Cesko.wiki Pálffyho palác
Author
Albert FloresPálffyho nebo Pálffyovský palác v Praze je původně barokní, klasicistně upravená budova se dvěma dvory a přilehlou zahradou čp. 158/III v ulici Valdštejnská č.o. 14 na Malé Straně v Praze. Od roku 1918 je ve vlastnictví hlavního města Prahy, využívá ji především Pražská konzervatoř a z malé části další instituce se vztahem k hudbě. Od roku 1964 je prohlášena nemovitou kulturní památkou.
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
Historie
Lokalita
V roce 1995 byl při úpravách v severních částech Pálffyovského paláce v souvislosti s rozsáhlou rekonstrukcí palácových zahrad pod Pražským hradem objeven ve východní obvodové stěně úsek zdiva z drobnějších kvádrů s reliktem branky. Následující archeologický výzkum malostranského opevnění 10. +more-13. století prokázal, že tento fragment náleží jak použitou stavební technologií, tak průběhem až ke hradební zdi z doby po novém vysazení (založení) Malé Strany v roce 1257.
Parcela paláce přiléhá k linii bývalé městské hradby z vnitřní strany (úseky základů zdi byly později zachyceny i pod nádvořím Valdštejnského paláce). Na severním konci paláce byl ve zdi také odhalen relikt nevelké brány s neprofilovaným ostěním, takže není jasné, zda tudy vedl starší vstup do opevněného města - v takovém případě by mohla trasa nynější Valdštejnské ulice vzniknout až později, kdy tu existovala Písecká brána (protože se tudy chodilo k osadě Na pískách v dolní části dnešního náměstíčka na Klárově). +more Starší domy byly zřejmě poničeny za husitských válek, novostavba domu Vaňka a Oldřicha z Drásovic se připomíná při prodeji roku 1454 stojící podle zdi městské vedle Písecké brány a pod zámkem, tj. Pražským hradem. Domy byly znovu zasaženy při požáru Malé Strany a Hradčan v roce 1541. V letech 1580-1592 došlo k významnější renesanční výstavbě.
V místech paláce stávaly dva středověké domy: západní měšťanský byl nazýván U tří králů, východní byl šlechtický. Např. +more v letech 1530-1552 ho vlastnil Jan starší Hodějovský z Hodějova, později Jan Jiří ze Švamberka a Linhart Colona z Felsu, . V letech 1660-1689 patřil Wolfovi Maxmiliánovi Lamingenovi, zvanému Lomikar. Pálffyů z březnické větve (Eduarda Palffyho).
Výstavba paláce
Oba původní domy se v roce 1709 ocitly ve vlastnictví hraběte Jana Josefa z Valdštejna, pro něhož pak vznikl jejich přebudováním v letech 1714-1716 podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky objekt nynějšího paláce.
Palác se zahradami roku 1731 získali Fürstenberkové; Karel Egon I. +more z Fürstenbergu, který byl prvním prezidentem Královské české společnosti nauk, tu uspořádal řadu zasedání tehdejších předních českých učenců. Mezi lety 1808-1823 byly na budově provedeny klasicistní úpravy průčelí, atiky s vikýřem a krovu, které jsou připisovány Ignácovi Palliardimu, pokračoval v nich stavitel Jan Klement Zobel a tesařské práce vedl J. Fleischinger. Za Maxmiliána Egona Fürstenberga (1822-1873) byly v letech 1854-1864 pod vedením stavitele Josefa Liebela upraveny sály pseudorokokovými štukaturami a táflováním stěn se vsazenými zrcadly. Upravena byla také boční fasáda paláce.
V roce 1883 palác koupili Pálffyové z Erdödu. Eduard Pálffy z Erdödu se oženil s baronkou Marií z Walterskirchenu.
Eduard Pálffy již roku 1902 prodal palác státu pro místodržitelský archiv (od roku 1918 archiv ministerstva vnitra), který tu sídlil do roku 1946.
Erb na vstupním portálu
Eduard Pálffy (1836-1915) zdědil po svém vzdáleném příbuzném Janu Nepomuku (Hanuši) hraběti Kolowrat-Krakowském-Nowohradském (1794-1872), posledním členovi březnické větve rodu, jeho alodní statky Březnice, Hradiště a Meklín. Další Hanušem Kolowratem držené statky, fideikomisy vymřelých linií Nowohradských a Liebsteinských z Kolowrat, přešly na dědice z rodu Kolowratů. +more Eduard Pálffy spolu se statky získal také nárok na erb a predikát svobodných pánů z Újezda (původně Jeníšků z Újezda) a to na základě povolení testamentárně odkázat tyto rodinné atributy, které bylo 20. dubna 1725 uděleno baronu Janu Josefovi z Újezda (†1728), poslednímu členovi tohoto rodu. Znak a predikát přešel nejprve na Kolowraty a později, na základě dalšího povolení uděleného 6. dubna 1871 Hanuši Kolowratovi, na Pálffye. Na vstupním portále paláce je tak vytesán erb Eduarda Pálffyho - v pravém poli vyniká za trojvrším kolo, ze kterého vyrůstá jelen (erb Pálffy) a levé pole šikmo dělené s jednorožcem (erb Jeníšků z Újezda).
