Otokar Fischer

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Pamětní deska Otokara Fischera v rodném Kolíně Otokar Fischer (20. května 1883 Kolín - 12. března 1938 Praha) byl český literární historik a profesor germanistiky na Univerzitě Karlově, divadelní kritik, teoretik a historik, překladatel, dramaturg, básník a dramatik.

Život a dílo

Narodil se v rodině Pavla Fischera a Hermíny rozené Krassové. Měl dva sourozence: Annu a Josefa.

V rodném Kolíně vystudoval gymnázium a po maturitě se zapsal na Filosofickou fakultu české i německé univerzity v Praze, kde studoval germanistiku. V Berlíně získal roku 1905 doktorát a nastoupil do Univerzitní knihovny v Praze. +more V roce 1909 se stal docentem, v roce 1917 na Karlově univerzitě v Praze mimořádným profesorem dějin německé literatury a od roku 1927 byl zde řádným profesorem. Jako odborník byl zván často do zahraničí, na vědecké kongresy a různé přednášky. Byl rozhodným antifašistou a ve 30. letech se zapojil do protifašistického hnutí. Jeho literární činnost a zásluhy ve vědním oboru dějiny německé literatury byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk (mimořádný člen od 7. ledna 1920) a České akademii věd a umění, jejímž řádným členem se stal 29. listopadu 1933 (mimořádným od 26. listopadu 1924).

V letech 1920-1924 vyučoval také na dramatickém oddělení Konzervatoři hudby v Praze světovou literaturu dramatickou a rozbor světových dramat.

Jeho celoživotním zájmem bylo divadlo. Už od roku 1907 působil jako divadelní referent v celé řadě novin a časopisů (např. +more Národní listy (5. 1. 1915-17. 1. 1923, s přestávkou 20. 1. 1917-21. 10. 1917), Přehled, Česká revue, Cesta, Kritika, Právo lidu, Lidové noviny, Prager Presse, aj. ) a po roce 1920 i krátce spoluredigoval časopis Jeviště. V jedné sezoně (1911/1912) před válkou byl dramaturgem činohry Národního divadla, avšak z funkce odstoupil po devíti měsících pro zásadní programové neshody s vedením divadla. Stal se historikem prvního čtyřicetiletí Národního divadla a jako znalec této problematiky si vydobyl značnou autoritu, takže v roce 1935 po smrti K. H. Hilara byl vybrán jako jeho nástupce ve funkci šéfa činohry. Tuto funkci vykonával pak až do své smrti. Jeho dramaturgickým přínosem bylo zvýšení počtu a kvality uváděné původní tvorby (např. Čapek, Konrád, Tetauer) a rozšíření výběru klasických domácích i světových autorů s díly nadčasového obsahu (např. Tyl: Kutnohorští havíři; Jirásek: Gero; Puškin: Boris Godunov, aj. ). Za Fischerova vedení činohry našel široké uplatnění režisér Karel Dostal, který mu byl generačně i světonázorově nejbližším a vykonával i funkci zástupce šéfa činohry, tak mladý režisér Jiří Frejka a pohostinsky přizvaný a později angažovaný režisér Aleš Podhorský z Brna.

Významná byla jeho činnost překladatelská (němčina, angličtina, francouzština, vlámština, ruština a španělština). Již během svého života byl považován za jednoho z nejvýznamnějších překladatelů významných děl západní literatury. +more Jeho jazyk se vyznačoval bohatstvím, velkolepostí, ale zároveň srozumitelností. Překládal například díla Williama Shakespeara, Rudyarda Kiplinga, Molièra, Françoise Villona, Heinricha Heina a dalších. Jeho nejvýznamnějším dílem byl překlad Goethova Fausta, tento převod je dosud považovaný za definitivní verzi tohoto klasického díla.

Fischerova vlastní básnická tvorba je dnes už převážně zapomenuta.

Rodinný život

Fischer pocházel ze židovské rodiny, ale v roce 1911 se nechal pokřtít a dne 29. března 1911 se oženil s Blaženou Baušovou (1888-1971, katolický sňatek), překladatelkou z němčiny. +more Manželství bylo rozloučeno v roce 1923.

S druhou manželkou, malířkou Vlastou (roz. Vostřebalovou, 1898-1963) měli v roce 1923 syna Jana Otokara; manželství vydrželo dva roky.

Se třetí manželkou Blaženou (roz. Plecháčovou, 1902-1951), překladatelkou z němčiny, měli tři dcery: Jitku, Evu a Rut.

Závěr života a úmrtí

O křehkém zdraví svědčilo, že již v únoru 1938 nastoupil jako šéf činohry Národního divadla zdravotní dovolenou. Zemřel na srdeční infarkt při četbě novinové zprávy o tzv. +more anšlusu (anexi) Rakouska hitlerovským Německem.

Poslední rozloučení se konalo v Národním divadle a v krematoriu ve Strašnicích.

Dílo

Přemyslovci 1918 [url=https://kramerius5. nkp. +morecz/uuid/uuid:a110e400-c2a4-11e2-b6da-005056827e52]Dostupné online[/url] - hra o pěti dějstvích * K dramatu 1910 * Karlštejn 1916 - libreto * Kdo s koho 1928 * Duše a slovo 1934 * Slovo a svět - Essaye 1937.

Významné překlady

kompletní překlad Villona * Goethův Faust * báseň Když od Rudyarda Kiplinga * Nietzscheho dílo Tak pravil Zarathustra

Important

1920

Univerzita Karlova

František Černý (divadelní historik)

Josef Fischer (filozof)

Vlasta Vostřebalová-Fischerová

Praha

Odkazy

Reference

Otokar Fischer na karikaruře Hugo Boettingera z roku 1917

Literatura

Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 65, 123-5, 131, 133, 137, 140-143, 146 * Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. +more 141, 145, 502 * František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 304, 306, 311, 351 * František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 133, 138, 191-2, 203, 208, 233, 235, 245-7, 265, 315, 329, * František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 158 * Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih- a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 111 * * Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 47, 59, 61, 63, 73, 90, 92, 99, 116, 131, 142-3, 148-9, 151, 153-4, 157-8, 162 * Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV. , Academia, Praha, 1983, str. 14, 18, 22, 27, 60, 67, 146, 203, 245, 338-340, 342, 351-2, 360, 362, 365, 369, 373, 375, 396, 399, 436-7, 590, 591, 593, 596, 598-606, 608-610, 614, 616, 619, 620, 657 * Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 101-2 * Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 186 * Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 112, 116-9, 126-7, 133, 147, 152, 156, 237 * Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 489, 542 * * * Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju. Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 38, * Marie Valtrová - Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle. , Primus, Praha, 1993, str. 119, 233, 342-3, * ŠPIRIT, Michael: Ediční poznámka, in: Otokar FISCHER, Literární studie a stati I, II, Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Praha 2014, 2015,.

Externí odkazy