MiG-19

Mikojan-Gurevič MiG-19 (v kódu NATO „Farmer“) byl sovětský dvoumotorový, jednomístný proudový stíhací letoun druhé generace, kterým byla vyzbrojena od roku 1958 i Československá lidová armáda. Šlo o první sériově vyráběný nadzvukový letoun na světě a srovnatelný s americkým strojem North American F-100 Super Sabre, i když MiG-19 později na Severním Vietnamem čelil modernějším letounům McDonnell Douglas F-4 Phantom II a Republic F-105 Thunderchief. Původně používán Sovětským svazem, ale později byl ve velkém nasazen letectvem ČLR.

Vývoj

MiG-19 letectva SSSR s raketami RS-1U (AA-1 „Alkali“), 1985 +morejpg|náhled|vpravo'> Letuschopný albánský J-6 (čínská verze MiGu-19) na letišti Kucova, 2007. V roce 1950 začala konstrukční kancelář Mikojan-Gurevič (MiG) (také známá jako OKB-155) pracovat na novém stíhacím letounu, který měl mít větší dolet než stávající letouny MiG-15 a MiG-17 a byl schopen ve vodorovném letu dosáhnout nadzvukových rychlostí. MiG se rozhodl pro svůj nový stíhací letoun použít dva nové proudové motory s axiálním kompresorem Mikulin AM-5 (zmenšená verze motoru Mikulin AM-3, který poháněl bombardér Tupolev Tu-16). Jako zkušební stroj pro nový motor bylo OKB-155 20. dubna 1951 oprávněno přeměnit jeden z prototypů MiGu-17, přičemž jeden motor Klimov VK-1 byl nahrazen dvěma motory AM-5 o tahu 19,60 kN (4 410 lbf) (později ho nahradil AM-5A o tahu 21,08 kN (4,740 lbf)) s testovacím strojem označeným SM-1 (nebo I-340), který vzlétl koncem roku 1951. I když byl SM-1 užitečným testovacím strojem, jeho výkon byl nižší, než se očekávalo, a nejprve bylo navrženo přídavné spalování pro AM-5, což vedlo k motoru AM-5F (dosahující tahu 26,45 kN (5 950 lbf) s přídavným spalováním).

Zatímco SM-1 byl zkušebním strojem, SM-2 (nebo I-360) už byl zamýšlen jako požadovaný nadzvukový doprovodný stíhací letoun s povolením pokračovat v pracech 10. srpna 1951. +more SM-2 byl dvoumotorový středoplošník. Jeho tenká křídla navržená v CAGI měla pro nadzvukový let šípovitost 55 stupňů a na každé straně měla jeden aerodynamický plůtek. Netradičně byl osazen ocasní plochou ve tvaru T. Výzbroj tvořily dva kanóny Nudelman N-37 ráže 37 mm umístěné v náběžné hraně křídel letounu, poblíž kořenů křídel - zbraně byly oproti MiGu-15 a -17 přemístěny, aby se zabránilo nasávání prachových plynů a poškození motorů letadla. První SM-2, SM-2/1, byl v dubnu 1952 poslán k testování do Leteckého výzkumného ústavu M. M. Gromova a poprvé vzlétl 24. května 1952 se zkušebním pilotem G. A. Sedovem. S motory AM-5A bez přídavného spalování nemohl SM-2 ve vodorovném letu rychlost zvuku překročit, takže byly nahrazeny motory AM-5F s přídavným spalováním. Zatímco nové motory zlepšily výkon, bylo zjištěno, že letadlo má problémy s ovládáním, zejména při vysokých úhlech náběhu, kdy bylo letadlo náchylné k přetočení. K vyřešení těchto problémů byla svislá ocasní plocha letadla snížena. Došlo k dalším změnám včetně posunutí aerodynamických brzd letadla a prohloubení aerodynamických plůtků křídel, přičemž úpravy způsobily, že letoun byl přeznačen na SM-2A a poté na SM-2B.

