Prometheus (Goethe)

Technology

12 hours ago

Author

Prometheus je báseň německého básníka Johanna Wolfganga von Goetha, která byla poprvé zveřejněna v roce 1774. Báseň líčí starořeckého titána Prométhea, který přinesl lidstvu oheň a za to byl potrestán nebeskými bohy. Prométheus se v básni nezdůvodňuje a neprosí o odpuštění svého činu, ale vyjadřuje svou hrdost a vzdor. Báseň se stala významným symbolem osvícenství a boje za lidskou svobodu.

Prometheus (vznik asi 1784, tiskem 1785) je báseň německého básníka Johanna Wolfganga Goetha. Často je označovaná za hymnus. Princip chvalozpěvu je zde ale obrácen, protože postava mytického Promethea bohy nikterak nechválí, ale vzpurně i pohrdavě oslovuje Dia i ostatní bohy, ve kterých vidí nelítostné a parazitující postavy, závislé na obětech důvěřivých lidí. Sám se také staví bohům na roveň.

Báseň byla několikrát zhudebněna, například Johannem Friedrichem Reichardtem roku 1809, Franzem Schubertem roku 1819, Hugo Wolfem roku 1889 nebo +more_Einheit'>F. M. Einheitem roku 1993.

Česky byla báseň vydána v překladu Otokara Fischera roku 1916, 1927, 1949, 1955, 1973 a 1979.

Vznik a význam básně

Báseň, napsaná bez rýmů a volným rytmem, vznikla v letech 1772-1774 na základě stejnojmenné nedokončené divadelní hry a je velice významná pro hnutí Sturm und Drang, jehož představitelé chápali génia jako osobu, která žije zcela v souladu se sebou, je nad světem a přírodou, má téměř božské schopnosti a překonává tradiční autority. Poprvé byla vydána anonymně a bez Goethova vědomí roku 1785 Friedrichen Heinrichem Jacobim v jeho polemickém spise týkajícím se nizozemského filosofa Spinozy.

Samotný Goethe vydal hymnus až roku 1789 společně s básní Ganymed, která vznikla ve stejném období. Obě básně je třeba chápat ve společných souvislostech, protože vyjadřují dva aspekty člověka. +more Prometheus je vzpurný tvůrčí duch, který, Bohem odmítnutý, ho napadá a prosazuje se proti němu, zatímco Ganymed je chlapec zbožňovaný a svedený Bohem a je jeho věrným služebníkem.

Obsah básně

Goethův rukopis básně Obsahem básně je Prometheův monolog, ve kterém v šesti slokách Prométheus promlouvá k Diovi, uráží ho a napadá také ostatní bohy.

Hned v první sloce zesměšňuje Diův hněv jeho připodobněním k chlapci, který stíná květ bodláčí.

:Své nebe, Die, zahaluj :v kouř mraků, par, :a tak, jako stíná hoch :květ bodláčí, :do dubů třískej a v horstvech hřbet.

V následující druhé sloce oslovuje pohrdavě ostatní bohy slovy

:Já pod sluncem neznám nic :chudšího, než jste vy, bozi!

a zdůrazňuje, že jejich stravou jsou oběti a modlitby lidí

:a bláznovské důvěry nebýt :žebráků a dětí, :vy mřeli byste hladem.

Ve třetí sloce Prometheus vzpomíná na dětství, kdy se obracel k nebi a k bohům,

:Když jsem byl dítě :a v světě dosud se neznal. :já těkavým bloudil zrakem :tam k slunci, jako by nad ním :bděl sluch, jenž slyší můj nářek, :či srdce jak mé, :jež mělo by s bědným slitování.

ale ve čtvrté konstatuje, že nikdy od bohů žádnou pomoc nezískal.

:Kdo mne od smrti spasil. :od poroby, kdo?

Proto se v předposlední páté sloce Dia ptá:

:Já tebe uctívat. Zač. +more :Zda jsi kdy nadnášel břímě :tomu, jejž tíží bol. :Zda jsi kdy konejšil slzy :tomu, hrůzou jenž lká. :Zda mne v muže neukovaly :všemohoucí čas :a věčný osud - dvě pánů, :již vládnou mně jako tobě.

V závěrečné šesté sloce Prometheus zdůrazňuje, že na základě svého rozhodnutí nerespektovat bohy získal moc formovat lidi k obrazu svému.

:Zde sedím, hnětu lidi :k obrazu svému, :tvořím rod, aby mně byl roven: :aby strádal a plakal, :měl rozkoš, měl slast - :a tebe, tebe by nedbal, :jak já!