Postanalytická filozofie

Pojem postanalytická filosofie se používá pro označení okruhu poválečných amerických filosofů ovlivněných jak metodami analytické filosofie, tak americkým pragmatismem.

K protagonistům postanalytické filosofie se obvykle počítají

* Willard Van Orman Quine (1908-2000), * Donald Davidson (1917-2003), * Hilary Putnam (1926-2016), * Richard Rorty (1931-2007),

případně také

* Wilfrid Sellars (1912-1989), * Nelson Goodman (1906-1998), * Robert Brandom (1950).

PAF se vyhýbá nekritickému scientismu a materialismu (přesvědčení typická pro novopozitivismus). PAF se do značné míry překrývá s filosofií obyčejného jazyka. +more Snad je možno říci, že programem PAF je kritika různých „břitev“ či „dogmat“, zatemňujících vztah mezi světem a jazykem.

Například vlivný Quinův článek Dvě dogmata empirismu z roku 1952 zpochybňuje (1) přesvědčení, že každý výrok lze sám o sobě verifikovat pozorováním, (2) přesvědčení o možnosti ostře rozdělit výroky na analytické a syntetické.

V českém prostředí popularizuje PAF Jaroslav Peregrin.

Literatura

Jaroslav Peregrin: Obrat k jazyku: druhé kolo. Filosofia, Praha, 1998. +more ([url=http://jarda. peregrin. cz/mybibl/HTMLTxt/467. htm]Úvod ke knize online[/url]) * [url=http://jarda. peregrin. cz/mybibl/PDFTxt/307. pdf]Post-analytická filosofie[/url] (Jaroslav Peregrin) * [url=http://jarda. peregrin. cz/mybibl/PDFTxt/497. pdf]Fenomenologie a (post)analytická filosofie[/url] (Polemika Jaroslava Peregrina a Ivana Blechy).

Kategorie:Analytická filozofie Kategorie:Filozofické směry Kategorie:Filozofie 20. +more století.