AM-5F stále nedával dostatečný tah, a tak konstrukční kancelář Mikulin vyvinula nový motor, který jej nahradil - AM-9B (později přeznačený na na Tumanskij RD-9). Poskytoval tah 25,5 kN (5 700 lbf) na sucho a 31,87 kN (7 160 lbf) s přídavným spalováním. +more SM-2B vybavený novými motory poprvé vzlétl v této podobě 5. ledna 1954. Výkon SM-9 zapůsobil na sovětské úřady a 17. února 1954 byl objednán do výroby jako MiG-19, a to navzdory skutečnosti, že tovární testování teprve začalo.

Spěch dostat MiG-19 do služby vedl k tomu, že počáteční sériová letadla měla řadu vážných problémů. Typ utrpěl za letu řadu explozí, které byly nakonec způsobeny špatnou izolací mezi motory letadla a palivovými nádržemi v zadní části trupu - přehřátí těchto nádrží mohlo způsobit výbuchy paliva. +more Problém se nakonec částečně vyřešil osazením kovového tepelného štítu mezi motory a nádrže. Výškovky letounu se ukázaly jako neúčinné při nadzvukových rychlostech a druhý a třetí prototyp SM-9 testoval plně pohyblivý plochý ocas, který byl později zařazen u hlavního sériového typu MiG-19S, který se také vyznačoval vylepšenou výzbrojí.

Ve stejné době, kdy byl eskortní stíhací letoun pro denní službu vyvinut z SM-2 a SM-9 do MiGu-19 a MiGu-19S, probíhaly souběžně práce na návrhu a konstrukci radarem vybaveného stíhacího letounu pro každé počasí. První prototyp SM-7/1 vzlétl poprvé 28. +more srpna 1954. Měl podobný drak jako první SM-9, včetně konvenční pevné vodorovné ocasní plochy, přičemž druhého a třetího SM-7 byly zavedeny podobné změny jako ty testované na prototypech SM-9, včetně stabilizátoru ocasu. Stíhací letoun pro každé počasí vstoupil v roce 1955 do výroby jako MiG-19P. Mezi hlavní rozdíly oproti MiGu-19S patřil radar RP-1 Izumrud v přídi letounu s malými kryty ve středu a na horním okraji sání vzduchu a výzbrojí dvou kanónů v kořenech křídel. Od roku 1957 přešla výroba všech stíhaček pro každé počasí na MiG-19PM s raketovou výzbrojí čtyř střel vzduch-vzduch K-5M a s odstraněným kanónem.

V roce 1955 po zavedení amerických výškových průzkumných balónů a přeletech britských letounů Canberra, které nebylo možné zachytit stávajícími letouny, spolu se zpravodajskými zprávami o vývoji letounu Lockheed U-2 s ještě větším dostupem, byl zahájen vývoj specializované výšková verze MiGu-19, MiG-19SV, která vstoupila do omezené výroby. Tento měl výkonnější motory a byl odlehčený. +more Bylo odstraněno pancéřované opěradli a jedna ze zbraní, zatímco nastavení klapek bylo upraveno tak, aby poskytovalo větší vztlak ve vyšších nadmořských výškách. Také byl představen nový přetlakový oblek. Tyto změny zvýšily dostup letadla z 17 500 m (57 400 stop) na 18 500 m (60 700 stop). Prototyp MiGu-19SV byl dále modifikován (jako MiG-19SVK) se zvětšeným rozpětím křídel, což poskytlo dostup 19 100 m (62 700 ft), ale to stále na U-2 nestačilo a úsilí bylo přesunuto na přidání pomocných raket, tzv. boosterů.

