Pyl

Elektronová mikrofotografie pylových zrn

Pyl je soubor drobných samčích pohlavních buněk semenných rostlin. Samotná samčí buňka kvetoucích rostlin se nazývá pylové zrno (granum pollinis). +more Barva pylu bývá velmi často žlutá nebo nažloutlá. Pyly se zabývá vědní disciplína palynologie.

Krytosemenné rostliny

Vývoj

Pyl tvořený pylovými zrny se vytváří v prašníku z parenchymatickými stěnami. Prašník, součást samčího orgánu tyčinky, je tvořen dvěma prašnými váčky (theca) obsahující každý po dvou prašných pouzdrech (loculamentum), ve kterých se pylová zrna z pylotvorného pletiva (archesporium) vyvíjejí. +more Se zraním pylových zrn se v prašných pouzdrech diferencuje výstelka (tapetum), která pylová zrna vyživuje; dále v nich vzniká vláknitá vrstva (endothecium) napomáhající otevření prašného pouzdra po dozrání pylu.

Z prvotních sporogenních buněk vznikají mitotickým dělením diploidní mateřské buňky pylových zrn, z nichž redukčním dělením (meiózou) dále vznikají čtveřice (tetrády) haploidních pylových zrn.

Pylová zrna jsou v tetrádách uspořádána různě, např. lineárně, příčné, tetraedricky, izobilaterálně. +more Spolu jsou spojena vlákny která jsou postupně enzymaticky rozrušena a tetrády se rozpadají, pylová zrna se osamostatňují. U některých rostlin ale tetrády zůstávají zachovány vřesy, sítiny, rosnatky, u jiných se spojují do dvojic nebo do početnějších útvarů. U čeledi vstavačovitých a klejichovitých zůstávají spolu slepena všechna pylová zrna prašného pouzdra v jednu hrudku, tzv. brylku (pollinarium), uchycující se lepivým štítkem na opylovači.

Zraním se každé pylové zrno rozdělí na větší buňku vegetativní s laločným jádrem a menší generativní, která je do cytoplazmy vegetativní buňky zanořená. Pylové zrno se stává dvoubuněčné, obě buňky jsou haploidní. +more Postupně dochází k rozdělení generativní buňky na dvě buňky spermatické (gamety), to se většinou děje až v klíčící pylové láčce. U některých rostlin, např. brukvovitých, hvězdnicovitých a lipnicovitých dochází k dělení již v prašném pouzdru a tehdy je pylové zrno trojbuněčné.

Popis

Pylová zrna jsou různě velká, od 2-4 μm u pomněnky po 250 μm u tykve. Velikost pylových zrn je často v korelaci se stupněm ploidie. +more V průběhu evoluce se pylová zrna, až na výjimky, postupně zmenšují. Tvary mívají nejčastěji kolovité nebo elipsovité, u vodních rostlin nitkovité.

Pylové zrno je pro období přenosu z prašníku na bliznu opatřeno dvěma vrstvami, které mají zajistit jeho nepoškození: * intina - vnitřní obal, poměrně tenký, pružný, málo odolný, složený z celulózy a pektinu, * exina - vnější obal, tvrdý, obsahující kromě celulózy a pektinu i kutin, sporopoleniny a pevné uhlovodíky odolné vůči působení kyselin a zásad. Exina se může u krytosemenných rostlin, na rozdíl od nahosemenných, skládat z několika vrstev.

Povrch pylového zrna je u entomogamních rostlin pro jednotlivé druhy charakteristický svou drsností, je kromě tvaru a velikosti zrna důležitým rozeznávacím znakem pro palynologií při určování rostlin podle pylových zrn. Struktura povrchu má podstatný vliv na úspěšné uchycení zrna na blizně i na opylovači, tomu napomáhá i lepkavá tekutina někdy vylučována exinou. +more U anemogamních rostlin bývá povrch hladký a nelepkavý, mnohdy jsou tato pylová zrna opatřena přídavnými vzdušnými vaky pro snazší přenos vzduchem. U mnoha hydrogamních rostlin chybí exina, nehrozí vyschnutí pylu.

Opylení

Proces styku pylového zrna s bliznou se nazývá opylení. Při opylení dochází ke komunikaci blizny a pylového zrna, je-li pyl bliznou přijat, je mu poskytnuta voda pro hydrataci. +more Hydratovaný pyl roste apikálním růstem a vytvoří pylovou láčku s třemi buňkami (buňka vegetativní a dvě spermatické). Láčka proniká vodícím pletivem čnělky do semeníku a přenáší tam převážnou část obsahu pylového zrna. V semeníku dochází k oplodnění oosféry v megagametofytu.

