Cesko.wiki Pruská G 8
Author
Albert FloresG 8 byla čtyřspřežní nákladní lokomotiva Pruských státních drah na přehřátou páru. Byla vyráběna ve dvou variantách - od roku 1902 s nápravovým tlakem 14 t a od roku 1913 tzv. zesílená G 8, později označená jako G 8.1, s nápravovým tlakem 17 t. Zesílená varianta s více než 5 000 kusy byla nejpočetnější typem lokomotivy pro zemské dráhy.
Vznik a vývoj
G 8 4981 Mainz v železničním muzeu Darmstadt-Kranichstein +more03. 06. jpg|thumb|left'>Tp 3-36 PKP (ex 55 2199, Hanomag 6712/1913) jako památník ve stanici Zbąszynek V letech 1893-1917 byla jako standardní typ nákladní lokomotivy pruských státních drah dodávána řada G 7 na mokrou páru s pojezdem tvořeným čtyřmi spřaženými nápravami a s vlečným tendrem. V roce 1902 dodala lokomotivka Vulcan ve Štětíně třináct lokomotiv tohoto typu s instalovaným Schmidtovým přehřívačem. Lokomotivy nesly označení Saarbrücken 2100-2112.
V dalších letech pokračovala výroba lokomotiv G 8 v několika německých lokomotivkách, a to až do roku 1913. Celkem jich bylo vyrobeno 1 054 kusů. +more První pruské nákladní lokomotivy na přehřátou páru z počátku trpěly řadou „dětských nemocí“. Omezení nápravového tlaku na 14 t způsobilo mnoho problémů, neboť snaha o snížení hmotnosti vedla k poddimenzování mnoha součástí. V průběhu výroby došlo k několika úpravám - hned v roce 1903 byl zvětšen průměr válců na 575 mm, v roce 1904 na 590 mm a později na 600 mm. Měnila se i plocha roštu, přímá i nepřímá výhřevná plocha, plocha přehřívače a uspořádání kotlových trubek. Parní dóm se přesunul dopředu na 2. prstenec válcového kotle, změnil se i tvar dýmnice.
Sedm lokomotiv bylo pokusně osazeno souproudými válci (typ Stumpf), deset dalších bylo vybaveno Lentzovým ventilovým rozvodem. Ani jedna z těchto úprav nebyla přínosem ve srovnání se standardním provedením.
Lokomotivy bývaly spřaženy s tendry typů pr 3 T 12, pr 3 T 16,5 a pr 2'2' T 16.
Německé říšské dráhy v roce 1925 převzaly 656 lokomotiv a označily je řadou 55. 16-22 (55 1601-2256), v roce 1935 přišlo dalších 12 strojů ze Sárska. +more Během druhé světové války přibyly další lokomotivy z obsazeného Polska, které dostaly čísla v intervalu 55. 1604 - 55. 1710 po zrušených strojích.
Řada G 8 mimo Německo
Československo
V roce 1919 zakoupilo Československo 15 lokomotiv G 8 z válečné kořisti Spojených států. Stroje byly převzaty v Is-sur-Tille, zprovozněny a následně transportovány do Československa. +more Ve skutečnosti se jednalo o 13 lokomotiv G 8 a dvě G 8. 1. Bez ohledu na tuto skutečnost byla lokomotivám přidělena čísla 273. 01-15, přičemž stroje G 8. 1 obdržely čísla 10 a 15. V roce 1925 byly všechny lokomotivy nově označeny jako 425. 001-15 (původní inventární čísla byla zachována). Lokomotivy byly přiděleny výtopně Trenčianská Teplá, později přešly do Nových Zámků. V roce 1939 byly předány MÁV a přeznačeny na 410. 501-502 (G 8. 1) a 410. 601-613 (G 8). Po válce se vrátily k ČSD pouze 425. 005 a 007, ale v tak špatném stavu, že do provozu již nezasáhly.
Itálie
V roce 1919 získala Itálie jako válečnou reparaci 22 lokomotiv G 8, které FS označily 422. 001-022. +more Z počátku byly sustředěny v Miláně. Ve druhé polovině třicátých let začalo jejich vyřazování, které přerušil v roce 1940 vstup Itálie do války. Jako poslední dojezdila u FS 422. 001 v roce 1958.