Bylo vyrobeno přes 2 100 ks MiGu-19. Letoun byl vyráběn v SSSR. +more Později v Československu jako Aero S-105, kde bylo vyrobeno do roku 1961 vyrobeno 104 letadel. A zejména v Čínské lidové republice jako J-6. Stroj sloužil v mnoha zemích, jako například Kuba, Severní Vietnam, Egypt, Pákistán a Severní Korea. Stroj se zúčastnil Vietnamské války, šestidenní války a války v roce 1971 v Bangladéši. Všechny verze MiGu-19 postavené v Sovětském svazu byly jednomístné. Přestože Čína vyvinula dvoumístnou cvičnou verzi JJ-6, vycházející z J-6, Sověti předpokládali, že ovládání MiGu-19 bylo dostatečně jednoduché, takže žádné cvičné školící letadlo nebylo nutné. V SSSR byl MiG-19 nahrazen MiGem-21. Čínský J-6 zůstal hlavní složkou čínského letectva až do 80. let a byl vyvinut do letadla Q-5. Navzdory svému věku měl MiG-19 a jeho verze dobré letové charakteristiky v malých výškách a překvapivě vysokou stoupavost a těžkou kanónovou výzbroj. MiG-19 sice postrádal lafety pro střely vzduch-vzduch, ale měl jednu výhodu oproti ranému modelu F-4 Phantom II: byl vyzbrojen kanóny. Vietnamské MiGy-19 měly tři 30mm kanóny, které se při výstřelu „vyznačovaly velkým zábleskem v ústí“. Letoun byl nabit 90 střelami na zbraň, což dalo přibližně šest sekund palby. Jediný dvousekundový výstřel 90 nábojů by mohl zasáhnout americké letadlo 81 lb (37 kg) kovu. V kontrastu s americkým 20 mm kanónem jako M61 Vulcan, který dodával 39 lb (18 kg) kovu.

Služba

SSSR

MiG-19P Dodávky nového stíhacího letounu sovětským vzdušným silám (VVS) začaly v červnu 1955, přičemž typ byl veřejně představen 3. +more července téhož roku, kdy se 48 MiGů-19 zúčastnilo přeletu během přehlídky na letišti Tušino v Moskvě.

Během své služby v protivzdušné obraně Sovětského svazu a v NDR se MiG-19 podílel na několika záchytných letech západních průzkumných letadel. K prvnímu doloženému střetu s letadlem U-2 došlo na podzim 1957. +more Pilot MiGu-19 nahlásil vizuální kontakt, ale nemohl vyrovnat výškový rozdíl 2 234 m. Během sestřelení Francise Gary Powerse v roce 1960, byl salvou raket S-75 Dvina (SA-2 Guideline) sestřelen i jeden stíhací MiG-19P, přičemž zahynul pilot Sergej Safronov. Během kontroverzního incidentu, ke kterému došlo 1. července 1960, sestřelil MiG-19 průzkumné letadlo RB-47H nad polárním kruhem v mezinárodním prostoru, přičemž zahynuli 4 členové posádky a dva byli zajati Sověty. Při dalším incidentu MiG-19 sestřelil 28. ledna 1964 stroj T-39 Sabreliner, který pronikl nad Východní Německo během cvičného letu, přičemž zahynula celá tříčlenná posádka.

Vietnamská válka

F-6 (čínská verze MiGu-19) vietnamského letectva v hanojském leteckém muzeu, 1997 Začátkem roku 1969 bylo rozhodnuto o posílení protivzdušné obrany Severního Vietnamu vytvořením třetí proudové stíhací jednotky - měl jí být 925. +more stíhací pluk. Tato jednotka se měla skládat z posledních verzí MiGu-17 a nových MiGů-19. Pluk byl založen v Yen Bai a v dubnu 1969 již bylo k dispozici 9 vycvičených pilotů schopných bojového nasazení. Zatímco některé MiGy-17 a téměř všechny MiGy-21 byly dodány Sovětským svazem, většina vietnamských MiGů-19 (J-6) byla dodána z Číny, přičemž počet jen zřídka převyšoval 54 ks.

První nasazení a sestřel amerického letadla MiGem-19 se uskutečnil v roce 1965, kdy Lockheed F-104 Starfighter patřící USAF a pilotovaný podplukovníkem Philipem E. Smithem byl napaden strojem čínského letectva u ostrova Chaj-nan. +more Jeho Starfighter byl zasažen palbou z kanónu a byla poškozená část křídla a podvěsu raket. Smith začal útočit a podařilo se mu dostat MiG do zaměřovače, ale jen milisekundy před odpálením raket Starfighter ztratil všechen výkon. Smith se musel katapultovat a byl zajat. Byl držen v zajetí až do svého propuštění v roce 1972 během návštěvy tehdejšího prezidenta USA, Richarda Nixona v Číně.

