První čečenská válka

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

První čečenská válka byl ozbrojený konflikt, který probíhal mezi listopadem 1994 a srpnem 1996 mezi ruskými ozbrojenými silami a čečenskými separatisty. Válka vypukla poté, co čečenská republika vyhlásila nezávislost na Ruské federaci. Rusko odpovědělo invazí svých vojsk do Čečenska s cílem znovudobýt území a potlačit separatistické hnutí. První čečenská válka byla charakterizována těžkými boji, bombardováním civilních obyvatelstva a válečnými zločiny na obou stranách. Čečenské separatistické síly se zaměřily na obranu a útoky na ruské jednotky, zatímco ruské vojsko se snažilo ovládnout klíčová města a infrastrukturu Čečenska. V průběhu konfliktu byla zničena velká část čečenské infrastruktury a vyhnána obrovská část čečenského civilního obyvatelstva. Ruské ozbrojené síly byly také obviněny ze spáchání válečných zločinů, jako je mučení a vraždy civilistů. Válka skončila dohodou o ukončení bojů, známou jako Chasavjurtské dohody, která byla podepsána v srpnu 1996. Tato dohoda zaručila částečné stažení ruských vojsk z Čečenska a umožnila čečenské republice samosprávu a autonomii. První čečenská válka měla značný dopad na politickou situaci v Rusku a na vztahy mezi Ruskem a Čečenskem. Válka však způsobila také obrovské lidské utrpení a humanitární krizi, které měly dalekosáhlé následky pro obě strany konfliktu.

První čečenská válka (11. prosince 1994 - 31. srpna 1996) byl konflikt mezi Ruskem a jednostranně vyhlášeným nezávislým státem Čečenská republika Ičkerie. Válku započal vpád ozbrojených sil Ruské federace na území Čečenska.

Pozadí a příčiny války

Jedním z nejzávažnějších důvodů pro vojenský zásah v Čečně byl pravděpodobně i tranzit kaspické ropy přes čečenské území, ačkoli tento fakt Rusko doposud nikdy nepřiznalo. V létě 1994 účastníci zasedání v Istanbulu posuzovali variantu trasy ropovodu Baku-Groznyj-Novorossijsk, hned nato pronesl prezident Boris Jelcin, že "čečenský problém musí být vyřešen do prosince. +more".

V roce 1993 došlo v Čečensku ke konfliktu mezi prezidentem Dudajevem a parlamentem. Spor vyústil k násilnému rozpouštění parlamentu a vypuknutí občanské války. +more Opozice vůči Dudajevovi byla tajně podporována ze strany Ruské federace. Nejdříve ve formě dodávek zbraní později i vojenskou podporou.

Listopadový incident

26. listopadu 1994 zaútočily opoziční síly spolu s ruskými posilami na hlavní města Čečenska Grozný. +more Útok byl odražen, nicméně bylo zajato 20 tanků a 40-70 ruských vojáků. Dudajev prohlásil, že pokud se ruská strana přizná, že se jedná o jejich vojáky, budou všichni propuštěni. Pokud to však ruská strana neučiní, tak budou zajatci bráni jako bandité a čeká je poprava. Ministr obrany Ruské federace Pavel Gračev označil vojáky za žoldáky a Boris Jelcin se odmítl zpočátku jakkoliv vyjádřit. Jelcinovo vyjádření přišlo až 1. prosince, kdy slíbil, že ruským zajatcům pomůže, což bylo první nepřímé uznání ruské účasti. Nicméně vláda pro to neučinila žádné kroky a sám premiér tvrdil, že o ničem nevěděl.

Vůdce opoziční strany Jabloko Grigorij Javlinskij telefonicky kontaktoval Džochara Dudajevova. Řekl mu, že jako vůdce opoziční frakce a člen Státní dumy, bere za zajatce odpovědnost, přiznává, že se jedná o ruské vojáky a žádá jejich propuštění. +more Dudajev Javlinského pozval do Grozného. Tam se Javlinskij dostavil spolu s několika kolegy z Jabloka. Nicméně čečenská strana odmítla zajatce propustit. Javlinskij požadoval schůzku s Dudajevem, ale ta mu nebyla umožněna. Nakonec se dozvěděl, že Dudajev jedná s Gračevem, který ve stejný den tajně do Grozného přiletěl.