Lokomotivy 422. 009 a 022 byly v roce 1946 prodány Società Funivie di Savona, která provozuje lanovky mezi přístavem a překladišti uhlí v Savoně. +more Obě lokomotivy zde sloužily na posunu až do roku 1973, poté byly zakoupeny piemontským železničním muzeem v Saviglianu. Lokomotiva 422. 009 byla v letech 1990-1995 opravena, 422. 022 byla zrušena.
Turecko
První lokomotivy řady G 8 se objevily v dnešním Turecku během 1. světové války jako součást válečných dodávek z Německa. +more Jednalo se o 46 strojů německých drah dodaných CFOA (Chemins de Fer Ottomans d'Anatolie - anatolské otomanské dráhy), označených 44001-44046. Dalších 10 lokomotiv dodala v roce 1924 lokomotivka Linke-Hoffmann železnici Smyrna - Cassaba (SCP, nyní Izmir - Turgutlu). Těmto strojům byla u TCDD přidělena čísla 44047-44056.
Stroje 44057-44061 pocházely od DHP (Damas Hama et Prolongement) a TCDD je zakoupily v roce 1944. Tyto stroje pocházely z válečné reparace Francii - z celkem 71 lokomotiv jich 48 bylo v roce 1939 prodáno DHP, vlivem válečných událostí byly převzaty až v roce 1941. +more Stroje 44062-44083 pocházely pravděpodobně z železnic vzniklých rozdělením Bagdádské dráhy, většina z nich byla také součástí válečných dodávek. Je ale možné, že 13 z nich zakoupily TCDD od železnic Alsaska-Lotrinska v roce 1934. Údajně existovala i lokomotiva 44087.
Řada 44001 dojezdila v 80. letech, lokomotiva 44079 byla provozuschopná prodána v roce 1987 do Německa. Lokomotiva 44015 v muzeu v Ankaře byla vyřazena k 20.11.1990.
Rumunsko
Po 1. světové válce v rámci poválečného vyrovnání obdržely CFR 37 lokomotiv G 8, které obdržely čísla 4805-4843. Všechny byly vyřazeny do roku 1938.
Rozdělení po druhé světové válce
Po druhé světové válce zůstaly lokomotivy G 8 po celé Evropě. Část lokomotiv z území Československa byla vrácena PKP, zbylých 29 strojů převzaly ČSD a označily 424. +more500-528. Lokomotivy byly přiděleny výtopnám na severu Čech - do Podmokel, Ústí nad Labem, Chomutova a Lovosic, kde nahradily starší řady 344. 3, 413. 2 a 414. Postupně byly samy nahrazeny lokomotivami řady 534. 03 z poválečné výroby. Poslední 424. 0 byly vyřazeny v roce 1958.
Německo
DB získaly po válce 205 strojů této řady, DR 50 strojů. Poslední z nich dojezdily u DB v roce 1955, u DR v roce 1969.
Rakousko
V Rakousku zůstaly po válce stroje 55 1681, 1881 a 2180. 55 1881 byla v roce 1950 předána DB, obě zbylé lokomotivy byly přeznačeny na řadu 755 s původními inventárními čísly. +more 755. 2180 byla vyřazena v roce 1954, 755. 1681 v roce 1957.
Polsko
Lokomotivy G 8, které zůstaly po válce v Polsku, přeznačily PKP na řadu Tp 3.
Zachované stroje
4981 Mainz je v provozuschopném stavu. Byla vyrobena v roce 1913 a během 1. +more světové války poslána na stavbu Bagdádské dráhy. TCDD ji přeznačily na 44. 079. V roce 1987 byla stále provozuschopná lokomotiva převezena po vlastní ose do Německa. Zde byla opravena a uvedena do stavu, který se přibližuje stavu po vyrobení. Nyní se nachází v železničním muzeu Darmstadt-Kranichstein * Tp3-36 - pomník ve stanici Zbąszynek * 44015 - v železničním muzeu v Ankaře * 44041 - v železničním muzeu v Çamliku * 422. 009 - v piemontském železničním muzeu v Saviglianu.