Severovietnamské letectvo nasadilo MiG-19 ve vzdušném boji mnohem později než MiG-17 a MiG-21. MiG-19 se navzdory nízkému počtu zúčastnil prudkých bojů během operace Linebacker 1 a Linebacker 2. +more Severovietnamské letectvo dosáhlo nad letadly USAF jen sedm vítězství s použitím MiGu-19, přičemž všechny sestřelená letadla byla F-4 Phantom II. Mezi vietnamskými letci nebyl kvůli své dvoumotorové konstrukci příliš oblíben; tato byla noční můrou leteckých mechaniků. Zatímco MiG-17 byl obratný a MiG-21 rychlý, MiG-19 sice kombinoval vlastnosti obou, ale ne na stejné úrovni jako ony. Severní Vietnam používal MiGy-19 od roku 1969 do 80. let, kdy byly nahrazeny novějšími letadly.

V porovnání se stíhačkou Phantom II měl i přes chybějící podvěsy pro rakety výhodu, kterou první modely Phantomů neměly - měl kanónovou výzbroj. Potvrzená vzdušná vítězství dosažená MiGem-19 během služby u 925. +more stíhacího pluku, shodující se se záznamy USAF jsou tyto: 10. května 1972 byly sestřeleny dva stroje F-4 Phantom II dvěma MiGy-19, které pilotovali Pham Hung Son a Nguyen Manh Tung. Oba stroje byly sestřeleny palbou z kanónu. Bojové výsledky 925. stíhacího pluku s použitím MiGu-19 jsou podle severovietnamského letectva: dva sestřelené F-4 ze dne 8. května 1972; dvě zničené F-4 dne 10. května 1972; jedna F-4 zničena 18. května 1972 a dvě F-4 zničené 23. května 1972; vedle toho Vietnamci přišli o 10 MiGů-19 ve vzdušném boji s letadly USAF. Přesto se však MiG-19 zapsal do historie; dne 2. června 1972 nad Severním Vietnamem měl MiG-19 pochybnou čest být jediným známým sestřeleným letadlem ve vzdušném boji při nadzvukové rychlosti s použitím kanónu. Toto vítězství si připsal F-4 Phantom II pilotovaný majorem Philem “Hands” Handleym.

Čína

V Číně MiG-19 sloužil v první linii a zúčastnil se menších šarvátek se svým notorickým nepřítelem - Čínskou republikou (Tchaj-wan). Jeden z větších bojů mezi rudými a nacionalisty se odehrál v roce 1967, přičemž dvanáct strojů J-6 se pustilo do boje se čtyřmi stíhačkami Lockheed F-104 Starfighter. +more Každá ze stran dosáhla jeden sestřel.

Existovaly i hlášení o nepravidelném nasazení čínských J-6 během pohraničních šarvátek se Sověty; neexistují však žádné záznamy o vzdušných soubojích a o střetech s letadly USAF, které narušily čínský vzdušný prostor. Tyto konflikty skončily sestřelením několika letadel USAF, bez jakýchkoliv známých čínských ztrát, i když MiGy musely někdy bleskově ustoupit poté, co Američané přivolali posily.

Střední východ

Egyptský MiG-19 během cvičení Bright Star '83 nad jednou z egyptských pyramid. +more Egyptské MiGy-19 se v roce 1962 zúčastnily bojů během občanské války v Jemenu při útocích na pozemní cíle. První doložený souboj na středním východě s použitím MiGu-19 se odehrál 29. listopadu 1966, kdy se dva egyptské MiGy-19 setkaly v boji s izraelskými stíhačkami Mirage III. Izraelci dosáhli 2 sestřelů a neutrpěli žádné ztráty. Během šestidenní války v roce 1967 měl Egypt ve službě přibližně 80 ks MiGů-19, ale více než polovina byla zničena na zemi během úvodních izraelských vzdušných útoků v rámci operace Focus. Přesto však Izraelci považovali MiG-19 za potenciálně nebezpečného protivníka a to díky jeho výkonu, obratnosti a těžké výzbroji.

