Cesko.wiki Pórovina
Author
Albert FloresPórovina je geologická formace, která se vyskytuje na území České republiky. Jedná se převážně o horninové půdy, které mají vyšší propustnost a odklání vodu od povrchu do hloubky. Póroviny jsou vytvářeny především v oblastech se sedimentárními horninami a jsou charakteristické svou unikátní vegetací a specifickými rostlinnými druhy. Tyto oblasti mají také významnou ekologickou hodnotu a slouží jako vodní zdroje pro podzemní vody. V Česku se nachází několik významných pórovinných oblastí, například Drahanská vrchovina, Boseňská vrchovina nebo Javořická vrchovina. Vzhledem ke své jedinečnosti a významu jsou tyto oblasti chráněny a řádně spravovány, aby se zachovaly pro budoucí generace.
Pórovina, též nazývaná bělnina , je druhem jemné keramiky s více než 5% nasákavostí, s bílým, průlinčitým [= porézním] střepem, pokrytým průsvitnou glazurou. Složením směsi je pórovina blízká porcelánu, ale liší se od něj menším množstvím taviv a nižší vypalovací teplotou, což způsobí, že slinovací proces neproběhne až do úplného uzavření pórů.
Charakteristika a využití
Podle hutnosti a složení střepu a teploty výpalu se pórovina dělí na tři typy.
* měkká - vápenatá * střední - smíšená * tvrdá - živcová (složením a hutností se nejvíce blíží kamenině a porcelánu)
| Kaolinit | 40-55 % | 45-50 % | 40-55 % |
|---|---|---|---|
| Křemen | 40 % | 42-48 % | 42-55 % |
| Živec | 1-3 % | 3-5 % | |
| Vápenec | 5-20 % | 5-7,5 % | |
| Teplota výpalu | 960-1200 °C | 1120-1200 °C | 1230-1300 °C |
Pórovina byla díky levnější výrobě oblíbeným materiálem při výrobě dekorační a užitkové keramiky pro domácnosti i veřejné prostory (nádobí, obkladačky), užívala se také pro výrobu specifických typů zdravotnické keramiky, např. bakteriologických filtrů. +more Vysoce porézní keramika tvoří diafragmu v přístrojích na měření pH.
Kulturní historie póroviny
Objev póroviny a jejího využití při keramické výrobě se odvíjí zejména od charakteristiky materiálu. Pórovité hmoty sloužící k výrobě nádob byly známy již v neolotickém období. +more Uplatnění našly také v hrnčířské výrobě starověkého Egypta, Mezopotámie a Řecka. K technologickému pokroku došlo v 15. století ve Španělsku a v Itálii, zejména v tradičních centrech keramické výroby - ve Faenze, Derutě, Gubbiu a Urbinu. V 16. století měl na vývoj tzv. rustikální keramiky s užitím pórovitých materiálů vliv francouzský keramik Bernard Palissy.
K technologickému zdokonalení materiálu a výroby došlo v Anglii v 18. století. +more John Astbury, hrnčíř působící v hrabství Staffordshire, roku 1720 objevil, že přidáním nahřátého rozemletého pazourku do červeného jílu vzniká hutnější a bělavější keramická hmota. Podobné technologické inovace jsou připisovány i anglickému hrnčíři Thomasi Whieldonovi. Whieldon se v roce 1754 obchodně spojil s Josiahem Wedgewoodem, pro jehož keramickou manufakturu Wedgwood se výrobky z glazované póroviny staly úspěšným obchodním artiklem. Terina (Wedgwood, Anglie, kolem roku 1770).
České země
K rozmachu keramické výroby s využitím póroviny došlo v českých zemích již ke konci 18. století. +more Hrabě František Josef z Vrtby v roce 1796 založil továrnu na pórovinu, porcelán a wedgwoodovo zboží v Týnci nad Sázavou. Výrobky si kvalitou vydobyly císařsko-královských výsad a ve značení užívaly říšské orlice. Na výrobcích z póroviny byl založen i úspěch nově zakládaných manufaktur na Karlovarsku - v Dalovicích od roku 1804, ve Staré Roli od roku 1813. V polovině 19. století pórovinu postupně vytlačila porcelánová výroba. Technická a sanitární keramika z póroviny byla vyráběna s úspěchem i na začátku 20. století v Rakovníku, v Horní Bříze, velkou produkci zdravotnické keramiky vykazovaly závody ve Znojmě a Ditmar Urbach v Teplicích-Šanově.
Pórovina si v průběhu 19. a 20. +more století držela tradici v lidové dekorační keramice vyráběné menšími družstvy či keramickými školami v Bechyni a ve Znojmě. S materiálem nápaditě pracovali návrháři ze sdružení Artěl, např. Minka Podhajská, Pavel Janák, Rudolf Stockar, Vlastislav Hofman, Helena Johnová. Řada z nich tvořila na zakázku pro firmu Graniton, Rydl & Thon ze Svijan-Podolí a pro továrny Jaroslav Vondráček a spol. z Kostelce nad Černými lesy. Artěl poté zastřešoval prodej výrobků. Materiál se u keramiků těšil oblibě i po 2. světové válce. S pórovinu pracovala řada dalších československých keramiků, např. Otto Eckert, Julie Horová-Kováčiková, Alena Kroupová, Marta Taberyová, Jiří Kemr, Pravoslav Rada a Jindřiška Radová. Ceněné jsou nápojové a jídelní soupravy Milana Chlíbce či expresivně tvarované vázy Slavoje Banseta pro Spojker n. p.
Galerie
Odkazy
Reference
Literatura
ADLEROVÁ, Alena. České užité umění 1918-1938. +more Praha: Odeon, 1983. 262 s. * POSPÍŠIL, Zdeněk; KOLLER, Aleš. Jemná keramika: Úvod a základy technologie. Bratislava: Státní nakladatelství technické literatury, 1981. 465 s. * RADA, Pravoslav. Kniha o technikách keramiky. Praha: SNKHLU, 1956. 290 s.
Externí odkazy
Umělecká keramika z bělniny [url=https://sbirky.moravska-galerie.cz/katalog?medium=b%C4%9Blnina+%28p%C3%B3rovina%29&page=5]ve sbírkách Moravské galerie v Brně[/url].