Pusterské údolí

Pusterské údolí (německy Pustertal, italsky Val Pusteria, ladinsky Val de Puster) je alpské údolí, rozprostírající se východo-západním směrem.

Pustertalem se často rozumí pouze jihotyrolská část údolí. Tamní obce spolu s obcemi v několika vedlejších údolích tvoří okresní obec Pustertal.

Německé a italské označení Pustertal, resp. Val Pusteria, se vztahuje pouze k jeho jihotyrolské části. +more Tamější obce společně tvoří Sdružení obcí Pustertal.

Geografie

Většina údolí leží v Jižním Tyrolsku (resp. italské autonomní provincii Bolzano), jen nejvýchodnější část ve Východním Tyrolsku (rakouský okres Lienz).

Pusterské údolí samo o sobě netvoří hydrogeografickou jednotku: západní část údolí přes toky Rienzy a dále přes říční systém Adiže spadá do úmoří Jadranu, východní část údolí odvodňuje Dráva, která pokračuje do Dunaje a končí v Černém moři. Toblašské pole, které se nachází přibližně uprostřed údolí, tvoří hranici rozvodí.

Historie

Než údolí ovládli Římané, žili zde Keltové (kmen Saevatů) a malý počet Raétů. Údolí Pustertal patřilo ke keltskému království Noricum. +more Údolí mohlo být řídce osídlené. Mezi Olangem a Rasenem se poblíž pohřebiště Windschnur nacházelo raně historické sídliště. Nedaleko dnešního městečka Saint Lorenz stálo keltské oppidum Sebatum a poblíž San Candido malá, pravděpodobně keltská osada Littamum, kterou Římané později přeměnili na silniční stanici.

K dobytí Římany došlo v roce 15 př. n. +more l. v průběhu augustovských alpských tažení. Údolím vybudovali silnici Via Julia Augusta, která je dodnes částečně patrná. Po pádu Římské říše se zde usadili Bavoři. V letech 590 až 600 se na Toblacher Feld, nejvýše položené oblasti Pustertalu, odehrály první střety mezi Bavory pod vedením vévody Tassila I. , kteří se chtěli rozšířit na jihovýchod, a alpskými Slovany, kteří měli v úmyslu učinit totéž opačným směrem, ale bylo jim v tom zabráněno.

Vzhledem k poměrně časnému germánskému osídlení se v Pustertalu a jeho bočních údolích (s výjimkou Gadertalu) nachází nejvíce germánských názvů statků, polí a míst v Jižním Tyrolsku. Vzhledem k nedostatku pohřebišť se předpokládá, že v letech 700 až 750 n. +more l. zde bylo velké bavorské sídliště. V roce 769 inicioval vévoda Tassilo III. založení kláštera Innichen za účelem misie Slovanů. Od roku 783 patřila tato část Alta Pusteria k panství Freising (do roku 1803).

Engelbert IV. +more ze Sieghardingu je znám jako jeden z držitelů hrabství Pustertal. Sňatkem s jeho dcerou Richardis von Lavant získal hrabství Siegfried I. von Spanheim († 1065). Siegfriedův syn Engelbert I. byl v průběhu sporu o investituru v roce 1091 hrabství zbaven a brixenským biskupům bylo císařskou donací svěřeno hrabství, které se rozkládalo od hradu Mühlbacher Klause po hrad Lienzer Klause.

Brixenský biskup Otto von Andechs daroval v roce 1165 svému bratrovi Bertholdovi III. +more hrabství Pustertal a Norital. Po vymření rodu Andechsů v roce 1248 se hrabství Pustertal dostalo do držení tyrolských hrabat.

V roce 1253 vymřela tyrolská linie a Menhard I. +more Tyrolský, zeť posledního tyrolského hraběte Alberta III. , zdědil mimo jiné Pustertal. Po jeho smrti v roce 1258 si jeho synové Menhard II. Tyrolský a Albert v roce 1271 rozdělili společné panství, přičemž Pustertal připadl Albertovi. Rod Meinhardů vymřel v roce 1500. Podle dědické smlouvy převzal vládu nad oblastí, která byla nyní spojena se zbytkem Tyrolska, Maxmilián I. Habsburský.

Dnešní hranice mezi Itálií a Rakouskem v Pustertalu byla stanovena až v důsledku první světové války, kdy v roce 1920 vstoupila v platnost Saint-Germainská smlouva. Ačkoli podle původního plánu měla hranice probíhat po linii rozvodí (tj. +more přes Toblacher Feld), Itálie získala i území na východ od něj s městy San Candido a Sexten. Od té doby vede státní hranice úzkým bodem v údolí mezi Winnebachem a Sillianem.

Doprava

Údolí Pustertal je plně přístupné po státní silnici 49 a drautalské silnici B 100, které jsou společně součástí evropské silnice 66. Železniční doprava probíhá po Pustertalské dráze, která se v San Candido spojuje s Drautalskou dráhou. +more V Jižním Tyrolsku vede také souvislá cyklostezka známá jako cyklotrasa 3 "Pustertal" a mezi Toblachem (nebo San Candido) a Lienzem také jako Drávská cyklostezka.

Etymologie

Jedna prvních z teorií, jejímž autorem je Ignaz Paprion, tvrdí, že název Pusterského údolí má původ ve slovanském výraze „pust“ (neúrodné místo, pustina). Tuto teorii později podpořili další historici, jako např. +more Josef von Hormayr či slavista Franc Miklošič.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Údolí v Rakousku Kategorie:Údolí v Itálii