Prutské tažení

Prutské tažení, známé jako Rusko-turecká válka 1710-1711/13, bylo vedeno ruským carem Petrem I. proti Osmanské říši během severní války.

Pozadí

Vítězství v bitvě u Poltavy chtěl ruský car Petr I. +more dovršit zajetím švédského krále Karla XII. , který ovšem utekl do Turecka. Turecký sultán Ahmed III. se obával přílišného posílení Ruska, což by ohrozilo zájmy Turecka, a proto odmítl švédského krále vydat, což vedlo ke zhoršení vzájemných vztahů obou států a vyvrcholilo to tím, že v listopadu 1710 Turecko vyhlásilo Rusku válku. Car si byl jist vítězstvím, a proto se válce nepokusil zabránit. Naopak v únoru bylo v Uspěnském chrámu v Moskvě vyhlášeno tažení proti „nepříteli víry Kristovy“ a car se poté vydal s armádou na jih.

Průběh tažení

Car mířil na Balkán, kde se předpokládalo, že Valašsko, Moldavsko a Černá Hora se přidá, jakmile se Rusové přiblíží. Brzy se však ukázalo, že válka s Tureckem byla chyba. +more Carovi se nepovedlo včas obsadit most přes Dunaj a turecká armáda, jíž velel vezír Ali paša, začala Rusy obkličovat. Rusové zahájili ústup, avšak bylo již pozdě a Rusové byli na řece Prutu obklíčeni velikou početní převahou Turků. Situace byla beznadějná a car byl zoufalý, jak ukazuje jeho údajná zavěť z této doby.

Mír s Turky

Car se rozhodl pokusit uzavřít mír, což armádu zachránilo, neboť Ali paša návrh přijal. Jednání s Turky měl na starost vicekancléř Šafirov, který se brzy ukázal jako skvělý diplomat, když se mu +more_srpen'>1. srpna 1711 podařilo uzavřít mír, dříve než si Turci uvědomili v jaké situaci Rusové jsou. Car a jeho armáda mohla volně od Prutu odejít. Podle dojednaného míru ovšem Rusko muselo vrátit Azov, zbořit pevnosti jež vybudovali na Černém moři a vyplácet Tatarům roční poplatek.

Následky

Prutské tažení znamenalo pro Rusko ztrátu toho, co získalo v předchozí válce s Turky a muselo nechat volný průchod Karla XII. +more vrátit se na sever. Přestože bylo prutské tažení pro Rusko jednoznačnou porážkou, situaci v Severní válce nezvrátilo, neboť se armádu povedlo zachránit, a když si Turci uvědomili, v jaké situaci Rusové byli, bylo pozdě a vezíra Ali pašu to stálo život. V letech 1768-1774 došlo k další rusko-turecké válce, která ovšem znamenalo pro Osmanskou říši ztrátu toho co získalo na březích řeky Prut.

Odkazy

Reference

Literatura

Kolektiv autorů: Dějiny Ruska * Otakar Dorazil: Vládcové nového věku 1. díl

Související články

Bitva u Poltavy * Severní válka

Kategorie:Dějiny Švédska Kategorie:Dějiny Ruska 18. +more století Kategorie:Dějiny Turecka Kategorie:Severní válka Kategorie:Rusko-turecké války Kategorie:1711.