Cesko.wiki Psammetik II.
Author
Albert FloresPsammetik II. (Psammetichus, Psammeticus, Πσαμμουθίς), faraon Seitské 26. dynastie, vládl v letech 595-589 př. n. l.Jeho trůnní jméno Nefer-ib-ra lze překládat „Krásné je srdce (boha) Re.“ Byl následníkem otce Necho II.
Historický rámec
Chrám Hibis založený Psemmetikem II. +more v oáze Charga, s pozdější výzdobou z 27. dynastie Dareios I. Chrám Habis, vnitřní chodba, východní strana Graffity „Psammetikus“ na kolosu Ramesse II. v Abu Simbel Psametik II. zdědil po otci Nekovi II. relativně zkonsolidovaný Egypt s mocenskými cíli až v Mezopotamii, nicméně se v pozdějším období také střetával se vzrůstajícími konflikty mezi Asýrii a Babylonu (Cheldea), přičemž se rozhodl podpořit Asyřany aby omezil expanzi Bybylonu a ohrožení obchodní cesty přes Eufrat. Jejich společné vojenské tažení však skončilo porážkou u Karchemiš 605 př. n. l. Posléze byli Egypťané ze Sýrie trvale vytlačeni. Následník Psametik II. pak obrátil svůj zájem na jih k Nubii. V roce 592 př. n. l. podnikl vojenskou výpravu k Třetímu kataraktu, dosáhl až Abu Simbel a na kolosální soše Remsese II. zanechal svoje jméno. V Egyptě nechal odstranit všechny památky po panovnících 25. nubijské dynastii, jejich jména z památek odtesal (Damnatio memoriae). Obsazené území v Nubii opustil, své vojenské jednotky stáhl zpět na sever a konečně u Prvního kataraktu, u ostrova Elefantina, vyznačil egyptskou hranici svými znaky. Psammetik vládl šest roků, Breasted uvádí datum úmrtí „ze sedmého roku uplynulo jen 27 dní když faraon zemřel“.
Monumenty
I když vládl jen krátce, zůstalo po něm několik význačných památek: * Chrám u vesnice El-Mahalla El-Kubra * 21,8 m vysoký obelisk byl vztyčen v Heliopolis (nyní se nachází v Římě. obelisk - Montecitorio) * Založil chrám Habis v oáze Charga pro božskou triádu bohů Amona, Mut a Osirise.
Amonova kněžka Ankhnesneferibre
V egyptském náboženském kultu boha Amona, zejména v Třetí přechodné době od 23. +more dynastie Amonovy kněžky („Divine Adoratrice of Amun“), které získaly značné náboženské politicko-ekonomické pravomoci, a vlastně byly reprezentantkami Amonova kultu dominujícího v Thébách. Byly také zárukou udržení dynastické posloupnosti při následnictví faraonů. Bylo pravidlem, že Vrchní Amonova kněžka byla dcerou vládnoucího faraona. Psammetik II. do této pozice ustanovil svoji dceru Anchbesneferbire, ( 6px 6px 6px 6px 20px23px29px) (595~560 př. n. l. ) Její oficiální titulatura byla:R8-Z9:t--R8-D46:t-. -S34-U33-M23-H8:t--D4:t:n-n:t:a-U14:Z2ss-V30-M17-D4:Z7-A53-Z2ss:V30-W19-M17Ctěná kněžka Heknefrumut, božská paže Anekhnesneferibre, žijící královská dcera pána dvou zemí Psammetika Adopce Amonovy kněžky byla politickým nástrojem, který měl být faraónem uskutečnit bez prodlení po nástupu na trůn, takže adopce jeho dcery v Thébách se odehrála v prvních dvou měsících jeho vlády. O inauguraci Ankhnesneferibra do funkce nejvyšší kněžky Amona také vypovídá stéla „zbožnění“, jejíž překlad publikoval Breasted. V prvním řádku stély je text:.
Institut božích kněžek Amona, v případě Anchbesneferbire i funkce nejvyššího kněze Amona v Thébách, se u následníků Psammetika II. vyčerpal a s nástupem perské +more_dynastie'>27. dynastie zanikl.
Fotogalerie
Soubor:Temple of Hibis. jpg|Chrám Habis v oáze Charga Soubor:Neu-Kalabscha 02. +moreJPG|thumb|left|200px|Stéla Psammetik II. na ostrově u chrámu Mandulis v (jezeře) přehradě Soubor:Flickr - schmuela - IMG 6498. jpg|thumb|left|200px|Kartuše Psametika II. u ostrova Elefantina Soubor:RPM Ägypten 209. jpg|thumb|left|200px|Psamemetik II. nabízí oběti bohu Chnumovi Soubor:Psammetrich statues group Ägyptisches Museum Berlin. jpg|Sousoší Psammetrik, jeho manželky a syna; pozdní období, 26. dynastie Soubor:Statue of Ankhenesneferibre by John Campana. jpg|Socha poslední egyptské Boží manželky (Vrchní kněžky) Amona v Thébách, Ankhenesneferibre.
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články
Dieter Arnold, Temples of the Last Pharaohs, Oxford University Press, 1999. p. +more76 * Roberto B. Gozzoli Psammetichus II, Reign, Documents and Officials, Golden House Publications (April 3, 2017) * Charles Bonnet & Dominique Valbelle, The Nubian Pharaohs, The American University in Cairo Press, 2005. p. 166-167.