RWD-8

RWD-8 byl polský vzpěrový hornoplošník (parasol) užívaný jako cvičný a sportovní letoun. Typ byl vyprojektován začátkem 30. let 20. století konstrukční kanceláří RWD. Stal se nejpočetnějším typem letadla vyrobeným v meziválečném Polsku a mezi lety 1934 až 1939 zde byl široce užíván vojenským letectvem i civilními vlastníky, zejména aerokluby.

Vznik a vývoj

Polské civilní RWD-8 Letoun byl navržen v odpověď na požadavek Polského letectva z roku 1931 na nový letoun pro základní vývik konstrukční skupinou RWD tvořenou Stanisławem Rogalskim, Stanisławem Wigurou a Jerzym Drzewieckim. +more První prototyp, imatrikulovaný SP-AKL, byl zalétán koncem roku 1932. Typ, u kterého byla oceňována stabilita a snadná pilotáž, ve výběrovém řízení na nový standardní stroj pro základní pilotní výcvik zvítězil nad dvouplošníky PZL-5bis a Bartel BM-4h.

Jelikož letecké dílny Doświadczalne Warsztaty Lotnicze (DWL) - obvyklý výrobce strojů kanceláře RWD - měly jen omezenou výrobní kapacitu, rozhodly polské vojenské orgány o zadání zakázky na sériovou výrobu státní letecké továrně Podlaska Wytwórnia Samolotów (PWS), výměnou za úhradu nákladů DWL na vývoj a stavbu prototypů. V závodě DWL pak probíhala malosériová výroba RWD-8 pro civilní letectví, zatímco podnik PWS typ vyráběl pro potřeby vojenského letectva i zákazníky z civilního sektoru. +more První zde vyrobený letoun vzlétl v září 1934 a stroje z produkce PWS , označené RWD-8 pws, se od originálních RWD-8 dwl odlišovaly některými drobnými detaily konstrukce, například užšími tlumiči podvozkových noh a o něco vyšší hmotností a následně o něco nižší dosažitelnou maximální rychlostí. Kromě standardního provedení vzniklo i padesát exemplářů RWD-8a pws s dodatečnou palivovou nádrží o objemu 95 l v zesíleném centroplánu křídla a prodlouženým doletem. Menší série byla vybavena clonou přetahovatelnou přes zadní kokpit, umožňující výcvik v létání bez vidu. Stroj také mohl být vybaven rámem nesoucí hák pro vlekání sportovních kluzáků. Dalším vývojem typu vznikl RWD-17, specializovaný stroj pro akrobatický výcvik.

Do ukončení výroby na konci roku 1938 bylo vyrobeno přes 550 kusů, okolo 80 u firmy DWL a 470 u PWS, čímž se RWD-8 stal nejpočetnějším polským letounem meziválečného období. Práva na licenční výrobu typu byla prodána také do zahraničí. +more Jeden kus byl postaven v Estonsku a jugoslávská továrna Rogožarski vyrobila tři stroje poháněné československým hvězdicovým motorem Walter NZ-120. Uskutečnil se i prodej licence do Československa, kde ale k zahájení výroby nedošlo.

Technický popis

Pohled na příď trupu s odkrytým motorem Junior RWD-8 byl konvenčně řešený vzpěrový hornoplošník typu parasol smíšené konstrukce ze dřeva a kovu, potažené částečně plátnem, částečně překližkou. +more Dvounosníkové křídlo dřevěné konstrukce, nesené vzpěrami nad trupem, se skládalo z centroplánu potaženého překližkou, k němuž byly připojeny vnější části potažené plátnem, které bylo možné sklopit směrem dozadu.

Konstrukce trupu byla svařená z ocelových trubek doplněných dřevěnými tvarovými prvky, s ocasní částí dřevěné konstrukce. Hřbet trupu a kýlovka byly potaženy překližkou, zbytek trupu krylo plátno. +more Baldachýn a křídlové vzpěry byly vyrobeny, jako trup, z ocelových trubek.

Dvoučlenná osádka seděla v otevřených kokpitech tandemového uspořádání, z nichž každý disponoval ovládacími prvky a vlastním větrným štítkem.

Pohonnou jednotku představoval vzduchem chlazený čtyřválcový řadový invertní motor Walter Major 4 o nominálním výkonu 88 kW (120 k), později PZ Inż. Junior (licenční verze československého typu Walter Junior), o jmenovitém výkonu 82 kW (110 k), pohánějící pevnou dvoulistou dřevěnou vrtuli Szomański. +more Část produkce byla osazena jinými motory srovnatelné kategorie, například de Havilland Gipsy Major nebo PZ Inż. Major 4 a vzniklo i několik kusů s hvězdicovými motory různých typů. Trupová palivová nádž měla objem 75 (u verze RWD-8 pws) nebo 85 litrů (RWD-8 dwl).

Pevný podvozek byl záďového typu, s kluznou patkou na ostruze.

Historie nasazení

Vrak RWD-8 v září 1939 Polské letectvo začalo RWD-8 zařazovat do služby u cvičných jednotek od roku 1934 a stroj brzy dosáhl postavení standardního typu pro základní výcvik. +more V listopadu 1938 mělo vojenské letectvo ve stavu celkem 349 kusů. Typ byl také široce rozšířen v polském civilním letectví, zejména v aeroklubech, pro které bylo více než 80 strojů zakoupeno z veřejných sbírek, kde kromě výcviku pilotů sloužily také k turistickému a sportovnímu létání.