Po válce Egypťané zorganizovali zbylé MiGy-19 do protivzdušné obrany státu. Sovětský svaz nedodal Egyptu za zničené MiGy-19 žádnou náhradu, ale je možné, že je získal od Sýrie nebo Iráku, takže koncem roku 1968 měl Egypt v službě více než 80 MiGů-19. +more Stroj se také zúčastnil Opotřebovací války; během jednoho ze soubojů, ke kterému došlo 19. května 1969, napadl MiG-19 dvě izraelské stíhačky Mirage, přičemž jednu sestřelil střelbou z kanónu a druhá unikla. Během Jomkipurské války v roce 1973 měl Egypt ve službě okolo 60 MiGů-19 k útokům na pozemní cíle.

Irák počátkem 60. let zakoupil několik MiGů-19S, ale později je všechny prodal (několik jich zůstalo v místních muzeích), i když některé se v 60. +more letech zúčastnily bojů proti Kurdům. Je potvrzeno, že Írán zakoupil jednu dodávku modelu F-6.

Afrika

Tanzanie použila své stíhačky MiG-19S proti Ugandě během války mezi těmito státy v letech 1978-1979, zatímco Súdán použil své MiGy- 19S proti separatistům v jižním Súdánu, přičemž nejméně jeden byl sestřelen. Somálci nasadili své F-6 proti rebelům a Etiopii v 80. +more letech, ale po vnitřních nepokojích v Somálsku skončila začátkem 90. let všechna somálská letadla v dezolátním stavu.

Varianty

MiG-19PM * MiG-19 (v kódu NATO: "Farmer-A" SM-9/1) : první sériová verze, vyzbrojená 3 kanóny NR-23 ráže 23 mm * MiG-19S (v kódu NATO: "Farmer-C" SM-9/3) : základní typ letadla, byl vyráběn licenčně i v ČSSR (Aero Vodochody) * MiG-19P (v kódu NATO: "Farmer-B" SM-7) : přepadová stíhačka vybavená radiolokátorem RP-1 Izumrud, slabší výzbroj. +more Novější modely mohly nést řízené střely Vympel K-13 (AA-2 "Atoll"). Vyráběl se od roku 1955. * MiG-19PF : Přepadová jednomístná verze, vybavená radarem a schopná provozu za každého počasí. Vyráběla se v menších množstvích. * MiG-19PM (v kódu NATO: "Farmer-E") : stíhačka s radarem a schopností nést 4 řízené protiletadlové rakety RS-2U. Vyráběl se od roku 1957. * MiG-19R - průzkumná verze odvozená od MiGu-19S, přičemž fotografické vybavení nahradilo kanón v nosu stroje. Poháněly ho lepší motory RD-9BF-1. * MiG-19SV : odlehčený stíhací letoun s vyšším dostupem. Byl navržen k ničení výzvědných balónů. Dne 6. prosince 1956 dosáhl výšky 20 740 m. Vyráběl se od roku 1956. * MiG-19UTI : dvoumístné cvičné letadlo (byl vyroben pouze prototyp).

Uživatelé

Země, které používaly letadla MiG-19

: Afghánské vzdušné síly obdržely 18 ks MiG-19S v roce 1965.

: V říjnu 1959 bylo do Albánie dodáno 15 ks MiG-19PM. Stíhačky byly přiděleny stíhacímu pluku na základně Rinas. V roce 1965 je vyměnili s Čínou za stíhačky F-6.

: Od roku 1975 začal Bangladéš dostávat stíhačky F-6 (MiG-19 čínské výroby) a byly jimi vyzbrojené 2 eskadry. V roce 1981 byly zakoupeny letadla FT-6, do té doby se používaly stroje FT-5. +more V roce 1998 byly stíhačky tohoto typu vyřazeny z výzbroje, ale cvičné stroje zůstaly ve službě pro výcvik pilotů stíhacích bombardérů A-5III.

: Bulharské letectvo obdrželo začátkem roku 1958 24 stíhaček MiG-19S, kde sloužily do roku 1978. V roce 1966 Bulharsko obdrželo od Polska jeho MiGy-19P a MiGy-19PM. +more Byly umístěny na základně Dobroslavcy až do roku 1975. Aero S-105 (MiG-19S).

