v=gHH-YI6Rj7w]Video věnované českým Migům na YouTube[/url].
Kategorie:Sovětská a ruská stíhací letadla Kategorie:Letadla MiG