Dudajev se s Gračevem dohodl na propuštění poloviny vězňů. Javlinskij se s Dudajevem setkal až po ukončení jednání s Gračevem. +more Dudajev Javlinskému oznámil, že má odletět, jelikož si to Pavel Gračev přeje. Javlinskij řekl, že pokud budou propuštěni zajatci tak odletí. Dudajev oznámil, že je do rukou Javlinského nepropustí, jelikož Gračev si to nepřeje. Poté vypuklo dlouhé vyjednávání a Javlinskij nabídl místo zajatců jako rukojmí sebe a své kolegy. Tento návrh Dudajev odmítl, nicméně byl poté ochoten alespoň část zajatců propustit. Nakonec bylo vyjednáno propuštění 7 zajatců, kteří byli Javlinským dopraveni do Moskvy. Do Moskvy Javlinskij dovezl i 3 rakve nepřeživších.

Válka

Poliny Žerebcové. +more Problémy se nevyřešily ani do prosince, ani později. Zato se společnost stala svědky toho, že pokud je ve hře ropa, pak moc využije veškerých prostředků. Podle Asociace pro mezinárodní otázky stálo Rusko před podpisem smlouvy na využití kaspické ropy v 1995 a nejrychlejší a nejlacinější cesta vedla přes území Čečenska. Pokud by se jí podařilo sesadit Džochara Dudajeva, dohodě by nic nebránilo.

Po prvním tažení v roce 1994-1995, které vyvrcholilo zničující bitvou o Grozný, se pokusily ruské federální síly o ovládnutí horské oblasti Čečenska, ale byli zahnáni zpět čečenskými partyzány a nájezdy na roviny, navzdory ohromnosti ruského vojska, jeho vojenskému vybavení a letecké podpoře.

Jelikož se v Rusku blížily prezidentské volby naplánované na 16. června 1996 a většina Rusů se stavělo proti pokračování války, musel Boris Jelcin změnit rétoriku i postoje. +more Jelcin se dostal do druhého kola s předsedou KPRF Gennadym Zjuganovem. Došlo k dohodě s generálplukovníkem Alexandrem Lebeděm, který skončil v prvním kole na třetím místě. Boris Jelcin se zbavil Lebeďova rivala a hlavního prosazovatele války, ministra obrany Pavla Gračeva a po volbách dosadil na post předsedy Rady bezpečnosti právě Lebedě. Lebeď, který výrazně vystupoval proti válce, zahájil jednání s čečenskou stranou. Čečenský voják při bitvě o GroznýNásledná všeobecná demoralizace federálních sil a veskrze všeobecná opozice ruské veřejnosti brutálnímu konfliktu vedla Borise Jelcina k vyhlášení příměří v roce 1996. 31. srpna 1996 byla podepsána mírová smlouva. Signatáři byli předseda rady bezpečnosti Ruské federace generál Alexandr Lebeď a náčelník generálního štábu čečenské armády Aslan Maschadov. Dne 12. května 1997 se setkali prezident Boris Jelcin a Aslan Maschadov, již jako čečenský prezident, v Moskvě a podepsali konečnou verzi smlouvy.

Podle střízlivého odhadu přišlo o život 7 500 vojáků ruské armády, 4 000 čečenských bojovníků a více než 35 000 civilistů. Dle jiných odhadů se počet obětí pohybuje mezi 80 000 až 100 000. +more Odhad celkového počtu obětí dvou ruských intervencí v první čečenské válce a druhé čečenské válce je 300 000 lidí z celkového počtu 1 milion obyvatel.

Z více než 500 000 osob se v důsledku bojů stali uprchlíci, jejich města a vesnice zůstaly ležet v troskách.