Po roce 1948
Od roku 1950 budovu vlastnilo ministerstvo informací a později i kultury (mj. tu sídlila některá pracoviště památkového ústavu).
V době normalizace zde měl jedno ze sídel Ústav marxismu-leninismu ÚV KSČ a nacházela se zde knihovna asi 200 000 titulů, které nebyly veřejnosti běžně dostupné. Její součástí byla i knihovna T. +more G. Masaryka.
Po listopadu 1989 převzala palác do užívání Jazzová sekce a další neziskové organizace, které byly za komunismu perzekvovány. Jazzová sekce jej protokolárně získala od ministerstva kultury za dvacetileté úsilí o změnu politického systému v Československu a dodržování Helsinských dohod. +more V roce 2015 v sousedství objektu instalovala bustu bývalého francouzského prezidenta Françoise Mitterranda, jedinou na světě mimo Francii. Důvodem byl vděk za Mitterrandovo přispění ke změnám v bývalém socialistickém bloku.
V současnosti je objekt využíván Pražskou konzervatoří, v budově se nacházejí učebny, komorní sál školy (kde probíhá většina vystoupení studentů) a Knihovna Pražské konzervatoře. Část budovy ve druhém patře byla využívána jako restaurace, provoz byl však v roce 2018 ukončen.
Od roku 2017 probíhá rekonstrukce, provedena byla oprava krovu a výměna střešní krytiny.
Architektura
Čtyři hlavní křídla paláce obklopují lichoběžníkový dvůr. Na západě k objektu přiléhá další obdélný dvůr se dvěma hospodářskými křídly a domem čp. +more 159, které jsou s palácem provozně propojeny.
Výrazné půdorysné zalomení hlavního průčelí ve Valdštejnské ulici souvisí se vznikem paláce spojením dvou domů na počátku 18. +more století. Průčelí je výškově členěno vložením řady nízkých oken prvního patra (toto řešení badatelé nacházejí i na jiných stavbách projektovaných Kaňkou) a dominuje mu vstupní bosovaný portál, vedoucí do průjezdu s barokními štuky. Nepravidelné boční průčelí vzniklo improvizovanými úpravami po odbourání sousedního domu v polovině 19. století.
Z průjezdu se vpravo vstupuje do chodby. Čtyři úseky kamenného schodiště na pilířích a s kuželkovou balustrádou vedou do pater. +more Na sebe navazující dva reprezentační zrcadlové sály ve druhém patře mají rokokovou štukovou výzdobou s ornamenty a andílčími hlavičkami ve zlatobílém provedení. V nádvoří paláce je klasicistní kašna. Rekonstrukce paláce začala roku 2018 a v interiérech má být dokončena v září roku 2021.
Galerie
Soubor:Malá Strana Valdštejnská Pállfyho palác 6. jpg|Vnitřní dvůr paláce Soubor:Pálffyovský palác v Praze, pumpa ve dvoře. +morejpg|Pumpa studny Soubor:Pálffy průjezd. JPG|Průjezd paláce Soubor:Pálffy schodiště. JPG|Dolní část schodiště Soubor:Pálffy schodiště (2). JPG|Podesta schodiště Soubor:Pálffy schodiště (3). JPG|Horní část schodiště Soubor:Pálffy schodiště (4). JPG|Horní patro Soubor:Palais Palffy salle de bal. jpg|Koncertní sál před rekonstrukcí Soubor:Pálffy interiér. JPG|Interiér paláce Soubor:Pálffy interiér (4). JPG|Interiér paláce Soubor:Pálffyovský palác čp. 158-III Valdštejnská ulice 14, štukatury na schodišti. jpg|Štukový strop po obnově.
Reference
Literatura
VLČEK, Pavel a kol. : Umělecké památky Prahy. +more Malá Strana. Vyd. 1. Praha: Academia, 1999. 685 s. . S. 256-259. * RUTH, František: Kronika královské Prahy a obcí sousedních, III. , 1904, s. 1101.