K oplodnění nedojde v těchto případech: * sporofytická inkompatibilita - rozpoznání pylu na blizně jako příliš příbuzného a neposkytnutí mu vody pro hydrataci, * gametofytická inkompatibilita - rozpoznání pylu ve čnělce jako příliš příbuzného a jeho zničení samičí rostlinou, * samčí cytoplazmatická sterilita - neschopnost pylu vyklíčit, je způsobena defektní funkcí mitochondrií Sporofytická a gametofytická inkompatibilita jsou způsoby zábrany samoopylení.

Aby mohla pylová láčka proniknout přes exinu ven z pylového zrna, jsou v exině zeslabená místa, tzv. apertury. +more Láčka většinou klíčí jednou aperturou (klíčení monosyfonické), jen občas i více aperturami (klíčení polysyfonické) např. u lýkovce.

Klíčení pylu je velmi rychlé a energeticky náročné, proto si pyl připravuje ještě před opuštěním prašníku "polotovary" proteinů, aby je mohl při klíčení rychleji vyrábět. Jde o mRNA, jejíž translace je blokována navázáním rRNA a proteinů. +more Vzniklé komplexy jsou značně veliké a nazývají se ribonukleové částečky RNP, blokují nejen translaci, ale také chrání mRNA před degradací proteasami.

Nahosemenné rostliny

U nahosemenných rostlin jsou proti krytosemenným některé odlišnosti. * Mikrosporofyl, obdoba tyčinky v květu krytosemenných, není rozlišen na nitku a prašník a nemá dva prašné váčky. +more Na mikrosporofylu jsou dvě nebo více navzájem nesrostlých mikrosporangií, obdoby prašných pouzder, ve kterých se vyvíjejí pylová zrna. * Pylové zrno při opylování nepřisedá na bliznu (ta není), ale na polinační kapku vajíčka. Přes klový otvor do vajíčka vroste z pylového zrna pylová láčka která není trojbuněčná, ale pětibuněčná (buňka vegetativní, 2 spermatické, proklová a nástěnná).

Význam pylu

Význam pylu pro pohlavní rozmnožování rostlin je zásadní. Pyl je dále využitím vrozených instinktů včel zdrojem medu, propolisu, mateří kašičky a dalších, pro lidskou výživu, medicínu i kosmetiku potřebných produktů. +more Na druhé straně je pyl pro mnohé nepříjemným alergenem, kterým dokáže značně znepříjemnit život. O množství pylu v ovzduší svědčí příklad, že bříza vyprodukuje až 5,5 milionu pylových zrn v jedné jehnědě.

Označování pylu

Znát typ pylových zrn je důležité nejen pro určování taxonů rostlin v archeologií nebo alergologií, ale i pro zkoumání pravděpodobného historického vývoje daného druhu. Na pylových zrnech se rozlišují tvary a pak umístění a počty apertur. +more Ve směru ze středu tetrády rozlišíme na pylovém zrnu dva póly: * proximální - blíže k centru tetrády, * distální - směrem ven z tetrády. Oba póly spojuje pólová osa a kolmo na ní leží ekvatoriální rovina.

Apertury jsou dvojího typu: * kolpus - oválná až úzce štěrbinatá, vývojově původnější, je-li kolpus v distální části zrna bývá nazýván sulkus, * porus - okrouhlá až mírně oválná, je-li porus v distální části zrna bývá nazýván ulkus. Umístění apertury: * panto - apertury po celém povrchu, * zono - apertury v ekvatoriální rovině. +more Apertura může být jen jedna nebo i jich může být na pylovém zrnu více: * mono (uni) až …poly. Podle výše uvedených počtů, umístění a typů apertur jsou pojmenovány pyly.

Příklady: trizonoporátní, trizonokolpátní, pentazonoporátní, hexapantokolpátní, polypantoporátní. Typickým znakem vyšších dvouděložných rostlin je pyl trikolpátní.

Odkazy

Reference

Literatura

KLUBAL, Radek. Svět pylů: průvodce pro alergiky. +more Praha : Občanské sdružení Máša, 2014; * TITĚRA, Dalibor. Včelí produkty mýtů zbavené: med, vosk, pyl, mateří kašička, propolis, včelí jed. 3. vydání. Praha : Nakladatelství Brázda, 2017;.

Související články

Alergie * Opylení

Externí odkazy

[url=http://www. vcelky. +morecz/pyl. htm]Původ, složení, zpracování a využití pylu z pohledu včelaře[/url] * [url=http://www-saps. plantsci. cam. ac. uk/pollen/index2. htm]Pollen images in size order[/url].

Kategorie:Alergologie Kategorie:Botanika Kategorie:Květ