Menší počet byl exportován: tři kusy byly vyvezeny do Palestiny a po jednom do Brazílie, Maroka a Španělska. Jeden kus byl licenčně postaven v Estonsku, kde byl užíván s imatrikulací ES-RWD, a jugoslávská továrna Rogožarski vyrobila tři stroje odlišující se pohonem hvězdicovými motory.

Během španělské občanské války byl nejméně jeden RWD-8 dovezen do Španělska přes Portugalsko a nasazen na straně povstalců jako cvičný a průzkumný.

V době nacistického vpádu do Polska v září 1939 byly RWD-8 užívány ve výzbroji dvanácti tříletounových spojovacích rojů přidělených jednotkám pozemních sil. Došlo i k mobilizaci okolo 60 strojů civilních uživatelů, které byly zařazeny do improvizovaných spojovacích jednotek. +more Výhodou typu byla schopnost krátkého vzletu a přistání na neupravených plochách, ale nasazení v boji bylo pro osádky těchto neozbrojených strojů nebezpečné. RWD-8 přidělené operační skupině „Polesie“ byly posledními polskými letouny vzlétnuvšími v roce 1939 k bojové akci. Během bitvy o Kock prováděly průzkum a někdy svrhávaly ruční granáty. Poslední takový bojový let vykonala 4. října osádka složená z kapitána Edmunda Piorunkiewicze a poručíka Józefa Wodnickiho. S těmito stroji létali i českoslovenští piloti, kteří po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska vstoupili do polské armády. V letecké škole CWL v Dęblinu bylo na polskou techniku přeškoleno přibližně 90 československých pilotů. Československá jednotka plnila v Dęblinu pozorovací úkoly.

Mnoho cvičných RWD-8 bylo již začátkem války zničeno bombardováním Luftwaffe na leteckých základnách (na rozdíl od polských bojových letounů) nebo byly spáleny ustupujícími polskými vojsky, aby nepadly do rukou Wehrmachtu. Celkem 57-60 letounům se podařilo uniknout do Rumunska, okolo 40 do Lotyšska a 2 do Maďarska. +more Wehrmachtu se podařilo ukořistit jen zhruba tucet RWD-8 v letuschopném stavu. V Maďarsku a Rumunsku byly stroje užívány až do sklonku 40. let. Do Polska nebyl vrácen ani jeden kus, a do současné doby se žádný exemplář nedochoval.

Varianty

;RWD-8 :Prototyp a předsériové stroje. RWD-8 pws :Letouny z produkce firmy Podlaska Wytwórnia Samolotów. +more RWD-8 dwl :Stroje vyrobené v podniku Doświadczalne Warsztaty Lotnicze.

Uživatelé

RWD-8 provozovaný v britském mandátním území Palestina s imatrikulací VQ-PAK v letu nad Tel Avivem

Civilní

(1 kus) * (1 kus vyrobený v licenci) * (1 kus) * Jugoslávie ** Aeroklub Bělehrad (3 kusy) * Palestina ** Aviron ** Palestinský aeroklub * ** Aerokluby a soukromí vlastníci * (1 kus)

Vojenští

Šerut Avir * Jugoslávie **Jugoslávské královské letectvo * ** Lotyšské letectvo (20 kusů internovaných r. 1939 a zařazených do služby v Lotyšsku se souhlasem polské exilové vlády) * +moresvg|22px'>Vlajka Maďarska (1919-1945) Maďarské království ** Maďarské královské letectvo * ** Luftwaffe (menší počet) * ** Lotnictwo Wojskowe ** Morski Dywizjon Lotniczy * Rumunské království ** Rumunské královské letectvo (stroje internované r. 1939) * ** Sovětské letectvo (menší počet) * Vlajka Frankistického Španělska Španělsko ** Aviación Nacional (1 kus dodaný syndikátem SEPEWE prostřednictvím Portugalska a užívaný jako cvičný).

Specifikace (RWD-8)

Údaje dle

Technické údaje

Osádka: 2 (instruktor a žák) * Délka: 8 m * Rozpětí: 11 m * Výška: 2,3 m * Nosná plocha: 20 m² * Prázdná hmotnost: 480-500 kg * Vzletová hmotnost: 750 kg * Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený invertní čtyřválcový řadový motor PZInż. Junior pohánějící pevnou dvoulistou dřevěnou vrtuli Szomański * Výkon pohonné jednotky: 89 kW (120 hp) (maximální)

Výkony

Maximální rychlost: 175-185 km/h na (úrovni mořské hladiny) * Cestovní rychlost: 145-155 km/h * Přistávací rychlost: 75 km/h * Dolet: 435-500 km * Praktický dostup: 5 000-5 500 m * Stoupavost: 4,7 m/s ** Výstup do výše 1 000 m: 4 min-4min 15 s

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Související články

;Letadla stejného období, konfigurace a určení * ANBO V * Morane-Saulnier MS.230

Externí odkazy

[url=https://www. valka. +morecz/RWD-8-t185657]RWD-8: Přehled verzí[/url] na stránkách valka. cz * [url=http://rwd-dwl. net/samoloty/rwd_8/index. htm]RWD-8[/url] na RWD: Historia Doświadczalnych Warsztatów Lotniczych * [url=http://www. samolotypolskie. pl/samoloty/2571/126/RWD-8]RWD-8, 1932[/url] na samolotypolskie. pl * [url=https://web. archive. org/web/20120711012651/http://www. goldenyears. ukf. net/reg_YU-. htm]Civil Aircraft Register - Yugoslavia[/url].

8 Kategorie:Letadla PWS Kategorie:Polská cvičná letadla Kategorie:Spojovací letadla Kategorie:Sportovní letadla Kategorie:Letadla STOL