: Koncem roku 1957 obdrželo československé letectvo 26 stíhacích MiGů-19P, které byly zařazeny k 1. a 11. +more stíhacího pluku. V roce 1958 bylo do výzbroje zařazeno 12 ks MiGů-19S, které byly dodány v prosinci 1957. MiG-19 se v Československu vyráběl i sériově ve firmě Aero Vodochody pod označením S-105. V letech 1959-1960 obdrželo československé letectvo 33 stíhacích MiGů-19PM, které zůstaly ve výzbroji do počátku 70. let.

: Výroba MiGů 19 byla v Shenyang Aircraft Factory zahájena typem J-6, odpovídajícím MiGu 19P. Z dodaných dílů smontovaný prototyp vzlétl 17. +more prosince 1958, první zcela čínský stroj pak 30. září 1959. Licenční stavba MiGů-19P a -19PM, pod označením J-6B, byla zahájena na podzim roku 1959 také v Nanchang Aircraft Factory. Všechna letadla postavená do konce roku 1960 měla tak závažné nedostatky, že je letectvo nepřevzalo. Licenční výroba proto byla zahájena znovu podle sovětské výrobní dokumentace a se sovětskou pomocí. První stroje II. generace vzlétly koncem roku 1961 a do řadové služby se ve větším počtu dostaly v létech 1964 a 1965. V roce 1970 se podařilo na předchozí výrobu navázat vývojem vlastní dvoumístné verze JJ-6 a J-6Xin s čínským radarem. Nejmodernější sériově stavěnou verzí se stal J-6C, označovaný také F-6, s pouzdrem brzdícího padáku pod směrovkou. Do sériové výroby byly zavedeny také J-6A s radarem. Do konce 80. let bylo v Číně postaveno na 4500 MiGů-19, které byly také exportovány do Albánie, Bangladéše, Egypta, Íránu, Iráku, KLDR, Pákistánu, Somálska, Tanzanie, Vietnamu a Zambie.

: Mezi lety 1958-1964 obdrželo egyptské letectvo 160 ks MiGů-19S. Po zhoršení vztahů se SSSR v roce 1976 navázal Egypt vzájemné kontakty s Čínou, od které koupil velké množství modelu F-6. +more Stroje byly ve výzbroji 241. a 242. brigády. Egyptské stroje F-6 byly upraveny k použití raket Matra Magic. MiG-19 indonéského letectva v muzeu ve městě Yogyakarta, 2006.

: V roce 1961 pořídilo indonéské letectvo v SSSR stíhačky MiG-19F. Tato modifikace se jen nepatrně lišila od verze MiG-19S. +more V roce 1970 byly MiGy prodány Pákistánu.

: V polovině 60. let obdrželo irácké letectvo 15 kusů verze MiG-19S. +more Dalších 40 ks modelu F-6 bylo Iráku dodáno z Egypta v roce 1983. Předpokládalo se, že bude sloužit k bezprostřední podpoře pozemních vojsk, ale tuto úlohu nakonec plnil vrtulník Mi-24. Následkem toho byly F-6 přeřazeny k výcviku a uloženy do rezervy.

: Obdržela 16 ks modelu F-6 v roce 1977.

: Ve výzbroji bylo přibližně 100 kusů F-6.

: V listopadu 1961 dostaly Kubánské vzdušné síly prvních 8 z 12 přepadových MiG-19p. Ve výzbroji nezůstaly dlouho a už v roce 1965 byly nahrazeny stroji MiG-21PFM. +more MiG-19PM maďarského letectva s radarem Izumrud, 2005.

: Maďarské letectvo získalo mezi březnem a dubnem 1960 celkem 12 ks verze Mig-19PM a byly zařazeny k 31. stíhacího pluku. +more Byly vyřazeny v roce 1974. Během služby v maďarském letectvu byly tři MiGy zničeny, přičemž zahynuli 2 piloti.

