RKK Energija

RKK Energija je jednou z předních firem kosmického průmyslu Ruska. Oficiální název společnosti je Raketová a kosmická korporace Energija S. P. Koroljova . Sídlo organizace je v Koroljovu nedaleko Moskvy, pobočka na kosmodromu Bajkonur.

Historie

OKB-1

Vědecko-výzkumný ústav číslo 88 vznikl po válce z dělostřelecké továrny v Podlipkách - Kaliningradu na jižním okraji Moskvy. Roku 1947 zde byl jmenován v jednom z jeho odděleních hlavním konstruktérem Sergej Koroljov. +more Sem byli přivezeni i němečtí raketoví odborníci. Ke zkouškám raket dostali možnost používat novou střelnici u vesničky Kapustin Jar u nedaleko Stalingradu, kde je dnes stejnojmenný kosmodrom. Poměrně maličká střelnice pro nově vyvíjené rakety R-7 nepostačovala, proto byl od roku 1955 budován v Kazachstánu kosmodrom Bajkonur.

Koroljovovo oddělení v Podlipkách bylo přeměněno v létě roku 1950 na Zkušební konstrukční kancelář No. 1 (OKB 1). +more Koroljov byl jmenován jeho náčelníkem. Postupně zde vznikla řada samostatných oddělení a továrna. Projekty přehlcené oddělení začalo některé z nich předávat jinam, např. vývojem telekomunikačních družic se zabývalo OKB-586 na Ukrajině. OKB-1 pak vytvářelo své různé pobočky, z nichž se některé osamostatňovaly.

Pracovníci OKB-1 zkonstruovali a postavili první umělou družici Země - Sputnik 1, první sovětské kosmické sondy k Měsíci, Marsu a Venuši, pilotované kosmické lodě a orbitální stanice. V letech 1956-1957 zde byla zkonstruována raketa R-7, pomocí níž byly vyneseny první sovětské umělé družice Země. +more Od poloviny 60. let organizace vyvíjela těžkou raketu N-1, připravovala let na Měsíc. V roce 1957 zde byl jmenován šéfprojektantem pozdější kosmonaut Konstantin Petrovič Feoktistov, který vytvořil postupně základní koncepce řady kosmických stanic a lodí. Zůstal zde až do roku 1989.

Hlavní konstruktér Koroljov však náhle v lednu 1966 zemřel.

Eněrgija

Po smrti Koroljova byl OKB-1 přejmenován na Ústřední konstrukční kancelář experimentálního strojírenství (CKBEM) a jeho vedoucím byl jmenován Vasilij Mišin. Závod o prvenství v dosažení Měsíce však Sověti prohráli. +more Mnohé závady na nosných raketách i lodích způsobily celou sérii neúspěšných letů, výbuchů raket. V květnu 1974 byl projekt letů Sovětů na Měsíc zrušen, Mišin byl odvolán a do čela CKBEM byl jmenován Valentin Gluško. CKBEM byla spojena s OKB-456, spojený podnik byl pojmenován Energija.

Od roku 1960 společnost průběžně rozpracovávala koncepci letu na Mars.V letech 1976-1983 stála společnost Energija v čele prací na raketě Energija.

Prezidenti, generální ředitelé a generální konstruktéři společnosti

Sergej Pavlovič Koroljov - 1946 - 1950 náčelník 3. oddělení SKB NII 88, 1950 - 1956 náčelník a hlavní konstruktér OKB-1, 1956 - leden 1966 generální ředitel a hlavní konstruktér OKB-1 * Vasilij Pavlovič Mišin - květen 1966 - květen 1974 generální ředitel a hlavní konstruktér CKBEM * Valentin Petrovič Gluško - květen 1974 - 1977 generální ředitel, květen 1974 - leden 1989 generální konstruktér * Vachtang Dmitrijevič Vačnadze - 1977-1991 generální ředitel NPO Energija * Jurij Pavlovič Semjonov - srpen 1989 - květen 2005 generální konstruktér, 1991 - 1994 generální ředitel, duben 1994 - květen 2005 prezident * Nikolaj Nikolajevič Sevasťanov - květen 2005 - červenec 2007 prezident a generální konstruktér * Vitalij Alexandrovič Lopota - červenec 2007 - srpen 2014 prezident a generální konstruktér * Viktor Pavlovič Legostajev - srpen 2014 - leden 2015 generální konstruktér * Vladimir Lvovič Solncev - srpen 2014 - červen 2016 prezident (do září 2014 dočasný), červen 2016 - srpen 2018 generální ředitel * Sergej Jurjevič Romanov - srpen 2018 - leden 2019 generální ředitel (do září 2019 dočasný) * Nikolaj Nikolajevič Sevasťanov - od ledna 2019 generální ředitel (do března 2019 dočasný)

