Cesko.wiki Průmyslový komplex Vřesová
Author
Albert FloresPrůmyslový komplex Vřesová je bývalý uhelný důl a průmyslový areál nacházející se na katastrálním území Dolního Suchého u Ostravy. Komplex se rozkládá na ploše více než 100 hektarů a je jedním z nejvýznamnějších průmyslových areálů v Moravskoslezském kraji. Důl vznikl v roce 1909 a byl jedním z nejmodernějších dolů ve své době. V průběhu své existence se stal důležitým dodavatelem uhlí pro místní energetické a průmyslové podniky. V roce 1993 byl důl uzavřen kvůli nedostatku rentabilních zásob uhlí v této lokalitě. Po ukončení těžby bylo rozhodnuto o využití areálu pro průmyslové účely. Vznikla zde průmyslová zóna, která láká investory svou strategickou polohou a dobrou dopravní dostupností. V areálu se nachází řada průmyslových podniků v různých odvětvích, jako je strojírenství, elektrotechnika nebo logistika. V posledních letech probíhají rozsáhlé investice do modernizace infrastruktury a budov v areálu. Cílem je přilákat další investory a vytvořit z Průmyslového komplexu Vřesová centrum moderního průmyslu v Moravskoslezském kraji. Areál má také významný historický a kulturní význam. V roce 2012 byl zapsán do Seznamu kulturních památek České republiky. Kromě průmyslových budov zde stojí také několik historických objektů, jako je vodojem, dělnické kolonie nebo administrativní budovy. Průmyslový komplex Vřesová je důležitým symbolem průmyslového dědictví v regionu a představuje významné místo pro místní ekonomiku.
Průmyslový komplex Vřesová je zpracovatelská část Sokolovské uhelné ve Vřesové.
Historie
Pohled na průmyslový závod od západu
V poválečné době došlo v sokolovské hnědouhelné pánvi k přechodu od hlubinné těžby hnědého uhlí k lomové těžbě a s ní vyvstala i otázka zpracování uhlí. Z důvodu potřeby svítiplynu v tehdejším Československu bylo v 50. +more letech 20. století rozhodnuto o výstavbě zpracovatelské části společnosti Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov (HDB) ve Vřesové - přesný název Palivový kombinát Vřesová. V 60. letech byla stavba dokončena a postupně byl celý komplex uveden do provozu.
Pro potřeby kombinátu byla v roce 1966 v nedaleké obci Tatrovice zbudována vodní nádrž Tatrovice, která byla od roku 1969 do roku 2013 i zdrojem pitné vody pro kombinát i obec Vřesovou. V současné době pokrývá z větší části potřebu technologické vody, druhým zdrojem je nádrž na Chodovském potoce dopájená vodou z řeky Ohře z čerpací stanice Loket. +more.
V roce 2005 byla v areálu Zpracování otevřena nová kyslíkárna firmy Linde Technoplyn výměnou za dosloužilou původní.
Na jaře roku 2011 byla ve Vřesové ukončena výroba briket a odstavena briketárna. Tento provoz byl částečně nahrazen výrobou multiprachu (výsledný produkt sušícího a mlecího procesu zpracování uhelné vsázky), která v omezené míře probíhala i v době provozu Briketárny. +more Celý zpracovatelský komplex ve Vřesové je jedinečným tím, že je zde na malém území uhlí připraveno, zpracováno a po ukončení výroby svítiplynu a výstavbě paroplynové elektrárny je vyráběný energoplyn přímo na místě přeměněn na elektrickou energii a teplo.
Elektrárna
V 90. letech rozhodla tehdejší vláda o ukončení výroby svítiplynu, a proto byl zahájen projekt výstavby paroplynové elektrárny a z výroby svítiplynu se přešlo na výrobu energoplynu (výsledný produkt zplyňování uhlí), který je primárně určen k výrobě tepla a elektrické energie. +more V roce 1995 byl uveden do provozu první blok paroplynové elektrárny a následně i druhý blok, každý o elektrickém výkonu 200 MW. Elektrárna patří k nejmodernějším nízkoemisním zdrojům elektrické energie v Evropě (emise NOx na úrovni 100 mg/mN3, účinnost až 54,5 % při využití teploty spalin pro předehřev vody). Jako palivo se může využívat jak energoplyn, tak zemní plyn, na nějž elektrárna funguje od roku 2020.