: V říjnu 1959 bylo dodáno Luftstreitkräfte der NVA prvních 12 ks MiG-19S, které se dostaly do výzbroje 2. eskadry 3. +more stíhacího pluku a stejný počet MiGu-19PM obdržela 1. eskadra. Při rozličných nehodách bylo ztraceno 11 strojů.

: Dne 24. listopadu 1965 podepsal Islámábád a Peking dohodu o prodeji 72 ks verze J-6/F-6 a 31. +more prosince téhož roku přiletěly první stroje do Pákistánu. Indonésie prodala Pákistánu 20 kusů MiGu-19S. Dvě další dodávky strojů F-6 v počtu 60ks proběhly v letech 1972 a 1977. Spolu s cvičnými FT-6 dostal Pákistán přibližně 260 ks tohoto typu. Mnoho jich bylo modernizováno tak, aby mohly používat rakety AIM-9 Sidewinder. Jedněmi z posledních jednotek s výzbrojí J-6/F-6 byly 15. peruť „Cobras“ na základně Kamra v Péšávaru a 19. přeškolovací peruť „War Hawks/Sherdils“ v Mianwali. Koncem 80. let byly ještě u perutí č. 17 a 23 v Samungli, 14. perutě na základně Kamra a 20. perutě „Cheetahs/Eagles“ v Rafiqi. Poslední kusy byly slavnostně vyřazeny 27. března 2002.

: V létě 1958 dostal stíhací pluk dislokovaný v Slupsk-Redzikowo prvních 12 MiGů-19P, kde zůstaly až do roku 1966, kdy byly prodány do Bulharska. V roce 1959 dostalo Polsko dalších 13 MiG-19PM. +more Byly využívány do roku 1966-7 byly také prodány do Bulharska. kbelském muzeu.

: V letech 1959-1960 Rumunsko koupilo 15 ks MiG-19p, které byly využívány až do začátku 70. let. Rumunsko také pořídilo dalších 45 ks MiG-19PM, které se používaly do poloviny 70. let.

: Mezi lety 1958-1962 Sýrie zakoupila 40 ks MiG-19S.

: Somálsko pořídilo přibližně 50 ks verze F-6 čínské výroby.

: Súdánské letectvo pořídilo šest kusů modelu F-6, které používá v roli bitevního stroje.

: Letectvo Tanzanie v roce 1974 koupilo dvanáct kusů verze F-6.

: Vietnamské letectvo obdrželo mezi lety 1968-9 celkem 56 ks verze F-6 (čínská kopie MiGu-19), které byly přiřazeny k 925. stíhacímu pluku. +more Během Vietnamské války utrpělo letectvo značné ztráty, a tak v roce 1974 prodala Čína Vietnamu ještě 24 ks modelu F-6.

: Vzdušné síly Zambie dostaly v roce 1977 dvanáct strojů F-6.

Specifikace (MiG-19S)

3-View drawing of MiG-19

Technické údaje

Posádka: 1 * Délka: 12,54 m * Rozpětí: 9,00 m * Výška: 3,88 m * Nosná plocha: 25,0 m² * Hmotnost prázdného letadla: 5 660 kg * Vzletová hmotnost: 7 780 kg * Maximální vzletová hmotnost: 8 890 kg * Pohonná jednotka: 2 × proudový motor Tumanskij RD-9B s přídavným spalovaním, každý o tahu 25,5 kN (s přídavným spalovaním 31,9 kN)

Výkony

Maximální rychlost: 1 452 km/h (ve výšce 10 000 m) * Dolet: ** Maximální dolet: 1 390 km ** Maximální dolet s přídavnými nádržemi: 2 200 km * Dostup: 17 900 m * Stoupavost: 115 m/s (u země) * Plošné zatížení: 302,4 kg/m² * Poměr tah/hmotnost: 0,86

Výzbroj

3× kanón NR-23 ráže 23 mm * 2× raketnice V-5 ráže 57 mm

Specifikace (MiG-19P)

vpravo

Technické údaje

Posádka: 1 * Délka: 13,02 m * Rozpětí: 9,00 m * Výška: 3,88 m * Nosná plocha: 25,0 m² * Hmotnost prázdného letadla: 5 468 kg * Vzletová hmotnost: 8 000 kg * Maximální vzletová hmotnost: 9 100 kg * Pohonná jednotka: 2 × proudový motor Tumanskij RD-9B s přídavným spalovaním, každý o tahu 25,5 kN (s přídavným spalovaním 31,9 kN)