Vývoj organizační struktury společnosti

Roku 1946 byl založen Vědecko-výzkumný institut č. 88 (NII 88), 3. +more oddělení jeho Speciální konstrukční kanceláře (Otděl 3 SKB) dostal za úkol zkonstruovat mezikontinentální balistickou raketu.

V dubnu 1950 proběhla v NII 88 reorganizace, SKB byla rozdělena na OKB-1 pracující na mezikontinentální raketě a OKB-2 pracující na protiletadlových raketách.

V srpnu 1956 bylo OKB-1 i se závodem č. 88 vyděleno z NII 88. +more Byl tak vytvořen samostatný konstrukčně-výrobní celek, přímý předchůdce dnešní RKK Energija.

Roku 1959 byly založeny pobočky v Kujbyševu (Filiálka č. 3) a Krasnojarsku (Filiálka č. 2, od 1961 OKB-10).

Roku 1966 bylo OKB-1 přejmenováno na Ústřední konstrukční kancelář experimentálního strojírenství (CKBEM), proběhla i vnitřní reorganizace a přejmenovávání - Závod č. 88 na Závod experimentálního strojírenství, Filiálka č. +more 3 na Kujbyševská filiálka). O rok později se krasnojarská OKB-10 osamostatnila jako KB Prikladnoj mechaniky.

Roku 1974 se Kujbyševská filiálka osamostatnila jako CKSB Progress. Současně byly spojeny CKBEM a Energomaš pod vedením Valentina Gluška, nově vzniklý celek byl nazván Vědeckovýrobní sdružení Eněrgija (NPO Energija). +more

V letech 1981-1988 ke společnosti náleželo KB Saljut. , koncem 80. +more let byla k Energiji připojena i pobočka v Doněcku (OKB Luč).

Další změny a reorganizace proběhly v letech 1990-1991.

Současný název a strukturu získala Eněrgija roku 1994.

Oddíl kosmonautů společnosti

Záhy po zahájení kosmických letů začalo vedení společnosti prosazovat účast civilních kosmonautů (rozuměj svých zaměstnanců) v kosmických letech. Po překonání odporu ministerstva obrany byl v květnu roku 1968 oficiálně (v květnu 1966 fakticky) ve společnosti založen vlastní oddíl kosmonautů. +more Oddíl kosmonautů CKBEM/NPO Energija/RKK Energija se stal druhým nejvýznamnějším oddílem v Sovětském svazu, resp. Rusku. Kosmonauti Energije se, s výjimkou vojenského programu Almaz, zapojili do všech sovětských a ruských programů pilotovaných kosmických letů. Roku 2011 byl oddíl včleněn do oddílu Střediska přípravy kosmonautů Roskosmosu v Hvězdném městečku.

Současnost

Prostřednictvím Roskosmosu se RKK Energija podílí na zabezpečení stanice ISS materiálními prostředky. Doprava na ISS je zajišťována pilotovanými kosmickými loděmi Sojuz a od Sojuzů odvozenými nákladními loděmi Progress, po ukončení letů raketoplánů roku 2010 budou několik dalších let lodě RKK Energija jedinými pilotovanými dopravními prostředky pro ISS. +more Členové oddílu kosmonautů Energije obsazovali polovinu ruských míst v posádkách ISS. Společnost vyrábí spojovací družice řady Jamal. Podílí se výrobě evropské kosmické nákladní lodi ATV, účastní se programu Sea Launch. Vyrábí urychlovací bloky DM-SL pro rakety Proton a Zenit.

Obrat společnosti roku 2006 byl 8,7 miliard rublů (roku 2005 - 6,3 miliard rublů), zisk - 509 miliónů rublů (159 miliónů rublů).

Hlavními vlastníky akcií společnosti jsou Rosimuščestvo (38,22 %, ruská federální agentura spravující státní majetek), společnost Liděr (7 %) a Investiční společnost Rozvoj (17,25 %), jejímž stoprocentním vlastníkem je Energija.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Sovětští kosmičtí výrobci Kategorie:Ruští kosmičtí výrobci