Zpracování uhlí
Komplex zpracovatelské části Sokolovské Uhelné p. n. +more, a. s. se skládá z několika jednotlivých provozů. Uhlí, které je vytěženo převážně na lomu Jiří začíná svou cestu zpracováním v Drtírně, kde je vlečkou dopravované uhlí rozdrceno na menší frakce a následně dopraveno do Sušárny, na technologickou skládku, a nebo k nakládce na vagónovou váhu. V Sušárně je uhlí sušeno na speciálních sušácích pomocí horké páry (teplota 150-160 °C). Uhlí má na vstupu cca 40% obsah vody, po vysušení je potřebná vlhkost 20 % pro Teplárnu a 30 % pro Tlakovou plynárnu. Část uhlí je tedy po vytřídění dopravena redlerovými dopravníky do sekce Teplárna. Toto je jeden z nejdůležitějších technologických celků, v pěti kotlích (každý o výkonu 220 MW, 325 t/h) se vyrábí pára, která slouží pro výrobu tepla a elektrické energie ve čtyřech parních turbínách, každé o výkonu 65 MW. Technologická pára se využívá v ostatních provozech ve Vřesové například i pro ohřev vody do horkovodů, kterými je distribuováno teplo městům Karlovy Vary, Chodov, Nová Role, Nové Sedlo a obci Vintířov. Dálkovým parovodem je zásobována společnost zpracovávající vlnu a teplofikace v Nejdku. Spaliny teplárenských kotlů jsou odsířeny pomocí mokré vápencové vypírky. Energosádrovec vzniklý reakcí vápence se spalinami se přesušuje v Kalcinační jednotce. Vzniklá sádra se zpracovává v německé firmě Knauf.
Druhá část uhlí je dopravována pásovými dopravníky do Tlakové plynárny - Generátorovny. Zde jsou uhlím zauhlováno celkem 26 generátorů na dvou etapách Tlakové plynárny a uhlí je zde zplyňováno za určitého tlaku (přetlaku proti atmosférickému tlaku cca 2. +more7 MPa) při oxidačně-redukční reakcí, vháněním směsi kyslíku a přehřáté páry. Při splnění všech podmínek se v generátoru vytváří surový generátorový plyn, složený především z vodíku, metanu, oxidu uhelnatého, oxidu uhličitého, sirovodíku a nepatrné příměsi kyslíku, který je následně veden potrubními trasami k chlazení a po ochlazení z cca 200 °C na cca 35 °C. Při chlazení plynu dochází k vypadávání kondenzátu a v sedimentačních nádržích je z něj přímo na generátorovně odsazen těžký hnědouhelný dehet (následně znovu přidáván k uhlí při plnění generátoru). Lehký hnědouhelný dehet (prodej nebo využití ve VVKP) a fenolová voda (využívá se hlavně k nástřiku do předchladiče generátoru a k prvnímu ochlazení plynu po jeho výstupu z generátoru) jsou vedeny na sekci Fenolka k přečištění. Součástí Tlakové plynárny je i zařízení VVKP - Vedlejší využití kapalných produktů, které slouží zejména ke zpracování odpadních produktů vznikajících při zplyňování uhlí. Na VVKP se tak spaluje lehkého hnědouhelného dehtu v kombinaci s druhým palivem, kterým je surový benzín nebo fenolový koncentrát. Produktem hoření je surový energoplyn, který se přimíchává ke generátorovému plynu vyrobenému v generátorovně. Tato technologie je jednou z unikátních technologií, kterou Sokolovská Uhelná využívá (podobných zařízení je na celém světě pouze několik). Ochlazený generátorový plyn je veden do sekce Rectisol, kde je plyn čištěn v několika stupních, aby se z něj stal čistý energoplyn, využitelný v paroplynové elektrárně. Látky oddělené v Rectisolu z plynu jsou opět vedeny do části Fenolka. Ve Fenolce jsou tyto látky dále čištěny a výsledné karbochemické produkty jsou odeslány k dalšímu využití v provozech Sokolovské Uhelné p. n. , a. s. nebo míří k externím odběratelům.
V teplárenských kotlích Teplárny nebo na jednotce Lichep jsou termicky likvidovány chudé expanzní plyny a odpadní plyn vznikající jako odpad při výrobě energoplynu na Tlakové plynárně. Dále jsou termicky v kotlích Teplárny likvidovány pachově postižitelné látky - odtahy z chemických provozů. +more Bohaté expanzní plyny vznikající při čištění energoplynu jsou likvidovány na jednotce WSA, kde se z nich vyrábí vysoce kvalitní kyselina sírová, která je prodávána externím odběratelům. Úvrať vlečky v západní části areáluOchlazený a vyčištěný energoplyn je veden na dvoublokovou paroplynou elektrárnu, kde je palivem plynové turbíně 140 MW. Startovacím a sekundárním palivem pro krytí větších změn výkonů je zemní plyn. Spálený plyn roztočí plynovou turbinu, ta vyrobí na generátoru elektrickou energii a horké spaliny jsou poté vedeny ke kotlům na odpadní teplo, kde je ve tlakových celcích s nuceným oběhem vyrobena pára, která roztáčí parní turbínu 56 MW. Cyklus každého bloku elektrárny je uzavřený. Pára po vykonání práce kondenzuje v chlazeném kondenzátoru a vrací se zpět do napájecí nádrže jednotlivého kotle. Chlazení kondenzátorů obou parních turbín je vodou ochlazenou ve věžové chladicí věži typu Iterson vysoké 92 m. Elektrická energie z vývodového trafa každého bloku paroplynového cyklu je distribuována vedením 220 kV na rozvodnu Vítkov. Z Teplárny je elektrická energie dodávána přes rozvodnu Vřesová linkami 110 kV na rozvodny Vítkov, Aš, Rotava a Ostrov.