Cesko.wiki Prvosenky
Author
Albert FloresKniha Prvosenky je básnickou sbírkou soboteckého básníka Václava Šolce. Poprvé vyšla roku 1868 a podruhé, v rozšířené podobě, roku 1872. Sbírka se jeví jako most na drahách české poezie od májovců k ruchovcům a lumírovcům. Sklidila veliký úspěch mezi čtenáři. Prvnímu vydání dal konečnou tvář vychovatel v Kounicově rodině F. Schulz. Druhé vydání, které zahrnuje celé Šolcovo životní dílo a vývoj, uspořádali jeho přátelé Dürich a Čapek.
Zdeněk Pešat sbírku zhodnotil slovy: „Proměny jsou nejpatrnější v oblasti politické a vlastenecké poezie, která od všeobecného vlasteneckého horování ještě obrozeneckého typu směřuje k historické epice a politické lyrice zkonkrétňující a zreálňující obraz sociální diferenciace společnosti v minulosti i v přítomnosti. Tak Šolc postupně dochází až ke zdůraznění společensky vzdorných, revoltních gest a k apoteóze dělnické práce jako základu lidské společnosti. +more“.
Kompoziční výstavba
Sbírka je rozdělena do tří hlavních oddílů. Úvodní báseň sbírky Primula veris neboli prvosenka jarní má formu gazelu. +more Tato báseň oslavuje jaro, znovuzrození přírody, života, lásky, ale především se jedná o alegorii, kdy jaro představuje český národ, který se probouzí z vlivu Bachova absolutismu a začíná znovu být politicky a kulturně aktivní. V prvním oddílu nalezneme pouze epické básně bez ohledu na jejich tematiku. Tento oddíl je nazván Zpěvy epické a obsahuje 35 básní. Druhý oddíl se nazývá Zpěvy svatováclavské a obsahuje 13 básní politické a vlastenecké lyriky a ve třetím oddílu nazvaném Zpěvy různé nalezneme vše ostatní např. cykly intimní milostné lyriky, přírodní lyriky nebo vlasteneckou lyriku, kde vystupuje proti nepřátelům vnějším i vnitřním. Poslední básní, kterou tuto sbírku Šolc uzavírá, je Věštba Sibyllina. Ve druhém vydání je přidán ještě dodatek, kde je dalších devět Šolcových básní. Šolc v této sbírce uctívá trojnásobný symbol - vzkříšení jara, obrození národa a věčnost poezie. Ve sbírce můžeme vypozorovat druhovou, tematickou a žánrovou rozmanitost.
Jazykové a básnické prostředky
„Svůj verš přeplňuje básnickou obrazností; převažují v ní přirovnání…“ Využívá neologismů, též má zálibu ve složených adjektivech (např. : hrobopádná tíže). +more Hromadí předložky (např. : ve krvavém bojův ve plameni) a štědře využívá inverzi slovosledu. Upomíná na minulost Čechů i lidstva. Často využívá symbolu kříže a ukřižování, vlastenecké prvky a historické náměty. Ve svých básních se zabývá myšlenkou slovanské vzájemnosti (např. : Polskému národu, Slávy děti, Nad Balkánem).
Dědovy vrásky
První básní sbírky je rozsáhlá poema Dědovy vrásky. „Tento příběh sedláka-svobodníka, který se zastane starce, ztýraného surovým správcem při robotování na panských polích, a jemuž se pak vrchnost celý život mstí, připravuje ho o vše, co miloval, snaží se ho zotročit a zničit, je jedním z vrcholů Šolcova díla. +more“ Šolc líčí obraz utrpení i odboje selského lidu, chce zdůraznit, že žádná velmoc nezotročí duši českého národa. Jazyk je hovorový. Protože se jedná o velice rozsáhlou epickou báseň, která obsahuje 32 strof, střídá se několik druhů rýmů - sdružený a obkročný. Velice často v básni nalezneme přesah, metafory, neologismy, inverzi slovosledu, biblická přirovnání.