Projekt 705

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Projekt 705, známý také jako Letuchyj Taněc (Létající tanec), byl ruský vojenský výzkumný program prováděný během studené války. Jeho cílem bylo vyvinout ponorku se silnými jadernými raketami schopnými snadno proniknout do protijaderné obrany nepřítele. Projekt byl zahájen v roce 1958 a zrušen v roce 1962 kvůli technickým obtížím a využití jiných priorit v sovětském námořnictvu. Přestože se žádná ponorka tohoto projektu nevyrobila, byly použity některé technologie a koncepty při vývoji dalších sovětských ponorek. Projekt 705 představoval důležitý příklad výzkumu a vývoje v sovětském námořnictvu během studené války.

Projekt 705 Lira (v kódu NATO třída Alfa) byla třída jaderných ponorek Sovětského námořnictva. Jejich hlavním úkolem bylo ničení nepřátelských ponorek, zejména těch raketonosných. Ponorky poháněl jaderný reaktor, který byl díky použitému chlazení tekutými kovy velmi kompaktní a výkonný. Třída Alfa díky němu mohla pod hladinou plout výjimečnou rychlostí téměř 41 uzlů a operovala ve velkých hloubkách, odhadovaných až na 700 metrů. Představovala navíc první ponorky na světě vybavené záchranným modulem pro všechny členy posádky. Boj proti tak výkonné ponorce byl mimořádně obtížný, neboť byly ještě rychlejší, než tehdejší torpéda. Přispěly tak k vývoji nové generace západních torpéd (např. americká Mk.48 ADCAP, Mk.50 a britské Spearfish). Plavba vysokou rychlostí ovšem způsobovala velký hluk a provoz jejich reaktoru provázely havárie. Tři ze sedmi postavených ponorek musely být po havárii reaktoru vyřazeny. Žádná již není v aktivní službě.

Stavba

Ilustrace ponorky třídy Alfa

Vývoj ponorek projektu 705 byl schválen v polovině padesátých let, s cílem získat plavidla svými výkony překonávající budoucí generací západních ponorek. Návrh ponorek byl schválen roku 1961. +more Celkem bylo postaveno sedm ponorek této třídy. Čtyři jednotky základní verze projekt 705 postavila Admiralitní loděnice v Leningradu. Stavba prototypové ponorky K-64 začala roku 1968, přičemž její zkoušky byly zahájeny v roce 1970 a do služby byla přijata roku 1971. Řada revolučních konstrukčních prvků však ještě nebyla zcela dotažená, takže ponorka v dubnu 1972 utrpěla havárii reaktoru a musela být vyřazena. Její tři sesterské ponorky loděnice dodala v letech 1978-1981. Další tři ponorky dodala loděnice Sevmaš v Severodvinsku. Patřily k vylepšené verzi projekt 705K s upraveným pohonným systémem. Do služby byly přijaty v letech 1977-1981.

Jednotky projektu 705:

wikitable	Jméno	Verze	Loděnice	Založený kýlu	Spuštěna	Vstup do služby
K-64	Projekt 705	Leningrad	1968	22. dubna 1969	31. +more prosince 1971	V dubnu 1972 havárie raktoru, sešrotována.
K-316	Projekt 705	Leningrad	1969	25. července 1974	30. září 1978	Vyřazena 1990.
K-373	Projekt 705	Leningrad	1972	19. dubna 1978	29. prosince 1979	Vyřazena 1990.
K-463	Projekt 705	Leningrad	1975	31. března 1981	30. prosince 1981	Vyřazena 1990.
K-123	Projekt 705K	Severodvinsk	1967	4. dubna 1976	12. prosince 1977	Vyřazena 1996.
K-432	Projekt 705K	Severodvinsk	1968	3. listopadu 1977	31. prosince 1978	Vyřazena 1990.
K-493	Projekt 705K	Severodvinsk	1972	21. září 1980	30. září 1981	Vyřazena 1990.

Konstrukce

Ponorka třídy Alfa vyfocená roku 1982 v Atlantiku +morejpeg|thumb'>Ponorka třídy Alfa vyfocená roku 1982.

Kapkovitý trup ponorek byl tvarován pro podhladinovou plavbu vysokou rychlostí. Přechod mezi bojovou věží a trupem byl mimořádně plynulý. +more Trup byl přitom postaven z titanu, což si vynutilo vyvinutí řady zcela nových technologických postupů. Díky vysokému stupni automatizace posádku tvořilo jen 29 mužů, později 32. V případě nehody mohla celá posádka využít záchranný modul, který byl součástí věže ponorky. Modul umožňoval záchranu z hloubky až 400 metrů. Výzbroj tvořilo šest 533mm torpédometů, pro které bylo neseno až osmnáct dlouhých zbraní, nebo 36 min. Do výzbroje ponorek patřila torpéda, torpéda s raketovým pohonem Škval, protiponorkové a protilodní střely RPK-2 Viyuga (v kódu NATO SS-N-15 Starfish) a námořní miny.

Pohonný systém tvořil jeden jaderný reaktor OK-550 chlazený kapalnými kovy (olovem a bismutem), pohánějící prostřednictvím sadu turbín OK-7 o výkonu 40 000 hp jeden výstupní hřídel se sedmilistým lodním šroubem. Pohonný systém nebyl dostatečně odhlučněn. +more Nejvyšší rychlost byla 14 uzlů na hladině a 40,2 uzlu pod hladinou. Západní experti odhadovali operační hloubku ponoru na 700 metrů.