Cesko.wiki Postmoderní filozofie
Author
Albert FloresPostmoderní filosofie je filosofický směr, který zastává kritický postoj k určitým fundamentálním předpokladům západní filosofie, především pak k osvícenství. Poukazuje na to, jakou důležitost v „konstruování“ pravd a světonázorů hrají mocenské vztahy, personalizace a diskurz. Postmoderní filosofové odmítají existenci objektivní reality i existenci objektivních morálních hodnot.
Postmoderní filosofie je často skeptická k jednoduchým binárním opozicím, jež jsou charakteristické pro strukturalismus. Poukazuje na problém čistého a zjednodušeného odlišování různých protikladů: vědění od neznalosti, sociálního pokroku od úpadku, dominance od poslušnosti, dobrého od špatného, přítomného od nepřítomného. +more Postmoderní filosofie má také velmi blízký vztah ke kritické teorii.
Charakteristická tvrzení
Dle Briana Duignana z encyklopedie Britannica jsou mnohá postmoderní tvrzení úmyslným odmítnutím určitých hodnot, jež mají své kořeny v osvícenství 18. století. +more Postmodernisté mohou zastávat názor, že zde není žádná přirozená objektivní realita, a že logika a rozum jsou pouhými konceptuálními konstrukty, jež nejsou univerzálně platné. Dalšími dvěma charakteristickými protiosvícenskými postmoderními postoji jsou odmítnutí existence lidské přirozenosti a skepticismus ohledně toho, že věda a technologie změní společnost k lepšímu. Postmodernisté také věří, že neexistují žádné objektivní morální hodnoty. Postmoderní spisy se často zaměřují na dekonstrukci role, kterou při tvarování diskurzu hrají moc a ideologie. Postmoderní filosofie sdílí ontologické podobnosti s klasickými skeptickými a relativistickými systémy víry. Také sdílí politické podobnosti s politikou identity.
Problémy ohledně definice
Filosof John Deely tvrdí, že označení myslitelů jako je Derrida apod. za postmodernisty je předčasné. +more Pokud tito „postmodernisté“ důkladně následují moderní trend idealismu, pak se zde jedná spíše o ultramodernismus, než o postmodernismus, či cokoliv jiného. Aby postmodernismus dostál svého jména, nesmí se už nadále omezovat na premoderní předpojast s „věcmi“ či s moderním ohraničením „myšlenek“, ale musí dospět k termínům způsobem, kterým jsou znaky vtělené v semotických doktrínách takových myslitelů jako jsou portugalský filosof João de Santo Tomás a americký filosof Charles Sanders Peirce. Delly píše,.
Epocha řecké a latinské filosofie byla založena na „bytí“ v docela přesném smyslu: existence vykonávaná věcmi nezávisle na lidském chápání a jeho postojích. Mnoho kratších epoch moderní filosofie se zakládalo na nástrojích lidského vědění, avšak takovým způsobem, který zbytečně kompromitoval bytí. +more S tím, jak končí dvacáté století, je zde důvod věřit, že nová filosofická epocha je na úsvitu spolu s novým stoletím, slibujíce, že v lidském porozumění bude nejbohatší epochou vůbec. Postmoderní éra je stavěna do pozice syntetizování vyšší úrovně - úrovně zkušenosti, kde se bytí věcí a aktivita konečného vědoucího pronikají a poskytují materiály, z kterých může být derivována znalost povahy a znalost kultury v jejich plné symbióze. Postmoderní éra si za svůj výrazný filosofický úkol klade objevení nové cesty, nikoliv už antické cesty věcí ani moderní cesty idejí, ale cesty znaků, přičemž kopce a údolí antiky a moderny mohou být prozkoumány a kultivovány generací, která má ještě další vrcholy k pokoření a údolí k nalezení.
Historie
Předchůdci
Jeden z předchůdců postmoderní filosofie, Friedrich Nietzsche. +more Zatímco o postmoderně se mluví již od čtyřicátých let, postmoderní filosofie vznikla až o něco později, během druhé poloviny 20. století. Nicméně, mnoho témat bylo dáno postmoderní filosofii již jejími předchůdci.
Byla velmi ovlivněna jednak spisy Sorena Kierkegaarda a Friedricha Nietzscheho z 19. století, jednak filosofy z první poloviny 20. +more století, včetně fenomenologů Edmunda Husserla a Martina Heideggera, psychoanalytika Jacquese Lacana, strukturalisty Rolanda Barthese, a z pozdějších prací Ludwiga Wittgensteina. Postmoderní filosofie také čerpala ze světa umění a architektury. MIKL, Ondřej. Postmoderna a pluralismus [online]. Brno, 2012 [cit. 2012-28-12]. Dostupné z: . Masarykova univerzita. Jedná se především o Marcela Duchampa, Johna Cage a architekturu Las Vegas a Pompidouova centra.
Raní postmoderní filosofové
Nejvlivnějšími postmoderními filosofy byli Jean Baudrillard, Jean-François Lyotard, a Jacques Derrida. Často k nim bývá přiřazován i Michel Foucault, ačkoli on sám toto označení odmítal. +more Tvrdil, že vědění je produkováno na základě moci a fundamentálně se mění v různých historických obdobích.
Lyotard se převážně zabýval rolí narace v lidské kultuře, částečně i tím, jak se tato role změnila, když jsme přešli z moderny do „postindustriálního“ či postmoderního stavu. Tvrdil, že moderní filosofické směry legitimizovaly svá tvrzení nikoliv na logických či empirických základech, nýbrž spíše na základech přijatých příběhů či tzv. +more metanarací. Dále tvrdil, že v postmoderním stavu již tyto metanarace nemohou tvrzení nadále legitimizovat. Ostatně, Lyotard definoval postmodernismus jako nedůvěřivost vůči metanaracím. Naznačil, že v důsledku kolapsu moderních metanarací lidé vytvářejí novou „jazykovou hru“, která se nesnaží vytvářet absolutní pravdy, nýbrž spíše oslavuje svět stále se měnících vztahů (jak mezi lidmi navzájem, tak i lidí k světu).
Derrida, otec dekonstrukce, praktikoval filosofii jakožto formu textové kritiky. Kritizoval to, že západní filosofie upřednostňuje koncept přítomnosti a mluveného slova (logos) před nepřítomností a psaným slovem.
Související články
Postmoderna * Postmoderní společnost * Hyperrealismus * Postmaterialismus * Poststrukturalismus * Dekonstruktivismus