Výkony

Maximální rychlost: 1 445 km/h (ve výšce 10 000 m) * Dolet: ** Maximální dolet: 1 474 km ** Maximální dolet s přídavnými nádržemi: 2 318 km * Dostup: 17 600 m

Výzbroj

2× kanón NR-23 ráže 23 mm, pozdější série 2× kanón NR-30 ráže 30 mm * 2× raketnice V-5 ráže 57 mm

Odkazy

Reference

Literatura

Belyakov, R. A. +more and Marmain, J. MiG 1939-1989. Paris, France: Editions Larivière, 1991. . * Belyakov, R. A. and Marmain, J. MiG: Fifty Years of Secret Aircraft Design. Shrewsbury, UK: Airlife Publishing, 1994. . * Butowski, Piotr (with Jay Miller). OKB MiG: A History of the Design Bureau and its Aircraft. Leicester, UK: Midland Counties Publications, 1991. . * Crosby, Francis. Fighter Aircraft. London: Lorenz Books, 2002. . * Davies, Peter E. USAF F-4 Phantom MiG Killers 1972-73 (Osprey Combat Aircraft #55). Oxford, UK: Osprey Publishing Limited, 2005. . * Ethell, Jeffrey and Alfred Price. One Day in a Very Long War: May 10, 1972, Air Combat, North Vietnam. New York: Random House, 1989. . * Hobson, Chris. Vietnam Air Losses, United States Air Force, Navy and Marine Corps Fixed-Wing Aircraft Losses in Southeast Asia 1961-1973. Midland Publishing (2001) England. . * Hoyle, Craig. [url=https://www. flightglobal. com/download. ac=75057]"World Air Forces 2021"[/url]. Flight International, 2020. Retrieved 2 December 2020. * * Gordon, Yefim. "Mikoyan MiG-19 Variants". Wings of Fame, Volume 9, 1997. pp. 116-149. . . * Gordon, Yefim. Mikoyan-Gurevich MiG-19: The Soviet Union's First Production Supersonic Fighter. Hinckley, United Kingdom: Midland Publishing, 2003. . * Gunston, Bill. The Osprey Encyclopedia of Russian Aircraft 1875-1995. London: Osprey, 1995. . * Hagedorn, Daniel P. Central American and Caribbean Air Forces. Tonbridge, Kent, UK: Air-Britain (Historians) Ltd. , 1993. . * Hoyle, Craig. "World Air Forces Directory". Flight International, 4-10 December 2018, Vol. 194, No. 5665, pp. 32-60. . * Koenig, William and Peter Scofield. Soviet Military Power. Greenwich, Connecticut: Bison Books, 1983. . * Michel III, Marshall L. Clashes: Air Combat Over North Vietnam 1965-1972. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. . * . * * Robinson, Anthony. Soviet Air Power. London: Bison Books, 1985. . * Sherwood, John D. Fast Movers: Jet Pilots and the Vietnam Experience. New York: Free Press, 1999. . * Smith, Philip E. and Peggy Herz. Journey Into Darkness: The Gripping Story of an American POW's Seven Years Trapped Inside Red China During the Vietnam War. New York: Pocket, Simon & Schuster, 1992. . * Sweetman, Bill and Bill Gunston. Soviet Air Power: An Illustrated Encyclopedia of the Warsaw Pact Air Forces Today. London: Salamander Books, 1978. . * Toperczer, István. MiG-17 And MiG-19 Units of the Vietnam War (Osprey Combat Aircraft #25). Oxford, UK: Osprey Publishing Limited, 2001. .

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20071029173940/http://www. nationalmuseum. af. mil/factsheets/factsheet. asp. id=1881]The RB-47H incident (USAF Museum). [/url] * [url=http://www. valka. cz/clanek_10623. html]MiG-19 / První nadzvuk[/url].

Kategorie:Sovětská a ruská stíhací letadla Kategorie:Letadla MiG